Měla obavu, že její kniha s názvem Ukrajina na dosah nebude nikoho zajímat, protože svět je plný informací o tomto konfliktu, přiznává Irina Korotyčová při setkání s reportérem Aktuálně.cz. Nakonec si ale její dílo našlo své čtenáře, kteří ho navíc ve svých recenzích doporučují i dalším. Jeden z nich dokonce napsal, že mu kniha pomohla pochopit válku a on nyní na Ukrajinu vozí humanitární pomoc.
"V pět hodin ráno nás probudily dva hlasité výbuchy. Zbytek je ve zprávách. Před svítáním vyhlásil krvavý upír Putin invazi a zahájil rozsáhlou ofenzivu. Východ, západ i jih jsou v plamenech," zapisuje si během loňského 24. února v den útoku Ruska na Ukrajinu Korotyčová do svého deníku, který je součástí knihy.
"Hlavu mám chladnou a překvapivě jasnou. Volaly jsme si se sestrou Ženěčkou, mým dvojčetem… Volala mi vzlykající kamarádka Tijna… Ranní výbuchy. Všechno nasvědčuje tomu, že právě z Žuljan. Letiště bylo bombardováno a je od nás docela blízko. Jsme sami. A musíme se postavit armádě zombie. Staráme se jeden o druhého, pomáháme armádě. Nikam nejedeme. Tohle je náš domov a naše země," píše dál ve svém deníku, ve kterém se přiznává i k tomu, že její ruský manžel ztratil v ten den rodiče, protože agresi Ruska podporují.
Nyní sedí autorka knihy v centru Prahy. Myšlenkami však stále zůstává na Ukrajině se svými krajany. "Myslela jsem si, že se po příchodu do Česka brzy vrátím zpět, že u vás budu jen několik málo týdnů. Jelikož mám ale malé dítě, uvědomuji si, že není přílišné bezpečné se vracet. Žiji tady v Praze a pracuji pro jednu zahraniční firmu," vysvětluje Irina, jejíž slova překládá její kamarádka Anna Birkovská, která rovněž odešla po napadení Ukrajiny Ruskem do Prahy.
Stále je však odhodlaná se vrátit zpátky na Ukrajinu. "Moc chci domů. Zároveň si ale uvědomuji, jak velkou mám kliku, když mám tady práci, manžela i další rodinu, včetně dvou sester," dodává.
Na Ukrajině se věnovala novinařině, ale o psaní knihy vůbec neuvažovala. Shodou různých náhod ji ale oslovilo nakladatelství Albatros media a ona se pustila do psaní. Velmi osobního, emotivního, impulzivního a obtížného.
Z komentářů o válce v mateřštině se jí dělalo špatně
"Jmenuji se Irina a jsem uprchlice. Jsem rusky mluvící Ukrajinka z Krymu. Před 22 lety jsem se přestěhovala do Kyjeva. Válka přišla do mého domu na klidném předměstí Kyjeva. Válka mě donutila vzít tříletého syna a utéct. Válka mě přivedla do Česka - stejně jako statisíce mých krajanů," stojí v úvodu její knihy.
Přiznává, že psaní pro ni nebylo jednoduché. Vůbec si nebyla jistá, že knihu skutečně dopíše. "Bylo to pro mě velmi těžké, psychicky složité, protože jsem kromě svých pocitů prožívala osudy a emoce jiných," vysvětluje. Nejobtížnější pro ni bylo, když příběhy a své zápisky v deníky prokládala strohými, zpravodajskými a oficiálními sděleními představitelů Ukrajiny, ale také Ruska.
Těžké pro ni bylo číst i příspěvky na sociálních sítích, zvláště ty ve své mateřské ruštině. "Bylo hrozné sledovat, kolik lidí věří ruské lživé propagandě. Uvědomila jsem si, že jsem s nimi propojena stejným jazykem, stejnou kulturou, stejnou mentalitou. Četli jsme stejnou klasickou literaturu, zpívali stejné písně. A přitom jsem naprosto jiná než oni," svěřuje se.
Právě pročítání reakcí některých Rusů na sociálních sítích považuje za snad nejděsivější věc. "Po pár sekundách mi začalo zvonit v uších, tlak stoupl. Vstala jsem, šla se napít vody a vrátila se k počítači. Občas jsem měla pocit, že to nevydržím. Potom jsem si lehla na zem a křičela nebo plakala," popisuje.
K Rusům bude mít stejný vztah jako kdysi Čechoslováci
Když přijde při rozhovoru s reportérem řeč na část společné historie Ukrajinců a Rusů nebo na hledání odpovědi na otázku, jak je možné, že nastal mezi oběma zeměmi i jejich obyvateli tak obrovský rozkol, Irina Korotyčová mluví o devadesátých letech minulého století.
"Tato válka změnila náš pohled nejen na současnost a budoucnost, ale také na minulost. Všímáme si věcí, které nám dřív nepřišly tak důležité. Až poslední dobou si uvědomuji, jak Rusko už od devadesátých let vyvolávalo v lidech nostalgii po Sovětském svazu. A to například prostřednictvím hudebních pořadů," říká spisovatelka. Podobné pořady se nevysílaly jen v Rusku, ale v celém postsovětském prostoru, takže je sledovalo i mnoho Ukrajinců.
Pokud jde o budoucí vztahy mezi Ukrajinci a Rusy, je velmi skeptická. Když má tento vztah popsat, pomáhá si historkou, jak byla před patnácti lety v Praze s přáteli. V tramvaji si nahlas povídali rusky, což se nelíbilo jedné starší Češce. Začala je urážet a připomínala jim vpád vojsk tehdejší Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem do Československa v srpnu 1968.
"Křičela na nás a nadávala nám do okupantů. Když jsme vystoupili, jeden pán šel za námi a omlouval se nám za ni. Nevím, co bude mezi námi a Rusy za několik let, ale já budou tou starší paní v tramvaji. Nikomu z Rusů nikdy neodpustím," svěřuje se Korotyčová.
Že Ukrajina zvítězí a získá zpět i Ruskem obsazená území včetně Krymu, nepochybuje. "Jsem přesvědčená, že Putinův plán zkrachoval. Toto je poslední válka sovětského, dnes ruského impéria. Bude to ještě složité a těžké, ale zcela věřím naší ukrajinské armádě. Zvítězíme. A svým způsobem jsme zvítězili už nyní," opakuje.
