Jihočeské město Vodňany, které proslavilo rybářství, hodně dlouho žilo "ve stojatých vodách". Městu dlouhá léta vládl starosta Václav Heřman, který poprvé na radnici usedl už v roce 1976. Za komunismu se stal i předsedou Městského národního výboru, což je ekvivalent dnešního starosty.
Zdejší rodák, tehdy pětadvacetiletý Pavel Janšta, který končil studium politologie, měl při návratech do města dojem, že tu společenský a kulturní život trochu vázne. V tu dobu měl za sebou studijní stáž v Mnichově a také pěší pouť z Vodňan až do Jeruzaléma. "S kamarády jsme poznali cizinu a říkali jsme si, že i Vodňany by mohly fungovat trochu jinak."
A tak s místními i přespolními založili iniciativu Vodňany žijou s cílem město kulturně a společensky oživit. Začali pořádat stejnojmenný multižánrový festival plný hudby, divadla i filmu.
Naštval ho beton místo staré dlažby a šel do politiky
Nechtěli se ale stát jen jakýmsi zdejším undergroundem. Brzy zjistili, že pakliže mají se zdejšími stojatými vodami nějak pohnout, musí to vzít i přes politiku. Někteří z členů sdružení Vodňany žijou se proto rozhodli založit volební stranu Vodňany pro změnu. "Jedním z impulzů pro mě bylo, když jsem zase jednou přijel ze světa a šel jsem po zdejším náměstí z dob Přemysla Otakara II., viděl jsem, jak tu vytrhali historické kostky a nahradily je žlutým betonem. Říkal jsem si, že je to něco neuvěřitelného. Uvědomil jsem si, že bych měl přestat o věcech jen mluvit a začít něco dělat," vzpomíná Pavel Janšta.
Jelikož jeho otec působil ve zdejší KDU-ČSL, udělali společnou kandidátku. Tři čtvrtě roku sestavovali program tak, aby podle nich vyhovoval všem, a měsíc před volbami vsadili na maximálně kontaktní kampaň. "Během třech týdnů jsme obešli 2884 dveří, což je počet domácností ve Vodňanech," říká Janšta.
A výsledek se dostavil. Komunální volby v roce 2010 vyhráli, získali 26 procent a usedli ve vedení radnice. Pavel Janšta obsadil nově vytvořený post druhého místostarosty. Bylo mu tehdy pouhých 26 let a patřil k nejmladším místostarostům v republice. Dle svých slov pobýval na radnici i přes teoreticky poloviční úvazek skoro pořád, pracoval často šestnáct hodin denně. Jeho křeslo nicméně kritizovala nejen opozice, ale také část veřejnosti, kterým připadalo dvacet tisíc měsíčně jako zbytečně vyhozené peníze, stejně jako náklady na architektonické studie, které zadával. "Cítil jsem, že teď máme šanci něco tu reálně udělat, a věnoval jsem tomu veškerý svůj čas," vzpomíná.
Z občanské iniciativy na radnici
Seriál Aktuálně.cz se věnuje lidem, kteří se skrze občanskou iniciativu dostali odspoda až do vrcholných pater komunální politiky. Rád by inspiroval čtenáře, že začít vylepšovat místo, kde člověk žije, může kdokoliv. Stačí odvaha, odhodlání, nadšení pro věc a pár kamarádů, kteří mu pomohou. Když se dostaví první úspěchy, další občané se brzy připojí. Seriál vzniká ve spolupráci s Nadací Via a její kampaní Nebojme se komunální politiky.
Občanů jsme se pořád ptali. Možná až moc
Plány a inovace tohoto mladíka zaujaly média i pořadatele konferencí a akcí o městském plánování i o mladých politicích. Jeho věhlas přesáhl Vodňany i jihočeský region. Zaujal i styl vládnutí "změňáků", jak se jim tu lidově říká - snažili se totiž vtahovat do rozhodování o podobě města občany a mít jejich názor jako důležitý poradní hlas.
Krátce po usednutí do čela radnice tak začali kupříkladu používat v praxi výsledky projektu pocitové mapy Vodňan. Mapy vznikaly na všech vodňanských školách i ve veřejném prostoru a ukazují, na jakých místech se obyvatelé cítí dobře, jaká by rádi pozměnili a jakým se třeba raději vyhýbají.
