Mimořádná zpráva

Šest příběhů: Tak se české úřady brání zveřejnění informací

Lucie Stuchlíková Lucie Stuchlíková
20. 4. 2015 19:26
Plat kancléře Mynáře, odměny Jany Nagyové-Nečasové nebo bonusy učitelky ve vesnické školce. Jak obtížné je u nás získat informace o veřejných penězích?

Praha - Kancelář prezidenta Miloše Zemana po dlouhých tahanicích zveřejnila platy vedoucích zaměstnanců. Má to ale háček - k částkám nepřiřadila jména ředitelů, údajně kvůli ochraně jejich soukromí.

Právě spor o to, zda je důležitější právo veřejnosti na informace, nebo soukromí státních zaměstnanců, často mění pátrání po platech v boj s úřady i soudy. Projděte si šest příběhů, které popisují cestu za informacemi v Česku.

Foto: Piráti

Precedens Maděra

Za prvním precedentním rozsudkem o odtajnění platů ve veřejné správě stál do té doby veřejnosti neznámý zlínský důchodce Luděk Maděra. Někdejší vedoucí oddělení informačních systémů zlínského magistrátu byl v roce 2000 propuštěn poté, co upozornil na údajné tunelování. Od té doby se s úřadem marně soudil o faktury a také o výši platů a odměn.

První vítězství slavil až po dlouhých deseti letech, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl, že informace o odměnách z veřejných prostředků musí být zveřejněny. Maděra, který loni neúspěšně kandidoval za Piráty v senátních volbách, tím ale rozhodně neměl vyhráno – zlínský úřad rozsudek ignoroval a patnáctkrát jeho žádosti odmítl. A to i přes to, že ho ministerstvo vnitra opakovaně upozornilo na to, že postupuje protiprávně.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy