Jaké největší výzvy podle vás stojí před novým ministrem školství Vladimírem Balašem?
Za mě je to jednoznačně revize rámcového vzdělávacího programu, kde je hned několik kontroverzních témat, na která není jednotný pohled. Hlavně je potřeba revizi dotáhnout. Další věcí je ukotvení některých pozic ve školství, jako jsou psychologové, speciální pedagogové, v budoucnu i asistenti pedagoga. Je ale potřeba rozhodnout, kterou z připravených variant dotáhnout do konce.
Také je potřeba sjednotit přístupy školských poradenských zařízení. Jsme rekordmani v odkladech povinné školní docházky, což mimo jiné souvisí i s prací těchto zařízení. Další výzvou je odstraňování nerovností. Jsou to všechno věci, které obsahuje Strategie 2030+. Ale prosadit změny není jednoduché, lidé jsou zvyklí na věci, jak jsou, a pokud to nějak funguje, brání se, protože mají pocit, že každá změna musí být k horšímu.
Jaké by podle vás měly být jeho první kroky? Na co by se měl zaměřit?
Všichni jsme se letos setkali s nutností někde ušetřit, takže se snižovaly finanční prostředky nejen na školství. Tématem pana ministra by mělo být, aby ministerstvo školství nebylo v porovnání s jinými resorty v pozadí, abychom měli dostatečné prostředky. Rádi bychom se dostali alespoň tam, kde jsme nedávno byli. Platy učitelů v základních a středních školách se v poslední době konečně dostaly na úroveň, kdy jsou důstojné a konkurenceschopné, to bychom měli udržet.
Co říkáte na kritiku učitelů či vzdělávacích organizací, že Vladimír Balaš nemá velké znalosti základního a středního školství?
Každý ministr má větší znalosti v nějakém oboru a menší znalosti v jiném oboru, rozhodně to nemusí být na škodu. Jeho znalost mezinárodního práva může být k velkému prospěchu. My úředníci jsme tu od toho, abychom mu v těch oblastech, kde teď nemá úplně perfektní znalosti, navrhovali správná řešení a uváděli jej do problematiky.
Samostatné ukrajinské třídy jsou krajní možnost
Jedním z velkých úkolů, které nového ministra čekají, je integrace ukrajinských dětí do škol. Zápisy stále probíhají. Získali jste už během uplynulých týdnů nějakou představu, kolik dětí bude potřeba pojmout?
Představu máme, záleží na tom, o jakých školách je řeč. Například ve věku základní školy je tu momentálně asi 70 tisíc ukrajinských dětí, těch se tedy týká povinná docházka, takže musí do školy nastoupit. Ale bylo by také dobré, aby děti začaly chodit i do školek a na střední školy. Věřím, že tu je potenciál to zvládnout.
Co se týče mateřských škol, problémem budou hlavně kapacity v některých městech, zájem o ně určitě bude. V případě potenciálních středoškoláků je potřeba to ošetřit tak, aby měli zájem o studium na českých středních školách a srovnatelnou šanci se na ně dostat.
Víte, kolik dětí se zatím přihlásilo na základní školy?
To v tuto chvíli nedokážu říct. Náš průzkum, respektive jeho současná etapa, skončil a začínáme zpracovávat data. Zápisy ukrajinských dětí navíc probíhají až do 15. července. Do té doby se můžeme jen domnívat, kolik těch dětí bude nebo kde do školy nastoupí. To by právě mělo zpřesnit probíhající šetření. Každopádně kapacity v případě základního vzdělávání celorepublikově máme, ale lokálně, například v Praze, se nějaké problémy velmi pravděpodobně objeví.
Víme o tom a společně se zřizovateli se snažíme hledat cesty, jak toto řešit. Přesto si myslím, že v případě základních škol ten problém nebude velký. Spíš se obávám, že problémy budou u předškolního a hlavně středního vzdělávání. Na podzim chystáme další adaptační kurzy pro Ukrajince od tří do osmnácti let, zapojit se budou moct i ukrajinské děti s ukončeným základním vzděláním, kterým se třeba nepodaří dostat na žádnou střední školu.
