Server Defense News napsal, že na přelomu května a června dorazí na Ukrajinu prvních 180 tisíc kusů munice z takzvané české iniciativy. Platí to?
Ne, a nikdy neplatilo. Nevím, jak k tomu došli. Platí to, co říkáme už tři měsíce: první dodávky dorazí nejpozději v červnu a budou to desítky tisíc.
Proč tak málo? Nebo to není málo?
Není to málo. Trvá mnoho týdnů, než přijdou peníze, než to, co kupujete z druhého konce světa, dostanete na místo a než se to všechno zkontroluje a předá ukrajinské straně. Nedá se to urychlit.
Je logistika největší výzva celé akce, nebo je to shánění peněz?
Když se přepravuje takhle velké množství zbraní, je logistika výzva. Zatím jsme se ale nesetkali s žádnými problémy. Všechny lhůty se v danou chvíli naplnily a stejně je to i s množstvím munice. Budeme schopni dodávat měsíčně desítky tisíc dělostřeleckých nábojů. Nebude to víc. Proto jsme říkali, že 500 až 800 tisíc kusů munice vydrží na dobu zhruba jednoho roku. Teď máme peníze na 500 tisíc dělostřeleckých nábojů ráže 155 milimetrů.
Bude Česko jednou ze zemí, přes kterou se bude munice posílat?
Pro některé zásilky je a bude, pro jiné ne. Tranzitních zemí bude celá řada. Vždy to zároveň musí to být některý ze sousedů Ukrajiny. Záleží i na tom, odkud munice jde, do kterého přístavu připluje nebo kde je zkontrolována a zkompletována. Často se to kompletuje na evropském území. Cílem každopádně je ji co nejbezpečněji a nejjednodušeji přepravit na místo.
Proč česká vláda nezveřejnila výši finančního příspěvku muniční iniciativě? Řada jiných států to udělala.
Obvykle zveřejňujeme dodávky až po předání Ukrajincům. Nejdříve to zveřejníme ve chvíli, kdy bude dodávka zasmluvněna. Do té doby celkovou cenu nemáte. Princip je takový, že o nákupu rozhoduje vždycky ten, kdo platí. Rozhoduje, za jakou cenu nakupuje, s jakou dodací lhůtou a s jakými splátkami. Předpokládám, že my to budeme vědět v řádu maximálně týdnů.
Marži mají mít zbrojaři i obchodníci s kuřaty
Andrej Babiš objíždí Česko a muniční iniciativu popisuje jako "špinavé kšefty", na kterých nemorálně bohatnou zbrojaři. Jak byste jeho publiku vysvětlil, že nemá pravdu?
Že to je pro Ukrajince, aby se mohli bránit. Většina dodávek, které zprostředkováváme, je placena ze světa. Český daňový poplatník hradí naprostou menšinu dodávek.
A jak je to s výší marže, není nemorální?
Zbrojaři jako každý obchodník, i když obchoduje třeba s vodňanskými kuřaty, mají mít zaslouženou marži. Jsou to standardní ceny a marže jako všude ve světě. Pokud je marže do deseti procent, je to slušná marže, zejména v tomto rizikovém byznysu. Nakonec ale rozhoduje ten, kdo platí, a je jen na něm, jestli chce nakoupit.
Estonsko dává 0,25 procenta svého HDP na podporu Ukrajiny a vyzývá ke stejné věci ostatní spojence, aby se zajistila stálá podpora pro Kyjev. Jaký je český postoj k estonskému nápadu?
Jsem k plošnému vydělení třeba čtvrtiny procenta na celý rok opatrný. Muselo by se dohodnout, co do toho započítáváme. Jestli jenom zbraně, nebo i náklady na uprchlíky a humanitární pomoc. Zatím k žádné dohodě mezi spojenci nedošlo a každý se, doufám, snaží dělat maximum. Nikdo nemůže říct, že by zrovna Česko dělalo málo. Proto bych ani nedoporučoval vyslání našich vojáků na Ukrajinu jako instruktorů či pyrotechniků, jak o tom mluví Emmanuel Macron. Česká společnost si to nepřeje a je třeba to respektovat.
Tomáš Pojar
- Diplomat a analytik, od roku 2022 poradce premiéra Petra Fialy (ODS) pro národní bezpečnost a jeho evropský šerpa, tedy vyjednavač unijní agendy.