Jako podklad mapu použili architekti v rámci dvoutýdenní dílny "re:vodňany", na které se spolu s vodňanskou veřejností a přizvanými odborníky pokusili odpovědět na otázku, "co že(re) české maloměsto". Doporučeními z dílny a pocity obyvatel se pak nové vedení města řídilo i při plánování investic a rozvoje.
"Když chceme třeba v nějaké lokalitě udělat lavičku, tak přece největším odborníkem na umístění a podobu lavičky je nějaký místňák, který tady žije a lavičku by nejvíce používal," přibližuje Pavel Janšta a dodává: "A tak jsme se ptali na všechno, o čem jsme si mysleli, že k tomu občané mají co říct. Jenže někteří z toho nejspíš nabyli dojmu, že když se pořád ptáme, tak toho asi moc nevíme." Političtí nováčci tak jako ještě mnohokrát pochopili, že i dobrý úmysl může být chápán negativně a že je nutné vše dobře vybalancovat a správně komunikovat.
Vodňany pro změnu začaly město od základu měnit a oživovat, tak jak slíbily ve volebním programu. "Změňáci hrnuli ty změny jako buldozeři, v dobrém úmyslu, ale lidé to nestačili pobrat. Byla to zřejmě chyba ve strategii a komunikaci, asi i proto v dalších volbách občané raději znovu zvolili staré pořádky," říká Tomáš Bednařík, strojař a projektový manažer, jenž se do Vodňan tou dobou přiženil a stal se šéfem nového odboru investic.
"Mně přišlo samozřejmé, že tu třeba děláme chodníky. To přece dělá skoro každá samospráva. Takže jsme všechny tyto akce nijak nezdůrazňovali, nevyčíslovali, a tím pádem i náležitě občanům neprodali. Oni pak nabyli dojmu, že děláme jen takové ty inovátorské divné projekty a zanedbáváme každodenní obyčejné věci, které je nejvíc pálí," hodnotí zpětně toto období Pavel Janšta.
Nadšenci z občanského spolku, v politice zcela nezkušení, také nepočítali s tím, že by je tolik "ostřelovala" opozice kvůli projektům, které podle nich jednoznačně vylepšovaly město a okolí.
Vodňany jako Tokio
Zákonitě tak muselo dojít k tomu, k čemu došlo. V komunálních volbách 2014 utrpěli poměrně drtivou porážku a do čela se znovu dostal staronový starosta a politický matador z dob socialismu Václav Heřman.
Vodňany pro změnu dostaly jen 19 procent, Heřmanova strana Město a venkov jasně vyhrála s 35 procenty. Na čtyři roky se tak "změňáci" ocitli v opozici a sledovali, jak vedení ruší jeden jejich novátorský projekt za druhým. A to včetně revitalizace lesoparku v Zátiší, která již stihla dostat cenu Grand Prix architektů.
"U tohoto projektu i některých dalších jsem ve své mladické naivitě navrhoval, že bych je zdarma a ve svém volném čase dotáhl do konce. Cítil jsem za ně politickou zodpovědnost. Jenže i to odmítli," vzpomíná Bednařík.
V opoziční době byl ale zas větší čas a prostor pro kulturní aktivity, a tak Janšta spolu s přáteli v rámci spolku Vodňany žijou rozjeli přednáškové večery Pecha Kucha (čti "peča kuča"). Stejnojmenný projekt vznikl v roce 2003 v Tokiu a jeho cílem bylo zprvu dát jasně ohraničený prostor architektům a designérům pro jejich prezentaci. Každý účastník má k dispozici dvacet slidů, o každém může hovořit pouhých dvacet vteřin.
Po vzoru Tokia model převzalo více než tisíc měst po celém světě, přičemž zdaleka neprezentují jen architekti, ale obecně každý člověk, jenž dělá něco zajímavého a s přesahem. Jihočeské Vodňany jsou jedním z nejmenších míst na světě, kde se v současnosti akce pravidelně koná.
