Na podzim roku 2017 oslovila jedna z telefonních společností režiséra Víta Klusáka s nabídkou natočit virální video, které by naléhavým způsobem upozornilo na strmě vzrůstající čísla zneužitých dětí na českém internetu. Vít Klusák k projektu přizval kolegyni Barboru Chalupovou a společně se pustili formou pokusu do zmapování českého kybergroomingu, tedy chování, kdy si pachatel na internetu vytipovává dětskou oběť, snaží se získat její důvěru, vybudovat s ní blízký vztah a vylákat ji k osobní schůzce. Cílem setkání je oběť zneužít.
Na několika internetových serverech vytvořili důvěryhodně vypadající falešný profil dvanáctileté dívky a čekali, co se bude dít. A dělo se toho opravdu hodně, víc než by čekali.
Trvalo pouze pět hodin, než na tento profil zareagovalo 83 mužů ve věku 26-63 let, v drtivé většině s explicitními výzvami ke společné masturbaci pomocí videohovoru. Mnozí z nich bez předchozího upozornění posílali fotografie svých genitálií, případně odkazy na nejrůznější porno včetně zoofilního. Čtyři muži se ještě ten večer uspokojovali před webkamerou.
"Velmi mě překvapila rychlost a zběhlost mužů na druhé straně kyberprostoru. S jakou suverenitou a bez dlouhého získávání si důvěry dětí rovnou odhalovali svoje motivy a sexuální zájem. To se odehrávalo během pár minut," líčí psycholožka a ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková, jež při natáčení působila jako odborná poradkyně. "Působilo to dojmem: 'Nebudu se zdržovat, když dívka nebude svolná, mám mnoho dalších, na které se můžu napojit, takže ztrácet tady čas pro mě nemá smysl.' A tohle je velmi, ale opravdu velmi alarmující!"
Tato skutečnost vedla tvůrce k rozhodnutí, že objevený fenomén je materiál pro nezávislý celovečerní dokumentární film v koprodukci s Českou televizí a nikoliv jen pro krátký virál. Ze spolupráce s telefonní společností tedy sešlo a Klusák s Chalupovou se pustili do ambiciózního projektu, na jehož konci mělo být dílo, jež by konečně pohnulo se společností a ta přestala brát tuto "kyberdivočinu" na lehkou váhu. Autoři slibovali "radikální dokumentární film o zneužívání dětí na internetu", snímek, "který rozpoutá válku s predátory českého internetu" a udělá "z lovců ty lovené".
"Tvůrcům patří veliký dík, že se chopili tohoto závažného tématu. Takovýto radikální počin tu byl třeba, neboť dospělí jsou velmi falešně uchlácholeni, že dítě u počítače rovná se dítě v bezpečí," říká Zora Dušková. "Dospělákům naprosto uniká, co se v kyberprostoru odehrává a jak snadno se děti dostávají k nevhodnému obsahu. Navíc tento internetový obsah nezpracovávají s nikým jiným než se svými vrstevníky, tedy s nikým zkušeným."
Dospěláci pokulhávají za svými on-line dětmi
Problém mimo jiné spočívá ve stále širší propasti mezi internetovými znalostmi dětí a rodičů a v situaci, kdy děti rodiče předběhly a jsou to spíše ony, kdo je v této oblasti poučují. Americký spisovatel a mezinárodně uznávaný řečník v oblasti vzdělávání Marc Prensky pro tyto dvě generace zavedl pojmy "digitální domorodec" a "digitální přistěhovalec", přičemž ti, kdo se v internetovém prostředí narodili, se chovají výrazně jinak než ti, kdo se do něj až přistěhovali a pamatují ještě svět v době, kdy býval "off-line".
Podle Daniela Dočekala, specialisty na internetový prostor a spoluautora knih Dítě v síti či Bezpečnost dětí na internetu, existuje dobrá informovanost o problematice u dětí, rodičů i učitelů. Má to ale háček.
"Celé je to podmíněné tím, jak děti dodržují to, co vědí, či jim bylo řečeno, zda si rodiče všímají, co jejich děti dělají, a zda vůbec umí sledovat, co jejich potomci na internetu dělají."
Probudit by se měli rodiče i provozovatelé sítí
Ředitelka Dětského krizového centra si od dokumentu slibuje, že pohne dospělými, kteří evidentně zaspali dobu a nevšimli si, že jejich děti vyrůstají ve zcela novém a ne úplně bezpečném světě, jehož nástrahy oni, coby představitelé starší generace, neumí odhadnout. "Často mají tendenci vše bagatelizovat s tím, že jde jen o virtuální realitu, že se vlastně nic nestalo."
"S některými z rodičů by film určitě mohl pohnout. Ostatně jsou to nakonec právě oni, kdo na internet nahrávají nejvíce fotografií, které vyhledávají pedofilové a sexuální predátoři," domnívá se Daniel Dočekal. Nicméně s kým je podle něj potřeba skutečně podstatně pohnout, to jsou provozovatelé sociálních sítí.
