"Mokřady patří mezi nejvýznamnější a současně nejohroženější ekosystémy," uvádí česká Agentura ochrany přírody a krajiny. Přestože pomáhají zadržovat v krajině vodu, vytvářet její zásoby pro období sucha a zmírňovat důsledky přívalových srážek, z Česka postupně mizí. Na přelomu století zabíraly necelé procento a půl země, teď je jejich rozloha podle vodohospodářů pravděpodobně ještě menší.
Česko v posledních letech zasáhla vlna veder. Loňské léto bylo podle měření v pražském Klementinu páté nejteplejší od roku 1775, v Praze bylo v uplynulé dekádě až dvakrát větší riziko úmrtí na následky vedra než v předešlých třiceti letech. Sucho bylo loni nejhorší za posledních 500 let, vysychají lesy i zemědělská půda. Předpověď není příznivá ani do budoucna, voda v řekách může klesnout téměř o polovinu. Odborníci upozorňují, že jedním z opatření, jak se suchem bojovat, jsou právě mokřady.
Lidé si je mohou založit i na zahradě, louce či poli. "Malý mokřad na zahradě se dá napájet vodou ze střechy," říká ekolog a hydrobiolog Radomír Studený s tím, že nejde o nic složitého.
Vhodné je vytvářet mokřady v blízkosti domů či obcí. Mohou pomoci sytit okolní studny, zmírňovat projevy sucha a ochlazovat okolí. "Právě z lidských sídel často bezúčelně odtéká velké množství vody, které může skončit právě v mokřadech," upozorňuje na silnice, chodníky a další asfaltové či dlážděné plochy.
Odborníci upozorňují, že se lidé nemusí bát komárů, kteří se ve vodě líhnou. "V mokřadu bez volné hladiny komáři nebudou. V mokřadu s trvalou hladinou se o larvy postarají vážky či žáby," uvádí ekolog Jiří Malík z projektu Živá krajina. "Největší líhniště pro larvy je sud pod okapem. Do toho se nedostane žádný predátor, tudíž se tam komáří larvy množí," vysvětluje Dagmar Najmanová z ekologické organizace Čmelák.
Pokud lidé chtějí mokřad založit na zahradě či louce, záleží podle hydrobiologa Studeného na druhu půdy. Ta by měla obsahovat písek či jíl, důležité je i to, jak je místo svažité. "Je třeba dbát na okolní pozemky. Nepodmáčet třeba základy sousedova domu," varuje.
Podobně je možné vytvořit tůň. "Pokud už vodu na zahradě máte, je nejlepší čistá zemní tůň bez jakékoliv nepropustné folie, což je nejlepší pro živé organismy. Dělají se i foliová jezírka. Vždy je ale důležité, aby u tůně byly pozvolné břehy," říká Najmanová. Větší část tůně by podle ní měla být mělká, zhruba do půl metru. Budou v ní tak moct růst mokřadní rostliny, které vytvoří úkryty pro vodní živočichy a pomáhají vodu čistit.
S rostlinami je ale potřeba pracovat, jinak tůně zlikvidují. Tak jako orobinec, lidově nazývaný doutník. "Orobinec každý rok odumře a části mrtvých rostlin zůstanou ve vodě. Tůně se tak zaplňují, až zůstanou jen nejhlubší části," popisuje Najmanová. V prvních třech letech po vyhloubení tůně by se měl orobinec vytrhávat i s kořenem, což může zpomalit jeho růst.
Mokřady je také možné vytvářet na loukách a polích či ve volné krajině. "Jde o místa před zaústěním meliorací do drobných vodních toků. Nebo tam, kde odtéká voda rychleji, než by měla. Třeba kolem narovnaných a zahloubených koryt potoků a odvodňovacích kanálů," vysvětluje Studený. V takových místech by si ale budování měli vzít na starost odborníci. "Jinak mohou lidé nadělat více škody než užitku," připomíná ekolog Malík.
Podle něj je nutné vždy řešit celé povodí. "Například s pomocí našeho Modelu Živá krajina. Mít jasný plán, jak na sebe budou jednotlivá opatření navazovat, a teprve poté je třeba po etapách uskutečňovat," dodává Malík.
Na mnoha místech české krajiny se dříve louky či pole odvodňovaly melioračními kanály a potrubím, především v době komunistického Československa se takové zásahy nevyhnuly ani chráněným územím. Mokřad je v takových místech možné vytvořit třeba jen narušením potrubí. "Odvod z trubky se musí ucpat, například jílem. Voda přestane odtékat a postupně vznikne tůň a pod ní mokřad," popisuje Najmanová.
K narušení melioračního potrubí však musí mít lidé povolení od vodoprávního úřadu, i v případě, že jim potrubí patří. Práce většího rozsahu by měli mít opět na starosti odborníci.
Podle Najmanové pak nevadí, když tůň vyschne v létě, nemělo by se to ale stát na jaře. "Potom se tůně může stát i pastí pro vodní živočichy. Žáby například nakladou vajíčka, ale voda poté zmizí, když tam ještě jsou pulci," vysvětluje.
Tůň, která nevysychá na jaře, je podle odbornice obrovským plusem pro přírodu z hlediska biodiverzity. "Člověk to vidí na první pohled, na místě žijí obojživelníci, plazi nebo vodní bezobratlí. Z hlediska zadržení vody je to malé plus," říká a dodává, že proto je potřeba, aby těchto drobných opatření bylo v krajině co nejvíce.
