"Dobrý den, odkud jedete?" ptá se celník řidiče, který přijíždí na přechod v Dolním Dvořišti z rakouské strany. Je úterý krátce po poledni a tuto otázku dostává každý řidič či řidička, kteří tudy do Česka projíždí.
Většina může pokračovat okamžitě dál. Dostane pouze dvojici letáků, ze kterých se dozví o nákaze koronavirem a jak se proti ní bránit. Vše probíhá velmi rychle, takže na přechodu se jen zřídkakdy tvoří kolona více než deseti aut.
Menší zdržení nastává pouze ve chvíli, pokud řidič na otázku celníka odpoví, že jede z Itálie. Pak musí do odstavného pruhu, kde už hasiči čekají s teploměry. Všichni zúčastnění jsou na případné nakažené připraveni. Mají nasazené roušky a rukavice. Jeden z hasičů je dokonce celý obalený v ochranném obleku. "Ten leze měřit teplotu do autobusů, od toho stůjte raději dál," říká jeho kolega. "Když se otřete o mě, asi budete v pohodě, ale u něj už by to mohlo být horší," dodává.
Soustřeďují se na výletníky z Itálie
Během následujících čtyř hodin překročí hranice na tomto přechodu několik stovek, možná tisíců aut. Teplotu bezkontaktními teploměry však změří hasiči jen asi dvaceti až třiceti posádkám aut a kamionů. Drtivá většina lidí totiž tvrdí, že jede z Rakouska.
"Počet turistů z Itálie se oproti pondělí podstatně snížil, uvidíme, jak to bude probíhat dál. Hrubým odhadem se vrací z Itálie tak jedno auto z padesáti," vysvětluje nám odpoledne Pavel Votava z celní správy. Další z jeho kolegů si to vysvětluje tím, že už se zřejmě většina turistů z Itálie vrátila. "Čekáme ale další nápor o víkendu," dodává Votava.
Na jiných hraničních přechodech mají ale, zdá se, hlídky mnohem víc napilno. Celkem totiž podle policie v úterý na deseti přechodech zkontrolovali 43 382 aut a změřili teplotu více než patnácti tisícům lidí. "Policisté také odstavili 162 vozidel s podezřením na onemocnění koronavirem a do karantény převezli tři osoby," uvedla policie na Twitteru.
Z toho však vyplývá, že by hlídky měly měřit teplotu posádce přibližně každého třetího auta. Tomu však vůbec neodpovídá to, na co se na Dolním Dvořišti několik hodin díváme. Jak sami celníci potvrzují, teplotu měří odhadem každému padesátému řidiči.
Zdá se, že za to může zdejší úvodní předvýběr. Zatímco v Dolním Dvořišti se hlídky zaměřují na řidiče putující z Itálie, jinde si, zdá se, vybírají zcela náhodně. "Jestli na Dvořišti měří jenom auta, která jedou z Itálie, tak je to volba tamních celníků a hasičů. Není na to žádný soubor pravidel, je to na jejich uvážení, komu se rozhodnou změřit teplotu," říká David Schön, mluvčí policejního prezidia.
Jinde podle něj ale zpravidla hlídky měří teplotu namátkově. "Například na hraničním přechodu se Saskem na dálnici D8. To není úplně hlavní italská linka a vybírat jen řidiče z Itálie by tak nedávalo smysl," odpověděl Schön na otázku, proč na Dolním Dvořišti hlídky zdánlivě měří teplotu menšímu množství řidičů. Poskytnout redakci údaje o počtu zdravotních prohlídek za každý hraniční přechod však Schön odmítl. Policie prý bude i nadále zveřejňovat jen celková čísla.
Vysokou teplotu má málokdo
Přestože se na Dolním Dvořišti celníci soustřeďují na nejvíce rizikovou skupinu řidičů, zdravotní obtíže nemá během naší návštěvy téměř nikdo. A jinak tomu prý nebylo ani dopoledne. "Nemám úplně přesné informace. Myslím si ale, že teplotu měl asi jen jeden člověk, jinak ty kontroly všechny proběhly v pořádku. Žádná neočekávaná situace se neudála," řekl Votava.
