Praha - Zachránit neutěšený stav klesající důvěry vrcholné české politiky se nedaří ani tomu nejvýše postavenému z nich, premiéru Petru Nečasovi.
Ba spíše naopak, rozpory mezi tím, co řekl, a tím, co se nakonec stalo, spíše živí další pochybnosti.
"Občané očekávají, že tato vláda bude odvádět především práci, nikoliv nějaké politické hašteření - a toto je můj cíl," zaznělo třeba na konci června 2010 z úst předsedy vlády krátce po jeho jmenování do funkce.
Pokud se však skokem v čase přesuneme z této doby do současnosti a ohlédneme se zpět, čeká nás poměrně neutěšený pohled, který má k Nečasovým slovům daleko.
Koalici s pohodlnou sněmovní většinou provází téměř od jejího počátku nekonečný proud tahanic a vnitrokoaličních půtek, silných slov, vydírání a vládních krizí.
Za některými z nich stály přešlapy ministrů, které nám dávají připomenout další z Nečasových projevů - jeho nominační řeči na předsedu ODS, jež zazněla v červnu 2010 na jednadvacátém kongresu této strany.
"Stát není kořist. Vládnout neznamená rozparcelovat na pašalíky vlivu. Být ministr neznamená pojímat ministerstvo jako léno, kam vtrhne ministr se svojí partičkou kamarádů," říkal tehdy idealisticky Nečas.
"Kdo to nepochopí - budu-li předsedou ODS a budu-li premiérem - z vlády odejde, to vám můžu garantovat," slíbil svým spolustraníkům.
Ani do těchto kroků se ovšem příliš nehrnul, jak ukazuje příklad ministra obrany Alexandra Vondry, který Nečasovi už loni nabídl v souvislosti s kauzou ProMoPro svou rezignaci. Nečas však, ani po obžalování Vondrových dřívějších podřízených, k jejímu přijetí nepřistoupil.
Velice plodnou na sliby byla diskuse v rámci předvolebního duelu mezi Petrem Nečasem a Jiřím Paroubkem. Ta proběhla v rámci Otázek Václava Moravce Speciál v květnu 2010 a z úst budoucího premiéra tam zaznělo mimo jiné následující:
"Vědomě říkáme, že nechceme zvyšovat daně… ale my jsme přesvědčeni, že to poslední, co potřebuje česká ekonomika v tomto stádiu obnovujícího se ekonomického růstu, je začít ten růst dusit vyššími daněmi. Je to jako, když je někdo po úraze a leží na jednotce intenzivní péče a vy mu začnete přitahovat kyslík."
Je tu rok 2012 a Česko "ležící po úraze" sleduje, jak mu koalice "přitahuje kyslík."
Obě sazby DPH porostou o jedno procento a od roku 2014, kdy by měl skončit koncept superhrubé mzdy, tak poroste daň z příjmu na dvacet procent, namísto původně plánovaných devatenácti.
Nečas v rámci diskuse s Jiřím Paroubkem mluvil také o snižování provozních výdajů státu. K tomuto tématu se opět dostal o několik měsíců později.
Když v srpnu roku 2010 žádal Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry nově vznikající vládě, zdůrazňoval totiž, že "šetřit se musí odshora, tedy na úrovni vlády, parlamentu a veřejné správy. Za férové vůči veřejnosti považujeme maximální možné omezení výsad politiků a úředníků, a to včetně snížení jejich platů."
O tom, do jaké míry to premiér Nečas myslel vážně, se mohla veřejnost přesvědčit například na odměnách vysokých státních úředníků, které zveřejnilo právě Aktuálně.cz.
Těmi, na kterých se rozhodně nešetřilo, byli Nečasovi podřízení ze Strakovy akademie. Premiér nakonec novinářům přiznal, že statisícové odměny tu pobírá asi dvacet úředníků.
Podle zjištění deníku Insider úřednice Nečasovi nejbližší - poradkyně Jana Nagyová - loni v lednu dostala odměnu ve výši 100 tisíc korun; v březnu si potom přišla dokonce až na 190 tisíc. Její plat se tak v druhém případě vyšplhal až ke 273 tisícům korun hrubého.
Ani přes vlnu kritiky, kterou zveřejnění odměn některých úředníků přineslo, však doposud nic nenasvědčuje tomu, že by vládní koalice přistoupila na návrh opoziční ČSSD a zavedla hranici maximální výše odměn pro zaměstnance státní správy.
Ale ještě zpět k předvolebnímu duelu mezi Nečasem a Paroubkem.
Petr Nečas zde mluvil také o tom, že "budoucnost této země není v montovnách… znamená to podporu vzdělání, reformu celého vzdělávacího systému v čele s terciárním školstvím, čili s univerzitním školstvím, podpora vědy, výzkumu a inovací. To jsou klíčové priority, kterými musíme jít."
A opět pohled do současnosti - například letošní rozpočet vysokých škol je - bez započítání podpory z evropských fondů - oproti roku 2009 nižší o více než 3,4 miliardy.
K tomu je ještě potřeba připočítat dalších asi 568 milionů korun, které budou muset vysoké školy ušetřit v rámci vázání výdajů státního rozpočtu pro rok 2012.
Navíc se zmíněnými evropskými fondy možná nebudou moci počítat ani vysoké školy, ani další resorty a regiony.
V březnu letošního roku totiž Bruselu došla trpělivost a uzavřel kohoutky, kterými do Prahy přitékaly finance v rámci operačních programů.
Podle informací zveřejněných deníkem Insider by se nemuselo jednat o přechodné řešení. To by znamenalo katastrofu pro státní rozpočet, jak řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz ministr financí Miroslav Kalousek.
Přitom ještě v rámci konference "Aktivní evropská politika" v lednu loňského roku měl premiér Nečas projev, kde zaznělo, že "při čerpání z evropských fondů by mělo dojít k přesunu zájmu od množství vyčerpaných prostředků z těchto fondů ke skutečnému přínosu, který takto spolufinancované projekty přináší."
To, že k tomu nedošlo, je jedním z důvodů, proč Brusel dotace zastavil.
Ještě, že ministerstvo školství spouští od prvního dubna nový projekt financovaný z evropských fondů - "Etika a občan", za pětašedesát milionů korun. Ten by měl pomoci suplovat problematiku, která je dnes součástí občanské výchovy a dějepisu.
Třeba tak bude mít budoucí premiér díky evropským penězům větší snahu dostát svým slovům.
