Praha - Evropské dotace přinášejí užitek především těm, kdo je rozdělují. Jejich přínos pro Českou republiku je ale ve většině případů sporný.

Ukazuje to přehled pěti set největších projektů, které se dosud začaly proplácet z národních zdrojů.

Nejčastěji se z nich staví předražené dálnice a železnice, rozjíždějí se riskantní výzkumné projekty, miliardy si vyplatila ministerstva na svůj provoz, kraje investovaly do svých silnic, nemocnic a sportovních zařízení, velké firmy z nich financovaly své rozvojové projekty.

Tip pro komisaře Hahna

Evropská komise slíbila Česku 800 miliard korun na sedm let.

"K dispozici jsou skutečně jedinečné peníze a je naší nejvyšší povinností je umět smysluplně využít. Proto jsme sestavili jakýsi program obnovy České republiky," prohlásil koncem roku 2006, tedy těsně před začátkem čerpání, tehdejší ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič (ODS).

Vhodným okamžikem k předběžné bilanci je návštěva eurokomisaře pro regionální politiku Johannese Hahna. Před dvěma týdny proplácení evropských projektů zastavil a dnes ho bude premiér Petr Nečas přemlouvat, ať penězovod obnoví.

Hahnovi se nelíbí, že peníze rozdělují ministerstva a kraje, které přitom špatně kontrolují jejich využití. Proto by ho mohla zajímat česká zvláštnost, že ministerstva i kraje dávají většinu peněz samy sobě nebo přímo podřízeným organizacím.

Z celkem 237 miliard, které byly dosud přiděleny velkým projektům, poslali ministři a hejtmani 177 miliard sami sobě.

V unikátním systému pak úředníci těžko hledají motivaci k přísné kontrole.

Cenové rekordy, malý užitek

Téměř 120 miliard se utratilo za dopravní stavby. Jejich cena v některých případech nesnese mezinárodní srovnání. U jižní části Pražského okruhu a u dálnice D8 přes České středohoří přijde jeden kilometr na miliardu korun.

Nejdražší německá dálnice A71 stála v padesátikilometrovém úseku, kde překračuje Durynský les, tři čtvrtě miliardy korun za kilometr, i když je vedena čtrnáctikilometrovým tunelem.

Tuzemské předražení lze vysvětlit tím, že státní investor nevyužil možnosti veřejných soutěží. Devadesát miliard za osmadvacet nejdražších projektů si během tří let rozdělilo pět stavebních firem.

Železniční koridor z Benešova do Votic umožní maximální rychlost 160 kilometrů v hodině, cena za stavbu jednoho kilometru ale odpovídá tratím TGV s dvojnásobnou povolenou rychlostí.

Ani pomocí evropských investic do dálnic a železnic se nepodařilo dokončit základní dálniční či rychlíkovou síť. Ředitelství silnic a dálnic neinvestovalo ani korunu do druhého spojení Čech s Moravou a řidiči jsou nadále odkázáni na rozbitou D1.

Správa železniční dopravní cesty nedokončila hlavní koridor Děčín-Praha-Brno-Břeclav, na kterém některé úseky připouštějí pouze sedmdesátikilometrovou rychlost. Dvacet miliard ale bude  utraceno za koridor Praha-Plzeň-Cheb, i když Němci neplánují v příštích pěti letech napojení na svou síť.

Školení za miliardy

Dalších třicet miliard si vyplatila ministerstva na svůj provoz. S jednou výjimkou šly peníze na nové počítačové vybavení, školení a platy pro úředníky, kteří rozdělují eurodotace.

Pouze ministerstvo práce rozdělilo 12 miliard na sociální programy. Spory státu a krajů o to, kdo má dotovat sociální ústavy, vyřešilo ministerstvo tím, že každému kraji přidělilo na ústavy 300-500 milionů korun.

Další miliardy šly na rekvalifikace, případně na posílení kontroly proti švarcsystému. Stát tak udržel výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti na šesti miliardách, tedy na úrovni předkrizových let 2006-2008.

Obdobně postupují kraje. Jejich pověst navíc poškodil postup radních z jižních Čech a Ústecka. Bezdůvodně se zaměřili na podporu jedné nebo několika protekčních lokalit. V jižních Čechách se například vybudovalo několik nových hotelů na Hluboké, nemluvě o opravených silnicích, vodních cestách a cyklostezkách. Na Ústecku inkasovaly regionální dotace Chomutov, Ústí a Děčín, na Teplice a Most nešla ani koruna.      

Jedním z výsledků této praxe jsou korupční skandály a policejní obvinění nejvyšších odpovědných úředníků.

Superústavy bez personálu

Z praxe přidělování peněz sám sobě se vymyká výzkumný program nyní už končícího ministra školství Josefa Dobeše (VV). V posledním roce rozdělil peníze na projekty, které mají z Brna, Ostravy a pražského okolí vytvořit centra aplikovaného výzkumu a nového průmyslu. Za šest z nich má Brusel zaplatit přes miliardu korun, jen investice do laserového centra v Dolních Břežanech u Prahy přijde na šest miliard.

Předem však není jisté, jestli se výzkumné investice vrátí.

"Buduje se spousta nových pracovišť, ale velká neznámá je, z čeho se budou financovat, až se postaví, a kde se získají tisíce nových kvalitních výzkumných pracovníků. To je dnes velká neznámá. Bylo by velice špatně, abychom skončili jako některé země na jihu, kde se něco podobného vybudovalo, pak se to zakonzervovalo a vůbec se to nespustilo," varuje například bývalý člen vládní rady pro výzkum Vladimír Viklický.

Za vůbec největší problém eurodotací považuje investice do superústavů bývalá náměstkyně pro místní rozvoj Věra Jourová.

Podpora bohatým

Dobeš opravdu neposílá výzkumné dotace svému ministerstvu, ale nezávislým univerzitám a Akademii věd. Dvoumiliardová dotace pro jaderné fyziky dokonce zamířila do soukromé firmy Centrum výzkumu Řež.

Tímto krokem však ministr připomněl jednu z dalších zvláštností, jak Češi rozdělují evropské dotace. Peníze jsou sice určeny také firmám, ale pouze těm malým a středním.

Dálnice D8. | Foto: Ludvík Hradilek

Konkrétně výzkumné centrum v Řeži kontroluje nejbohatší tuzemská firma ČEZ. K stamilionovým dotacím se prostřednictvím nově založených obecně prospěšných společností dostali i další giganti, jako jsou plzeňská Škoda Investment, Česká inženýrská nebo Vítkovice, a. s.

Prostřednictvím Českomoravské záruční banky dosáhly na miliardové dotace také Komerční banka a Česká spořitelna.
Úředníci, kteří na ministerstvu průmyslu nebo na krajích rozdělovali dotace na podnikatelské, resp. turistické projekty, se nebáli podpořit firmy s anonymními akciemi na doručitele, anebo s cizími majiteli.

Například pět nejdražších turistických projektů získalo dotaci přes 140 milionů. Dvě z nich inkasovaly firmy s akciemi na doručitele. Jednu dostala bahrajnská investiční společnost a další spolumajitel velké brněnské stavební firmy.