O pár desítek minut později se ale na hranicích objevuje italský řidič kamionu s mírně zvýšenou teplotou - pouze však velmi mírně. Hasiči mu naměří 37,1 stupně Celsia. Žádné další příznaky nemá, a tak ho po chvilce zpovídání hlídka propouští. Jedna z pasažérek má pak teplotu 37,3. I její vozidlo ale hlídky propouštějí.
Hasiči na hranicích nemají vybavení, které by jim pomohlo zjistit, jestli má člověk s teplotou skutečně koronavirus, nebo jde v jeho případě třeba jen o sezonní chřipku. Každý skutečně podezřelý případ proto konzultují přímo s hygienickou stanicí, ale ve většině případů dostanou řidiči jen přednášku. "Primární je ta prevence, člověk je poučen, jak se má zachovat a jaké má dodržovat postupy," říká Votava.
V nejvážnějších případech by však policisté, kteří postávají opodál, eskortovali nemocné řidiče přímo do nemocniční karantény.
Na karanténu se těším, říká řidič
Všichni šoféři přijíždějící z Itálie ale musí hasičům kromě čela ke změření teploty nabídnout také doklady a telefonní číslo, aby je bylo možné v budoucnu kontaktovat. Hlídky jim také nakážou, aby po příjezdu domů zavolali praktickému lékaři. Všechny totiž čeká čtrnáctidenní domácí karanténa. Většina řidičů bere tenhle fakt sportovně.
"Já se na karanténu docela těším. Nezdá se, že by mně něco bylo, tak snad se to nezmění. Člověk si alespoň trochu odpočine od práce a stresu," říká jeden z řidičů. "Už je to tak půl roku, co jsem si na chvilku oddechl, tak si sednu na gauč, přečtu nějakou knížku a doženu všechny seriály, co mám rozkoukané," dodává.
Dalšího z řidičů, který se vrací z italské sjezdovky, zase doma čeká diplomová práce, kterou musí asi za měsíc odevzdat. "Alespoň budu mít čas se na to soustředit. Objednám si jídlo od nějaké donáškové firmy, jestli jim teda ještě nějaké zbylo, a nevylezu, než to dopíšu," říká.
Jeden z šoférů je však celý nesvůj. "Jsem řidič kamionu a pracuji pro rakouskou přepravní společnost. V Itálii jsem byl naposledy před čtrnácti dny, ale protože jsem se teď necítil nejlépe, zaměstnavatel mě poslal domů," říká řidič. Zvýšenou teplotu ale jeho kontrola neprokázala, takže ho hasiči posílají dál. "Včera jsem ještě teplotu měl, ale jenom chvíli, teď už ji nemám," dodává řidič. I jeho čeká domácí karanténa, na rozdíl od předchozích dvou řidičů se na ni ale příliš netěší.
I na hranicích se řeší, co s opatřením vlády
Že se člověk nachází na hranici země, která se obává koronaviru, je vidět na každém kroku. Okolní benzinky jsou polepené plakáty, které lidem radí, jak se vyhnout nákaze, a každou chvíli se někdo snaží neobratně lokty místo rukou otevřít dveře, které k tomu nejsou vůbec přizpůsobeny.
I tady však lidé, kromě nákazy samotné, debatují zejména o tom, jak se vypořádat s opatřeními vlády. Například nedaleko přechodu se nachází dentální klinika, kam se občas chodíme zahřát a schovat před větrem.
Zdejší recepční nás hostí kávou a stěžuje si, že vůbec neví, co udělá se svým synem, který od středy nemůže do školy. Nejbližší rodinu, otce, má žena totiž v Praze, víc než dvě a půl hodiny daleko. "Tam ho odvézt nemůžu. Prostě si budu syna muset vzít s sebou do práce," říká nakonec rezignovaně.
Stejné obavy má i jedna z rodin vracející se z Itálie. Teď ji sice čeká společná čtrnáctidenní karanténa, ale i ona pak bude muset vymyslet, kdo jejich předškolní dítě pohlídá. "Prarodičům ho dávat nechceme, vždyť právě jim by to mohlo ublížit nejvíc. Takže s klukem asi jeden z nás bude muset zůstat doma, ale bude to složité," říká řidič.
