Více než 75 tisíc e-mailů odeslal Šeps během svého tříletého působení v čele oddělení. V práci trávil běžně zhruba 12 hodin denně, volno měl jen v sobotu, v neděli pracoval z domova. Vše popsal v dopise, který před sebevraždou napsal a který má sloužit jako "varování a apel na všeobecné zvolnění a zmírnění tlaku společnosti na výkon a úspěch".
Místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárka Homfray tvrdí, že podobné pracovní podmínky, jako měl Šeps, nejsou ve veřejné správě ničím ojedinělým. "Není tajemstvím, že jak vysoké pracovní nasazení, tak případy šikany se zkrátka ve veřejné správě dějí, setkáváme se s tím relativně často," popisuje.
"Není téměř měsíc, kdy by za mnou s tímto někdo nepřišel, napříč kategoriemi, typem úřadu i republikou. Takové toxické prostředí a situace nejsou nic, co by se státní správě vyhýbalo," dodává Homfray, která se v odborech mimo jiné věnuje právnímu poradenství.
Ředitel odboru řízení regionálního školství na ministerstvu školství Jan Vöröš Mušuta říká, že práce mimo standardní pracovní dobu je pro veřejnou správu standardní, zvlášť u vyšších pozic. "Neznám vedoucího, který by pracoval jen osm hodin denně. Všichni pracují desítky hodin přesčasů měsíčně," tvrdí Mušuta. Podle Homfray se to však týká i některých nižších státních úředníků.
Šeps ve svém dopise na rozloučenou popisoval, že nadělával přesčasy, protože úkolů bylo tolik, že nešly v běžné pracovní době stihnout. Několikrát požadoval, ať se počet lidí na jeho oddělení navýší, jeho žádosti ale vedení nevyslyšelo.
V posledních letech je totiž trendem spíše úřednická místa rušit. Podobně hodlá postupovat i stávající vláda Petra Fialy (ODS). Konsolidační balíček, který kabinet představil před čtvrt rokem, počítá s desetimiliardovými úsporami na platech ve veřejné sféře. Mušuta ovšem varuje, že další snižování počtů státních zaměstnanců může vést naopak k vyšším výdajům, jelikož se práce na ministerstvech bude více zadávat externistům.
Podle zakladatele platformy pro tvůrčí lidi ve veřejné správě Byro Matěje Chytila je v Česku společenská mentalita taková, že úředníci mají prostě makat, protože jsou líní. "Což není pravda, ale tento úzus je tak silný, že se v personálních odděleních veřejné správy bojuje o každou korunu, což často vede k tomu, že lidi jsou přepracovaní a odcházejí," říká Chytil.
Mezi hlavní důvody odcházení úředníků řadí Mušuta z ministerstva školství mnohem horší plat ve srovnání se soukromým sektorem, žádné společenské uznání a velmi konzervativní prostředí, které není nakloněné změnám.
Například minulý měsíc Úřad vlády vypsal výběrové řízení na pozici v IT oblasti. Po uchazečích vyžadoval alespoň bakalářské vzdělání a bezpečnostní prověrku. Ani s desetiletou praxí by si však takový pracovník nepřišel na více než 30 tisíc korun měsíčně. V soukromém sektoru by se přitom jeho mzda na podobné pozici pohybovala v násobně vyšších částkách.
Z takového prostředí pak se zklamáním odcházejí motivovaní jedinci, naopak je podle Chytila veřejná správa v současnosti prostředím přejícím spíše lidem, kteří dělají jen minimum práce. Navíc tvrdí, že takové lidi nelze kvůli přísnějším pravidlům ve veřejné správě propustit. "Pro manažery je pak jednodušší takové lidi nechat sedět v rohu a lidem, kteří odvádějí dobrou práci, zadávat práce ještě víc a přetěžovat je," popisuje Chytil.
Mušuta se proto domnívá, že by se měl reformovat zákon tak, aby byl někdo za efektivní výkon státní správy odpovědný a měl nástroje na její řízení. O změnu usilují i odboráři. "Posledním několika premiérům říkáme, že státní služba a veřejná správa potřebují modernizaci a racionalizaci, že je třeba revidovat agendy a digitalizovat," říká Homfray.
Dle Chytila je také nutné změnit společenské vnímání veřejné správy, jelikož s očekáváními, že úředníci jsou líní, neschopní a přeplacení, od nich nelze čekat lepší služby. "Pokud lidi chtějí v Česku dobré veřejné služby, tak je potřeba, aby dali prostor schopným lidem, kteří je vymyslí a dodají - třeba jako Jakub Šeps," dodává Chytil.