Říkáte, že jednáte se zřizovateli o kapacitách. Je tam, kde kapacity nestačí, ve hře stále svoz autobusy do jiných škol nebo stavba modulárních jednotek?
O tom se stále jedná. Je to ale ze zákona v kompetenci zřizovatelů, ať už jsou to kraje, nebo obce.
Takže zřizovatel by měl například říct, že potřebuje, aby pro děti jezdily autobusy, které by je dovezly tam, kde pro ně mají místo?
Jednoznačně, my to samozřejmě také potřebujeme vědět, musíme spolu komunikovat. Skutečně je to v kompetenci zřizovatele a my tomu nebudeme bránit. Takto je to v legislativě nastavené a jsme připraveni maximálně spolupracovat.
Co slýcháte od zřizovatelů? Zvládnou integrovat ukrajinské děti do škol?
Naprostá většina škol a zřizovatelů říká, že to zvládnou. Občas jsme až překvapeni, jak jsou inovativní a zapálení. Taková situace ale není všude, někteří to nedokážou vyřešit. Proto jsme do zákona "lex Ukrajina 2" propsali jako krajní možnost vytváření "ukrajinských" tříd.
To původně nebyl náš nápad, hodně jsme se tomu bránili, ale někteří zřizovatelé to tak potřebovali. Občas nemají jinou možnost, jak to řešit, protože na daném místě už není technicky možné začlenit další ukrajinské děti do českých tříd. "Ukrajinské" třídy jsou tak jedinou možností, navíc v nich mohou učit i ukrajinští učitelé. Dostali jsme za to vynadáno, že podporujeme segregaci, pro nás je to ale pouze nutné dočasné řešení, které stejně musí výhledově vyústit v integraci.
Proč je důležité, aby se ukrajinské děti vzdělávaly společně s českými?
Všichni si přejeme, aby to na Ukrajině dobře dopadlo a lidé se tam mohli brzy vrátit, ale bohužel to nevypadá, že by se to tam rychle vyřešilo. Je tedy zřejmé, že velká část lidí tu už zůstane napořád nebo alespoň velmi dlouho. Na základě průzkumů, které se týkaly jiných migračních vln v zahraničí, víme, že tam, kde se nepodařilo integrovat cizince do společnosti, vznikala uzavřená ghetta a vedlo to ke značným problémům. Tím, že se budeme snažit o integraci, ušetříme státu do budoucna velké finanční prostředky i problémy.
Na rozdíl od letošního roku se od září ukrajinské děti budou moct vzdělávat odděleně už jen v případě, že to nepůjde jinak. Nebojíte se, že této výjimky školy zneužijí a budou rovnou zakládat ukrajinské třídy, aniž by se pokusily začlenit děti do českých kolektivů?
Kontrolovat by to měla Česká školní inspekce i zřizovatelé, ale nemyslíme si, že by toho školy chtěly zneužívat. V českých třídách už teď byla spousta ukrajinských dětí a byly normálně začleněné. V průměru by mělo být dvacet ukrajinských dětí na jednu školu a jedno až dvě děti na jednu třídu. Kdyby to takto bylo, bylo by to bez problémů, jednoho až dva žáky cizince ve třídě by měl každý učitel zvládnout.
Jenže ty počty samozřejmě nejsou rovnoměrně rozděleny, ať už z hlediska věku nebo regionů, takže někde bude nápor větší. Nicméně ze své zkušenosti nevěřím, že možnosti zřizovat na výjimku separátní ukrajinské třídy budou ředitelé plošně zneužívat. Mluvíme s nimi, vysvětlujeme, proč by se to dělat nemělo. Z rozhovorů víme, že oni nechtějí primárně zakládat ukrajinské třídy, jen někdy je těch ukrajinských dětí tolik, že to jinak nejde.
Žáci si částečně vyberou, co se budou učit
Dalším úkolem pro nového ministra je revize rámcových vzdělávacích programů. Co pokládáte za to stěžejní, co by měly přinést?
Je tam několik důležitých věcí. Jednou je vzdělávací obsah, který navrhujeme rozdělit na jádrový a rozvíjející. Tak, aby když žák zvládne jádrový obsah, získá základní vzdělání. Pak ovšem musíme jádrový obsah oproti současnému učivu redukovat, protože se ukazuje, že současný vzdělávací obsah velké procento žáků nezvládá, jenom jim ho někdo odpřednáší. Jádro budou oproti tomu muset zvládnout skutečně všichni nebo aspoň skoro všichni. Zároveň budou školy žákům povinně nabízet rozvíjející obsah.