V roce 2015 se strana Vodňany pro změnu přetransformovala v občanský spolek, do voleb v roce 2018 se oddělili od KDU-ČSL a postavili vlastní kandidátku. Nikdo nechtěl dělat lídra, tak si ho odhlasovali. Tak trochu proti své vůli se jím stal Tomáš Bednařík. "Na Vodňany je to opravdu raketová kariéra, protože tady jsou všichni velcí patrioti a přespolní moc nemusí," usmívá se.
Lavičky jako kauza
V komunálních volbách 2018 ale opět vyhrál matador zdejší politické scény, sedmdesátiletý Václav Heřman a jeho "nepolitické sdružení Město a venkov". Tentokrát však neměl dostatečně silný mandát. Pohodlnou většinu proto získala koalice, kterou sjednalo těsně druhé nezávislé uskupení Vodňany 2022 s Vodňanami pro změnu a s KDU-ČSL.
Po čtyřech letech u moci a čtyřech v opozici si tak Janštova strana nyní zkouší spoluvládnutí. Tomáš Bednařík se stal místostarostou, Pavel Janšta předsedou Výboru pro rozvoj města.
Mnohé jejich projekty se vrací a dotahují do konce. Třeba akce "Vodňanské lavičky", jež původně skončily až u kriminální policie. Konkurenčním stranám se totiž nezdála cena nových laviček, která byla s ohledem na ocelový základ a dubové dřevo vyšší.
"Lavičky se staly největší kauzou našeho vládního období, opozice do nás tvrdě šla, dokonce to řešila i kriminálka, Pavel Janšta musel několikrát vypovídat na policii. Lidé si možná mysleli, že ten městský mobiliář je tak drahý, protože za ty peníze určitě několikrát letěl na exotickou dovolenou," směje se Tomáš Bednařík.
Jak nejen tento projekt hodnotí nyní už bývalý starosta Václav Heřman, se u něj redakce Aktuálně.cz pokoušela zjistit, ale po neúspěchu po posledních volbách se stáhl z veřejného života a jeho pracovní mobil ani e-mail již neplatí, soukromý kontakt se sehnat nepodařilo.
Policie dospěla k závěru, že vše proběhlo v pořádku, cena odpovídala kvalitě laviček. Nicméně občané si "kauzu" pamatovali a možná i ona ovlivnila výsledek voleb 2014. Nyní se projekt oživil a město se originálními lavičkami opět osazuje.
Současnou koalici si Vodňany pro změnu pochvalují. "Zastupitelstva se zklidnila, už tam nevládne tak rozjitřená atmosféra jako dříve, občané si na nás zvykli. Berou nás už takové, jací jsme. Vědí, že jsme trochu střelení, ale nelžeme, nemáme za sebou žádný průšvih a to, co děláme, má hlavu a patu," říká Bednařík.
Podle něj tato pozitivní a změnám více nakloněná atmosféra ve Vodňanech souvisí i s postupným přerodem celé české společnosti. "Lidé ve Vodňanech jsou odvážnější, otevřenější, nebojí se něco říct. Pozoruji to i v dalších českých městech, lidé se přestávají bát vstupovat do komunální politiky a něco řešit," přibližuje Bednařík.
Z maloměsta malým městem
Pavel Janšta má tak nyní za sebou devět let v komunální politice. Za největší úspěch svůj a svého hnutí považuje, že se jim podařilo "udělat z maloměsta spíše malé město". Hlavní rozdíl prý spočívá v tom, že maloměsto je do sebe uzavřené a poměřuje se jen v rámci svého území, zatímco malé město se nebojí otevírat světu, inspirovat se jinde a poměřovat se s jinými. "Maloměsto zůstane nesebevědomé, správné malé město je hrdé na svou historii a své hlavní atributy a nebojí se srovnání s ostatními."
V tomto ohledu vidí změny třeba i na pokračujících diskusních pořadech Pecha Kucha Night. Na ně se místní patrioti zpočátku dívali skrz prsty: "Co nám tu bude nějaký Pražák vykládat?" Dnes přichází 150 až 200 diváků a hrdě sledují, jak vedle známých českých osobností prezentují své nápady "místňáci". "Otevřenost někdy bolí, ale konstruktivní kritika je dobrá pro každého," říká Janšta.
