Praha - Kancelář prezidenta Miloše Zemana po dlouhých tahanicích zveřejnila platy vedoucích zaměstnanců. Má to ale háček - k částkám nepřiřadila jména ředitelů, údajně kvůli ochraně jejich soukromí.
Právě spor o to, zda je důležitější právo veřejnosti na informace, nebo soukromí státních zaměstnanců, často mění pátrání po platech v boj s úřady i soudy. Projděte si šest příběhů, které popisují cestu za informacemi v Česku.
Za prvním precedentním rozsudkem o odtajnění platů ve veřejné správě stál do té doby veřejnosti neznámý zlínský důchodce Luděk Maděra. Někdejší vedoucí oddělení informačních systémů zlínského magistrátu byl v roce 2000 propuštěn poté, co upozornil na údajné tunelování. Od té doby se s úřadem marně soudil o faktury a také o výši platů a odměn.
První vítězství slavil až po dlouhých deseti letech, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl, že informace o odměnách z veřejných prostředků musí být zveřejněny. Maděra, který loni neúspěšně kandidoval za Piráty v senátních volbách, tím ale rozhodně neměl vyhráno – zlínský úřad rozsudek ignoroval a patnáctkrát jeho žádosti odmítl. A to i přes to, že ho ministerstvo vnitra opakovaně upozornilo na to, že postupuje protiprávně.