Každý žák by měl mít šanci se rozvíjet v tom, na co je nadaný, co je pro něj důležité, částečně si volit obsah svého vzdělávání. Tím bychom také chtěli zvýšit spoluodpovědnost žáků, měli by mít větší rozhodovací pravomoc, co se budou učit. Neměli by za ně rozhodovat jiní. Slibujeme si od toho větší motivovanost dětí, které tak bude škola víc bavit a budou lépe vědět, proč do ní chodí.
Nebojíte se toho, že jádro bude vnímáno jako učivo pro hloupé děti a rozvíjející učivo pro ty chytré?
Jádro i rozvíjející učivo je pro všechny děti. Ale jedno dítě může mít logickou a matematickou paměť, jiné zase hudební nadání. Představuji si to tak, že nebude žádné dítě, které bude mít ve všech předmětech jen jádrový vzdělávací obsah. Každé dítě zvládne část rozvíjejícího obsahu.
Máte už nějakou představu, jak bude rozdělení učiva na jádrové a rozvíjející v praxi vypadat? Třeba jestli se děti budou učit ve stejné třídě, nebo se rozdělí na skupiny…
Těch způsobů diferenciace je víc a v praxi se určitě přijde ještě na další. Může to být třeba tak, že děti budou mít dvě hodiny nějakého předmětu týdně. Jednu hodinu bude celá třída společně pracovat na jádrovém obsahu, v druhé hodině se může třída rozdělit na skupiny a každá skupina může dělat něco jiného.
Nebo mohou být obě hodiny rozděleny, kdy v části hodiny bude celá třída mít jádrový obsah a v druhé části hodiny bude každý pracovat individuálně. Nebo se třída rozdělí fyzicky - děti, které budou mít rozvíjející obsah, budou v jiné místnosti. Bude záležet na školách, jejich preferencích, personálních a prostorových možnostech.
Nebylo by ale dobré, aby se i pomalejší děti, kterým třeba učení tolik nejde, vzdělávaly s těmi tahouny?
Ony se budou učit s tahouny. Jádrový obsah budou mít všichni společně. V žádném případě nechceme, aby se ročník rozdělil na "chytré áčko" a "méně chytré béčko". V rámcovém vzdělávacím programu by měly být pojistky, aby to tak nešlo udělat. Jen na některých hodinách by se třídy měly dělit na ty, kterým předmět jde lépe, a na ty, které tolik nezajímá. Žáci se ale nebudou dělit na všechny hodiny.
Žáci jsou samozřejmě různě silně motivovaní, ale ve skutečnosti skoro neexistují žáci, kterým by šlo úplně všechno lépe nebo naopak hůře než ostatním. Každé dítě je unikátní osobnost se silnými a slabými stránkami.
Školy si to tak ale mohou vyložit, pokud jim to nikdo dostatečně nevysvětlí.
To asi mohou. Ale potrestají hlavně sebe. I teď se může stát a možná se někde i děje, že škola rozdělí žáky podle nějakého měřítka na více a méně nadané. A i když mají na první pohled stejné učivo, ve skutečnosti se nevzdělávají stejně. Třeba víceletá gymnázia mají stejný rámcový vzdělávací program, tedy naprosto stejný obsah, jako základní školy, přesto jsou vnímaná tak, že se tam učí něco jiného než na základních školách.
Neříkám, že žáci nebudou na některé hodiny rozděleni podle "výkonnosti", ale rozhodně to není tak, že se spolu vůbec nebudou učit. Z doby, kdy jsem začínal, pamatuji školu, kde to bylo rozděleno tak, že "áčko" bylo nejvíce studijní a "déčko" nejméně studijní. A učit v "céčku" nebo "déčku" bylo doslova za trest. Takže věřím, že to nikdo rozumný neudělá, taková třída po nějaké době představuje problém pro celou školu. Budeme se snažit dát do vzdělávacího programu pojistky, aby to ani udělat nešlo.
