Ti také upozorňují, že se přeceňují negativa sociálních sítí a naopak podceňuje nebezpečná móda energetických nápojů. "Dnešní české děti jsou neohrabané, nevyspalé a nepozorné, když jich má patnáct přeběhnout tělocvičnu, čtyři z nich spadnou," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Kalman.
Stále více českých dětí má problémy s obezitou, přitom jedí méně sladkostí a dle vašeho výzkumu rovněž dopřáváme svým dětem více ovoce a zeleniny, než je v Evropě běžné. Čím to tedy je? Mají to z rychlých občerstvení, nebo je to nedostatkem pohybu?
Sledujeme děti mezi 11. až 15. rokem, tedy v období dospívání. Děti však zakládají svou nadváhu či obezitu již v prvním či druhém roce svého života. Když v době adolescence začnou konzumovat trochu víc ovoce a zeleniny, tak to neznamená, že z obézních dětí najednou budou štíhlé. Navíc nám vychází, že sladkosti naopak nyní více konzumují štíhlé děti. Mohou si je totiž více dovolit, vědí, že se nemusí tak hlídat a nemají tolik omezení jako ty obézní.
Váš výzkum rovněž ukazuje, že sice klesá konzumace sladkých nápojů, ale stoupá pití energetických drinků. To asi není změna k lepšímu.
Energetické nápoje jsme začali sledovat teprve loni, takže neznáme vývoj v čase. Nicméně víme, že jedenáct procent českých dětí má sklon k rizikové konzumaci, tedy minimálně dvakrát týdně, což je značně vysoké číslo vzhledem k tomu, že energy drinky obsahují kromě velkého množství cukru i obrovské množství kofeinu. Ze sportovišť a stadionů zmizely reklamy na cigarety nebo alkohol, ale všude tam nyní vidíte reklamy na energetické nápoje.
O energetických nápojích se začíná mluvit jako o podceňované hrozbě, která škodí dětskému srdcí i mozku. Jak je to s regulací?
Jsou státy, kde jsou energetické nápoje postaveny na stejnou úroveň jako alkohol. Nesmí se prodávat dětem pod osmnáct let, nesmí je konzumovat, nesmí je dostat v baru, dokonce ani tyto plechovky nesmí být v regálech vedle klasických džusů, ale musí je zařadit vedle alkoholu. Takováto nařízení platí v Lotyšsku, Estonsku, části Německa, nyní již i v Kanadě a velká debata se o tom vede ve Velké Británii.
U nás nejsou nijak regulované?
Jediné opatření je malý nápis na plechovce, že výrobek obsahuje vysoké množství kofeinu a není vhodný pro děti a těhotné nebo kojící ženy, což je nařízení Evropské komise. Ale možná je to jen otázka času, protože klinické studie například na činnost srdce nevycházejí dobře. V jednom energeťáku je kofeinu jako ve třech kávách. A samozřejmě má značný vliv na obezitu vzhledem k obrovskému množství cukru a tzv. prázdných kalorií, tedy kalorií bez nutričních hodnot.
Od učitelů na základních a středních školách slýchávám, že energetické nápoje jsou největší pohroma, protože děti jsou pak hyperaktivní a nesoustředěné. Takže těch problematických následků je víc.
Ano, jejich dětští konzumenti mnohem hůře spí, neplní spánková doporučení, mnohem hůře se soustředí, jsou nervózní, mají vyšší úroveň depresí.
Jako jednu z příčin dětské obezity bych tipovala, že to mají z dlouhých hodin u mobilů a tabletů. Ale vy ve své studii říkáte, že děti on-line žijí aktivněji, a tudíž se jich obezita tolik netýká.