- V minulosti zastával funkci náměstka ministra zahraničí (2005 až 2010) a velvyslance v Izraeli (2010 až 2014).
- Pracoval také v privátním sektoru jako prorektor soukromé vysoké školy CEVRO a konzultant zbrojařských firem. Deset let působil v humanitární organizaci Člověk v tísni.
Trump nechce porážku Západu na Ukrajině
Vraťme se k návštěvě premiéra Petra Fialy v Bílém domě. Byl i v ústředí CIA, kam ho poprvé v historii doprovodili šéfové všech tří českých tajných služeb. Jak se to promítne do výkonu českých zpravodajců?
Probírala se konkrétní témata do hloubky. Byla to návštěva, která trvala hodinu a půl. Nebylo to jenom zdvořilostní poplácávání se po zádech a fotografování. Byla to diskuse o tom, jak spolupracujeme, jaké máme zájmy a jak si představujeme pokračování spolupráce. Návštěva otevřela dveře k hlubší spolupráci nejenom s americkými zpravodajskými službami, ale i s dalšími americkými institucemi.
Nabyl jste v USA přesvědčení, že je americká pomoc Ukrajině kvůli blížícím se volbám ohrožena?
Nejhorší variantou by bylo, kdyby nový prezident měl proti sobě celý Kongres. Tedy že by demokrat čelil republikánům v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů, nebo obráceně. Propast v americké společnosti je hluboká a schopnost dohodnout se se snížila. Prezident by měl jen omezenou možnost vládnout. Na světě by se v mnoha místech vytvořilo vakuum a to vyplní spíš gauneři než zastánci svobodného světa.
Potkal jste se ve Spojených státech s lidmi, kteří se, pokud vyhraje Donald Trump, pravděpodobně objeví na nějakých místech v jeho administrativě. Když Trump vyhraje a bude mít za sebou celý Kongres, bude americká pomoc Ukrajině pokračovat?
To nevím a myslím, že to neví ani Donald Trump, protože je to ještě daleko. Automaticky bych neočekával, že se nám jeho zahraniční politika nebude líbit. Bude jiná, než je teď. Ale nedá se vyloučit, že bude i razantnější.
V jakém smyslu razantnější?
Proč by třeba Donald Trump automaticky zakazoval používání amerických zbraní na Ukrajině vůči cílům v Rusku? Porážka Západu a Spojených států na Ukrajině není to, jak bude Trump chtít být viděn. Nebude chtít být slabý prezident. Nepředjímejme.
Jak se vláda připravuje na možnost, že se Trump znovu stane prezidentem?
Předně musíme dávat nejméně dvě procenta HDP na obranu. Na to narážel už Barack Obama. Amerika má jiného hlavního soupeře, který se jí rodí v Indopacifiku. Aby USA zůstaly v Evropě, musí Evropané přesvědčit americké voliče a politiky, že to se svojí obranou myslí vážně. Jen u Donalda Trumpa jako více, řekněme, transakční osoby to platí o něco víc.
Diskreditace tribunálu v Haagu
Jak hodnotíte žádost žalobce Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua?
Dává to na roveň demokraticky zvolené představitele a členy teroristické organizace. Povede to nevyhnutelně k diskreditaci celého soudu a není cesta, jak se z toho dostat.
Kdyby skutečně soud vydal zatykač na Netanjahua nebo jiné izraelské představitele, bude to česká vláda respektovat? Zadržela by je v Česku a vydala do Haagu?
Situace, že by česká vláda vydala předního představitele jakékoli teroristy napadené, spojenecké a demokratické země do Haagu, nenastane.
Začne se Česko v tom případě vyvazovat z haagského soudu, když nehodlá respektovat jeho verdikty?
Pokud bude soud dávat na roveň teroristy s demokraticky zvolenými politiky, bude debata o jeho budoucnosti ve svobodných společnostech nevyhnutelná a zcela na místě.
Krátce po žádosti o zatykač mluvil s Netanjahuem premiér Petr Fiala. Kdo komu volal?
Izraelský premiér volal premiéru Fialovi. Nebylo to jen o tribunálu, bylo to o situaci na Blízkém východě i o některých bilaterálních záležitostech.
Vůdce demokratické většiny v americkém Senátu Chuck Schumer, sám židovského původu, prohlásil, že Netanjahu je největším nepřítelem míru a že Izraeli škodí. Nemá pravdu?