"Typickým příkladem je Facebook. Nejrozšířenější sociální síť na světě, vlastní i Instagram či WhatsApp, v realitě zasahuje až 80 procent populace v nerozvojových zemích. Přesto nemá žádné kontakty, hlášení závadného obsahu vyřizuje týdny a většinou vůbec. V jednotlivých zemích nemá ani zastoupení, což například Google má," vypočítává Dočekal.
Jak ulovit lovce
Štáb nejprve ve filmovém studiu vybudoval dětské pokojíčky či koupelnu. Ty pak používaly figurantky - tři plnoleté herečky, které působí velmi mladým dojmem, a mohly tak přesvědčivě komunikovat prostřednictvím webkamer a sociálních sítí s "predátory."
Filmový plac byl pod dohledem odborníků z oblasti psychologie, sexuologie i práva. Tvůrci také během natáčení několikrát komunikovali s policií. Identity "virtuálních predátorů" dokumentaristé v postprodukci skryli speciální technikou, která ponechá zaostřené oči a ústa, vše ostatní rozmazali. Snímek rovněž zachycuje osobní schůzky dívek s muži, jimž nevadilo, že mají nezákonné rande s nezletilou. Pod dohledem ochranky natáčelo tato setkání šest skrytých kamer.
"Stačí, když dítě jednou podlehne a třeba se obnaží před webkamerou nebo pošle nějakou choulostivou fotku. V tu ránu má dotyčný v rukou materiál, kterým dítě vydírá a velmi rychle stupňuje své požadavky. Je to velmi nebezpečná věc, která může skončit právě donucením dítěte k osobní schůzce," upozorňuje Zora Dušková.
Daniel Dočekal ve své knížce Bezpečnost dětí na internetu varuje před skrytou identitou predátorů - kdokoliv se může vydávat za kohokoliv. Padesátiletý uživatel se často vydává za třináctiletou vrstevnici vyhlédnuté oběti a získá si tak její důvěru. Anebo taky třeba za celebritu, s níž se pak dítě touží setkat. Popřípadě za uměleckého fotografa, který dotyčné dívce zaimponuje, že by se mu díky své kráse hodila do kalendáře, do časopisu či do modelingové agentury.
Ambiciózní snímek, jenž odhalil nebezpečnou divočinu v českých internetových sítích, se sice podařilo natočit, ale tvůrci se zadlužili a neměli peníze na finální úpravy. Producenti se proto rozhodli spustit kampaň na Hithitu, kde veřejnost žádali o 850 tisíc korun. Během pár dnů vybrali přes milion, což potvrdilo, že tohle téma mezi Čechy velmi rezonuje, neboť v té síti mohou uváznout i jejich nezletilí potomci.
"Vybíráme přesto dál, neboť se snažíme získat prostředky i na osvětovou kampaň. Film chceme vozit dětem do škol a pořádat po něm diskuze s odborníky," nastiňuje další plány režisér Vít Klusák.
Děti sexuálně vyspívají moc brzy. Prostřednictvím porna
Velký problém podle Zory Duškové spočívá nejen v zneužívání mladistvých v kyberprostoru, ale i v samotném faktu, že představy dětí o lásce, vztazích a o sexu se formují výhradně prostřednictvím nevhodných materiálů na internetu.
"Díky svým vyspělým uživatelským dovednostem se zcela běžně dostávají na tvrdé porno a další nevhodný obsah. Formuje to veškerou jejich představu o fungování lidských vztahů či erotice. Jakmile informace nekorigují dospělí kolem dítěte, vytváří to v něm falešné dojmy."
Kam se obrátit o pomoc
Dětské krizové centrum (http://www.ditekrize.cz/) provozuje Linku důvěry po telefonu, emailu, chatu i skypu. Kromě toho má nepřetržitou speciální linku Rizika kyberprostoru (778 510 510).
Odbornice upozorňuje i na skutečnost, že u dnešní mládeže mizí jakási "přibližovací fáze". U generace jejich rodičů dle jejích slov trvalo velmi dlouho, než si kluk troufl vzít dívku za ruku nebo jí dát první polibek. "Děti jsou velmi ochuzeny, tato fáze se dnes krátí a velmi brzy mezi nimi proběhnou sexuální aktivity."
Na dotaz, co by poradila teenagerům, kteří uvázli v nebezpečné kybersíti, Zora Dušková říká, že nejjednodušší je okamžitě, bez obav a zcela anonymně zavolat na Linku důvěry Dětského krizového centra, kterému šéfuje. To mimo jiné provozuje i speciální linku "Rizika kyberprostoru", kam mohou děti i rodiče kdykoliv a v kteroukoliv hodinu zavolat odborným konzultantům a svěřit se se svými problémy v této oblasti.
"Je dobré najít co nejrychleji cestu, jak se z takových situací vyvázat, protože děti mohou být velmi rychle vydírané někým, kdo je na druhé straně internetu. Míra rizika pro děti je tu opravdu velmi vysoká. Ostatně i tento dokument dokazuje, že toto jsou věci, s nimiž se v nějaké podobě setká každé dítě, které se v kyberprostoru samo pohybuje," uzavírá.
Také odborník na kyberprostor Daniel Dočekal má pro děti a jejich rodiče radu, totiž dvě: "Nikdy nikomu a ničemu nevěř. A také: internet je veřejný prostor, soukromí na něm mít nelze."