Obecně se naše studie trochu sociálních sítí zastává. V poslední době vyšly z jiných výzkumů jako strašáci, kde se to hemží hrozbami a na děti tu čekají predátoři. Nám ale vychází, že děti, které jsou často on-line, mají největší sociální oporu u svých vrstevníků, což je v tomto věku klíčové. To znamená, že mají mnohem více kamarádů, kterým se mohou svěřit, sdělit jim svá tajemství či vnitřní pocity. Tyto děti jsou také pohybově nejaktivnější, cítí se dobře v kolektivu a nedostávají se příliš do konfliktů. Žijí naplno, stíhají spoustu kroužků a kamarádů.
Obézní české děti
- Problémy s nadváhou má 18 % chlapců a 12 % dívek, celkem 100 tisíc českých dětí ve věku 11-15 let.
- S obezitou bojuje 9 % chlapců a 3 % dívek, celkem 30 tisíc dětí.
- Pětina dívek s normální hmotností se považuje za tlusté. Naopak 29 % dívek a 41 % chlapců s nadváhou nebo obezitou si tento fakt nepřipouští.
- Třikrát větší riziko problémů s obezitou mají děti z chudých rodin.
- Nejméně dětí s nadváhou a obezitou najdeme v Praze (15 %), nejvíce v Ústeckém kraji (26 %). Nejvíce děti s obezitou je v Královéhradeckém kraji.
Zdroj: Michal Kalman: České děti přibírají, Univerzita Palackého v Olomouci, 2019
Samozřejmě ale neříkáme, že čím více bude dítě používat sociální sítě, tím bude aktivnější. Protože děti, které spadnou do problémového užívání sítí, ho pak už nemají pod kontrolou a podřizují mu vše.
Ztrácí české děti zájem o sportování a o aktivní trávení volného času?
Děti mají přirozenou potřebu se hýbat. Stačilo by tudíž málo - kdyby rodiče dítě nebrzdili, šli se s ním projít, proběhnout se. Velký problém vidíme i v "car friendly" prostředí, které jsme si tu řadu let budovali, tedy prostředí přátelské pro auta, nikoliv však pro chodce nebo cyklisty. Ročně se u nás vyrobí 1,5 milionu aut, všude na světě je nedostatek parkovacích míst, takže když někde zbývá deset metrů čtverečních zeleně, tak se vyasfaltují a udělá se tu parkoviště. Případně se postaví nová silnice bez cyklostezky. Takže kde se pak mají děti ve městech pohybovat?
Ještě generace na přelomu 80. a 90. let byla zvyklá přijít ze školy domů a běžet si hrát ven s kamarády. Tam, kde dříve bývaly louky či trávníky se stromy, dnes najdeme supermarkety, parkoviště nebo další domy. Dnešní děti se tak nemohou volně pohybovat, ani kdyby chtěly.
Dříve se rodiče nemuseli o děti bát, dnes jsou naprosto všude auta, takže nějaké pobíhání venku není moc bezpečné. A když si vezmou míč a jdou si s ním hrát do vybetonovaných ploch obklopených domy, lidé si stěžují, že to dělá hrozný hluk. Všechny tyto okolnosti nejsou zrovna příznivé v boji s obezitou.
Do jaké míry přisuzujete rostoucí obezitu skutečnosti, že 51 procent českých dětí nesnídá během školních dnů, což je další údaj z vaší studie? Většina výživových specialistů říká, že pořádná snídaně je základ a během dne se pak mají dávky jídla i jejich energetická hodnota snižovat.
Snídaně je základ, aby se tělo nastartovalo a fungovalo během dne správně. Člověk by měl do sebe dostat 30 procent denní energie. Jenže v Česku začíná být běžné ráno doma nesnídat, nesnídají ani rodiče a dítěti dají peníze, ať si něco koupí cestou do školy. A těžko to asi bude banán a jablko. Spíše to bude ten energetický nápoj a nějaká sladkost. Podle studie se nesnídá především v chudých rodinách, nejvíce se snídá v Praze a Středočeském kraji, nejméně pak v Ústeckém a Libereckém.
Jako jedno z možných řešeních zmiňujete, že by se mohlo uvažovat o pozdějším zahájení výuky. Bylo by to řešení? Udělaly by si děti čas na snídani, nebo by jen déle spaly?