Ve své pozici takové názory říkat nemohu, nejsem politik.
Izrael má po teroristickém útoku Hámasu právo na obranu. Ale když se podíváme na počet mrtvých v Gaze, na katastrofální humanitární situaci a že z Gazy zbyly jenom trosky, není reakce Izraele přemrštěná?
Když teroristická organizace začne dobyvačnou válku, musíte se ji snažit zlikvidovat. Protože každá další válka bude brutálnější. Izrael dělá všechno pro to, aby bylo co nejméně civilních obětí. I OSN musela přiznat, že na palestinské straně jich je daleko méně, než deklarovala předtím. V každé izraelské válce s teroristickou organizací tvoří zhruba polovinu obětí příslušníci této organizace. Což je při bojích ve městě, kde teroristé používají civilisty jako živé štíty, fenomenální úspěch. Britská, americká ani jiná armáda takový úspěch v poměru k počtu civilních obětí na zabité ozbrojence neměla. Podívejte se na Aleppo, Groznyj nebo Fallúdžu.
Kvůli vládnímu postoji vůči Izraeli odmítl přijet do Česka irácký ministr zahraničí. Není čas náš postoj korigovat? I vzhledem k tomu, jak na nás hledí arabské země z Blízkého východu?
Nevím o tom, že měl přijet irácký ministr zahraničí.
My takové informace máme. Proč se nám náš postoj k Izraeli pořád vyplatí?
Protože to je morální a čitelný postoj, kterým si získáváme respekt u mnoha arabských zemí. Věřte tomu, že mnoho arabských států vás respektuje, když máte čitelný a jasný postoj. A jestli někdo chce, aby byl Hamás jakožto sunnitská islamistická teroristická organizace poražena, tak to jsou arabské země, které jsou podobnými hnutími daleko víc ohroženy. Je často něco jiného, co země říkají a co si přejí, ale tak to je.
Můžete říct, o jakých arabských zemích mluvíte?
Z pochopitelných důvodů nemohu. Jsou to ale naprosto klíčové arabské země. Neumím říct, jestli je to většina, nebo menšina. Skutečně klíčové arabské země si všechny přejí potlačení islamistického terorismu. A samy nejlépe vědí, s čím se Izrael potýká.
Rusko lže, stejně jako lhal Sovětský svaz
Vláda po odhalení BIS uvalila sankce na dva proruské politiky a jejich projekt Voice of Europe, který uplácel vybrané evropské zástupce, aby šířili ruskou propagandu. Vy jste loni v rozhovoru pro Deník N řekl, že - když to zjednodušíme - nevíte, co jsou dezinformace. Posunul jste se v tom nějak?
Nikdy jsem nezpochybňoval, že problém dezinformací je důležitý. Jenže představa o tom, co je dezinformace, se může měnit. Pokud jste jeden rok řekl, že koronavirus vznikl v laboratořích ve Wu-chanu, byl jste The New York Times označen za dezinformátora. Pokud jste to řekl o rok později, považovalo se to za relevantní stanovisko.
Téma dezinformací musíme brát vážně, ale přistupovat k němu s pokorou. Pokud bychom to postavili jen na represi, můžeme situaci zhoršit. Musíme se dívat na vzdělávací systém a podporovat kritické myšlení, to je pro svobodnou společnost naprosto zásadní. Pokud si budeme myslet, že všichni přece vědí, co je dezinformace, není to správný postoj.
Vzhledem k ruské agresi je jasné, co je dezinformace. Třeba to, že se Rusko brání a chce porazit ukrajinský nacistický režim.
Beru to jako součást ruské propagandy, která je postavená na spoustě dezinformací. Ale co má český stát říkat? Že Rusko lže? Ano, Rusko lže, je to prolhaná země a prolhaný režim, stejně jako byl na lži postavený sovětský režim. A česká vláda to říká velmi otevřeně a systematicky.
Mimochodem já jsem nedostal za úkol problematiku dezinformací po Michalovi Klímovi. To je dezinformace, kterou šíří novináři, kteří špatně poslouchali. Dostal jsem za úkol koordinovat fungování institucí při potírání vlivu cizí moci v českém informačním prostoru. Akce proti Voice of Europe je dobrým příkladem, že se proti tomu něco dělá.