Minář vs. Babiš
Vodňany rozhodně nejsou tuctovým městečkem. Z jistého pohledu představují epicentrum současné politicko-společenské jiskřící situace. Vždyť odsud pochází Mikuláš Minář, vůdce Milionu chvilek pro demokracii a pořadatel celorepublikových demonstrací proti premiérovi Andreji Babišovi, žije tu i jeho rodina. Zároveň se tu ale nachází jeden z nejznámějších Babišových produktů - Vodňanské kuře. Kdo by neznal reklamu, v níž vystupuje Jaromír Jágr a pochutnává si u Babišova stánku na vodňanském křidélku?
"To, že si Vodňany skoro každý automaticky spojí s Babišovým kuřetem, nás samozřejmě moc netěší. My jsme totiž především rybářské město, hrdé na svou minulost a přítomnost spojenou především s rybami a rybolovem," říká Tomáš Bednařík a připomíná, že se tu nachází jediná Fakulta rybářství a ochrany vod ve střední Evropě a jediná ryze rybářská střední škola v Evropě s tradicí sta let.
Mikuláše Mináře pochopitelně dobře znají, je ostatně členem spolku Vodňany žijou. Na akcích spolku začínaly jeho první veřejné aktivity - první debaty, první vystupování před veřejností, první protesty. "Díky tomu, že vyrůstal tady ve Vodňanech, si uvědomuje, že protesty nejsou jen o Praze a plném Václaváku, ale o všech městech v republice," míní Janšta.
Tomáš Bednařík doplňuje, že uvažovali o jeho vstupu do Vodňany pro změnu, vše ale padlo tím, že odešel studovat do Prahy. Nicméně dodává, že si jeho strana nechce na Mikuláši Minářovi "přihřívat polívčičku". "Nechceme říkat, podívejte se, jak jsou naše Vodňany městem revolucionářů, to opravdu nejsme. Že se Mikuláš narodil zrovna tady, je prostě náhoda."
Chce to malý cíl a trpělivost
Na dotaz, co by vzkázali lidem, kteří se třeba tímto jihočeským příběhem inspirují a začnou uvažovat o vstupu do místní politiky, Tomáš Bednařík odpovídá: "Chtěl bych jim říct, že i ten poslední z posledních lidí, když si vezme něco do hlavy a půjde za tím, dokáže hnout s neuvěřitelnou spoustou věcí. Toho je vlastně dobrým příkladem i Mikuláš Minář. Vždyť kdo bral ještě nedávno vážně nějakých Milion chvilek? A dnes tu máme masové protesty."
Důležité jsou podle něj i dlouhodobost a trpělivost. Jde prý velmi rychle nasypat do nějakého místního politického projektu peníze, slíbit lidem to, co zrovna chtějí slyšet, a vyhrát s tím volby. Jenže takovýto postup je užitečný krátkodobě pro dotyčného člověka, ne pro jeho obec či město. "Je dobré jít stále stejnou cestou, postupovat po malých krůčcích a nechtít sklízet ovoce hned, ale trpělivě čekat a držet si svou linii navzdory počátečním neúspěchům. Ukázat, kam jdete, a jít tam, lidé si zvyknou a přidají se," míní Bednařík.
Pavel Janšta pak doporučuje vybrat si jednu konkrétní věc a za ní jít, nechtít spasit celé město. "Třeba že je u vás nějaké nesmyslné dopravní řešení nebo že chybí dětské hřiště," nastiňuje a radí, ať se lidé nenechají odradit prvotní neochotou na úřadech. A ať daný problém neberou jako překážku, nýbrž jako výzvu. "Nezoufat, když se to zpočátku nedaří. Vždycky když se někdo odvážně postaví, další se dříve nebo později připojí."
Vodňany pro změnu nyní vládnou s Vodňanami 2022. Jaké by si tedy přáli mít město v roce 2022? "Líbilo by se nám, kdyby místní byli spokojení a hrdí na své Vodňany. Kdyby si říkali: 'Jo, je to tu fakt dobrý a máme to tu rádi!'"shodují se Pavel Janšta a Tomáš Bednařík.