Ani to ovšem není zanedbatelné, protože 60 procent českých dětí nesplní doporučené spánkové množství. Navíc když děti méně spí, bývají obéznější, což je dáno i tím, že si něco dají k jídlu pozdě večer.
Proč tak významně roste počet obézních dětí kolem 13. až 15. roku života? Může to být i tím, že děti se v té době dostávají více z dohledu rodičů, mají vlastní finance a chodí mlsat do rychlých občerstvení?
Ano, může to být jeden z důvodů. Dítě je v těchto letech mnohem více pod vlivem vrstevníků než rodičů.
Častěji jsou obézní chlapci než dívky. Dbají dívky více na postavu a klukům je to více jedno?
Nemáme k tomu konkrétní data, nicméně na dívky bývá vyvíjen mnohem větší tlak, aby se o sebe více staraly. Když má chlapec v pubertě deset kilogramů nadváhu, tak je to ten boreček a machr, který třeba všechny přepere. Když má tuto nadváhu dívka, může být vystavena posměchu a šikaně.
Pozoruhodné jsou také vámi zjištěné regionální rozdíly, zejména nejhubenější děti v Praze a nejtlustší v Královéhradeckém kraji. Čekala bych to spíše naopak, v Praze se děti všude vozí MHD, mají tu nepřeberné množství multiplexů, obchodních center. V Královéhradeckém kraji oproti tomu najdeme několik pohoří a podhůří plné nejrůznějšího outdoorového vyžití. Čím to je?
Klíčový faktor je socioekonomický. Praha je vzdělaná, takže i když je to tu samý beton a sídliště, tak rodiče jsou vzdělaní a více dbají o děti, o jejich aktivity či zdravou výživu.
Překvapil mě proto Královéhradecký kraj, který teď v červnu dopadl ze srovnávacího výzkumu Místo pro život úplně nejlépe, na poslední příčce pak skončil Ústecký kraj.
V Královéhradeckém kraji z nějakého důvodu vyskočila obezita. Ale kdybychom počítali nadváhu a obezitu dohromady, tak by byl nejhorší Ústecký kraj.
Jako jedno z možných řešení navrhujete hodinu tělocviku navíc. Může se to na obezitě českých dětí vůbec projevit?
Třetí hodina tělocviku není samospásná, ale určitě by trochu přispěla. Obezitu a nízkou pohybovou aktivitu je třeba řešit komplexně. Problém spatřujeme i v pětihodinovém vysedávání ve třídě, kdy dítě kolikrát nesmí ani chodit po chodbě, natož jít o přestávce ven.
Rádi si bereme za vzor finské školství. Tam trvají přestávky půl hodiny a děti je tráví za každého počasí pobíháním venku.
Zde by bylo potřeba změnit smýšlení ředitelů, pro něž jakákoliv aktivita žáka navíc znamená další riziko úrazu. Jenže ve výsledku je nějaké drobné zranění při běhání po chodbě nebo venku na hřišti mnohem méně devastující než obezita. Nechme děti běhat, lítat a skákat. Ty restrikce nedělají jen učitelé a ředitelé, ale i rodiče. Je to samé "nelítej, něco si uděláš, neskákej, spadneš". Školy by měly otevřít venkovní prostory dopoledne pro žáky odpoledne pro rodiče s dětmi.
Zaděláváme si nejen na generaci ještě obéznějších, ale také ještě nemotornějších dětí?
Klesá zdravotní a pohybová gramotnost. Když má dnes patnáct dětí přeběhnout na druhou stranu tělocvičny, tak čtyři spadnou. Zakopnou zkrátka o zem, samy o sebe. Často narazí do zdi, protože neumějí odhadnout rychlost ani vzdálenost. To mě zaujalo víc, než že neudělají kotoul. Když už jdou dneska děti lítat ven, riziko úrazu je mnohem větší než před patnácti či dvaceti lety. Tohle by nás mělo varovat.
