Praha - Ministr školství Ondřej Liška krátce před začátkem nového školního roku pojmenoval jednu ze zásadních slabin českého školství.
Tou je to, že školy příliš selektují žáky. O tom, jak se člověk v životě uplatní, se podle ministra kvůli systému školství rozhoduje už v příliš raném věku.
"Celá školská soustava má jednu slabou stránku a to je vysoká selektivita. Kde nakonec dítě skončí, zda vystuduje vysokou školu, anebo učňovský obor, jak se uplatní na trhu práce, to se bohužel rozhoduje už ve velmi nízkých ročnících, někdy i v mateřské škole. To je třeba změnit, protože pak je vzdělávací dráha předurčena sociálně-ekonomickým pozadím dítěte, hlavně rodinou," řekl ministr v rozhovoru, který poskytl Aktuálně.cz.
Rozhovor, v němž ministr mluví také tom, jaký bude jeho projev k učitelům a žákům, vznikl ve spolupráci se stanicí Český rozhlas 6.
Více ZDE: Ministr Liška už má promyšlen projev. Bude o toleranci
A: Hovoříte o selekci, ke které dochází už na úrovni prvních tříd základních škol. Ve třetí třídě se vybírá do jazykových tříd, v páté třídě na víceletá gymnázia, po deváté třídě se rozhoduje mezi střední školou a učilištěm. Chcete tedy rozdělování na chytré a hloupé na některé úrovni zrušit?
Uzlových bodů, kde dochází k selekci jsou desítky, možná stovky. Není možné se zaměřit na úplně všechny. Proto jsem si vybral ty, které považují za nejpalčivější. Jsou to děti ze sociálně vyloučeného prostředí, v české společnosti především Romové, ale nejenom oni.
Zvláštní školy byly sice zrušeny, ale de facto nezanikly. Za to jsme právem kritizováni mezinárodně i od nevládních organizací. Pochlubil bych se určitou změnou. Zatímco dříve tyto organizace ministerstvo školství kritizovaly za segregační přístup, dnes už jsme na jedné lodi a působí v poradních orgánech.
A: Co se chystáte změnit konkrétně?
Měníme dotační programy, aby zrušily segregaci.
Úplně konkrétně: ve školách, kam jsou umísťovány romské děti, se učí podle rámcových vzdělávacích programů pro děti s lehkým mentálním postižením. Tyto děti nejsou mentálně postižené, mají specifické vzdělávací potřeby a je třeba k nim tak přistupovat. To je jedna ze změn, které chystám v nejbližší době. Také je potřeba děti z vyloučeného prostředí podporovat nejen pouze předtím, než přijdou na základní školu. Je třeba je provést i přes střední školu až do konce, aby byly schopny se emancipovat.
A: Víceletá gymnázia rušit nebudete, jak se pokoušeli už někteří ministři před vámi?
Otázce rozumím. Je to ale do značné míry iracionální téma. Podívejte se na podrobnou analýzu toho, co víceletá gymnázia přinášejí. Zjistíte, že děti, které tam přejdou za základní školy, v prvních letech skutečně zaznamenají mnohem prudší osobnostní a znalostní rozvoj. Ale když tytéž děti srovnáváte při odchodu ze střední školy, tak jsou naprosto srovnatelné. Pokud tedy chtějí rodiče myslí, že svým dětem radikálně pomohou, když je pošlou na víceleté gymnázium, nemusí to být vůbec pravda.
Politicky ale unést zrušení víceletých gymnázií, to už problém je, a pokud na tom nebude široká shoda, hrozí, že se z toho stane další iracionální koaličně-opoziční téma. Pak to nemá smysl. Mým cílem je, podporovat základní školy tak, aby mohly konkurovat na jakékoli úrovni víceletým gymnáziím.
A: K zásadní selekci dochází po deváté třídě základní školy. Největší zájem je o gymnázia, kde je však málo míst, a řada patnáctiletých je dosud nucena nastupovat do odborných škol a učilišť, o které není zájem. Rozšíříte nabídku všeobecného vzdělání, anebo trváte na podpoře učilišť?
Není pravdou, že klesá zájem o odborné vzdělávání. Skutečností je, že stoupá zájem o učební obory s maturitou. To je diametrální rozdíl. My jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedním z nich je, že klesá demografická křivka, druhým, že klesá atraktivita klasických učebních oborů. Proto je potřeba se vydat komplexní cestou změn. V uplynulém půlroce jsem připravil poměrně obsáhlý materiál, jako hlavní téma má odborné školství a jeho renesanci. Na podzim půjde do vlády, protože tato otázka přesahuje resort školství a chci získat co nejširší podporu?
A: Co navrhujete pro odborné školy?
Je třeba, aby se proměnila role odborného vzdělávání. Změnit systém výuky, přiblížit školy praxi. V Německu je poměr mezi teoretickým vzděláváním a praxí padesát na padesát (pozn. red.: v Česku cca třicet na sedmdesát). Chceme odstranit bariéry mezi soukromým sektorem a odborným vzděláváním, například přesvědčit i ministra financí, abychom zapojili daňové úlevy pro ty soukromé subjekty, které se chtějí podílet na vzdělávání.
Budeme čelit čím dál většímu nedostatku odborných pracovních sil a nevyřešíme ho tím, že budeme někoho nutit mít nižší vzdělání, než chce, ani tím, že budeme svážet autobusy lidi z Ukrajiny, Slovenska a Balkánu.
Zaměstnavatelé jsou na naší straně a věřím, že se najde i politická shoda.
