Pan Roman neměl příliš šťastné dětství. Odmalička věděl, že je nechtěným dítětem, což mu dávali rodiče značně najevo. "Nezažil hřejivý pocit lásky a bezpečí. Žil ve strachu. Otec ho týral a matka se utápěla v alkoholu. Pozice oběti jej provázela také ve škole, kde ho spolužáci často šikanovali. Po základní škole odešel od rodičů a přebýval střídavě u známých a na ulici," popisuje Michaela Sitařová, sociální pracovnice Armády spásy. Jméno jejího klienta je pozměněno.
Jelikož neměl žádný příjem, jídlo si obstarával nelegálně, což jej dostalo na pár let za mříže. Po propuštění z vězení zatoužil po změně a rozhodl se opustit město, odkud pocházel. "Musel jsem odjet od všeho toho špatného, co jsem tam zažil. Styděl jsem se za sebe před lidmi, kteří mě znali. Chtěl jsem začít znovu někde jinde," líčí Roman. Stopem se ocitl ve městě, kde nikdy nebyl a nikoho neznal.
"Netrvalo dlouho a na ulici se seznámil s našimi uživateli, kteří jej nasměrovali na Armádu spásy. Díky tomu navázal spolupráci se sociální službou Noclehárna. Byl zcela bez finančních prostředků, a jen díky projektu Nocleženka mohl mít střechu nad hlavou, postel, sprchu a polévku na zahřátí. Za každou pomoc byl moc vděčný a vždy několikrát poděkoval," líčí sociální pracovnice.
Armáda spásy začala Romanovi pomáhat restartovat jeho život. Zjistili, že ho úřad práce takzvaně sankčně vyřadil. To se stává uchazečům o práci, kteří nesplní některou z podmínek - třeba nepřijdou na schůzku v určený termín a nemají pro to vážný důvod nebo ve stanovené lhůtě nekontaktují zaměstnavatele a neucházejí se o zprostředkované zaměstnání, popřípadě do něj nenastoupí.
Romanovi nicméně zbývalo už jen pár dní, než vyprší šestiměsíční lhůta a on se bude moci znovu zaevidovat. S podporou pracovníků Armády spásy se mu to podařilo a také si vyřídil sociální dávky pomoci v hmotné nouzi.
"Potřeboval si ale také zajistit nějaký přivýdělek, aby co nejdříve zvýšil své příjmy, než obdrží pomoc od státu. Se základním vzděláním a záznamem v rejstříku trestů to ale nebylo vůbec jednoduché. Všude ho odmítali a začínal ztrácet naději," pokračuje Sitařová.
Také s hledáním vhodného bydlení to byl běh na dlouhou trať. Několikrát týdně obvolával komerční ubytovny, aby se informoval o volných místech. Po více než měsíci snažení se na něj usmálo štěstí a místo se pro něj na jedné z ubytoven uvolnilo. "Měl velkou radost a hned se běžel s majitelem ubytovny dohodnout na podmínkách. Ten den byl pro něj opravdu šťastný. Majitel ubytovny vlastnil také strojírenskou firmu, kde Romanovi nabídl i práci," přidává dobrý konec sociální pracovnice.
Jelikož Roman aktivně spolupracoval na zlepšení své situace, na noclehárně pobýval jen necelé dva měsíce, a díky nocleženkám se mu podařilo postavit se na vlastní nohy. Nyní bydlí na ubytovně a vykonává jednoduchou práci ve strojírenské firmě.
Co je Nocleženka Armády spásy
- Armáda spásy je jedním z největších českých poskytovatelů sociálních služeb v oblasti péče o lidi bez domova. Od listopadu 2020 již popáté rozjela projekt Nocleženka. Jde o poukaz v ceně sto korun, který jednomu člověku umožní strávit noc v teple a bezpečí.
- Člověk v nouzi díky ní získá nejen nocleh, ale i polévku s pečivem, teplý nápoj, možnost osobní hygieny a získat čisté a teplé oblečení, základní ošetření, zdravotní prohlídku a v neposlední řadě podporu sociálního pracovníka, se kterým si klienti mohou promluvit o své tíživé situaci.
- Díky obrovské podpoře dárců bylo zatím zakoupeno přes 12 tisíc poukazů. Veřejnost může libovolnou částkou přispět velmi jednoduše přes portál Darujme.cz kartou, bankovním převodem, on-line převodem nebo pomocí Google Pay.
Mráz je pro bezdomovce horší než covid
Armáda spásy v zimních měsících denně poskytuje okolo 2500 míst v azylových domech, denních centrech a noclehárnách. Jestliže se i tak stane, že se místa zaplní, rozšiřuje své kapacity o tzv. volnou židli. To znamená, že pokud není místo, mohou lidé přečkat noc na židli. Kapacity se nyní neomezují ani kvůli onemocnění covid-19. Mráz totiž lidi bez domova ohrožuje na životě mnohem více.
V jejich zařízeních se nicméně dodržují přísná hygienická nařízení, používají se roušky, respirátory, dezinfekce, s opatrností jsou rozestavěny stoly v jídelně i postele. "Covid je samozřejmě může napadnout, ale pravděpodobně je nezabije. Když zůstanou venku na mraze, mohou mnozí z nich opravdu umřít," vysvětluje Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.
Nocleženky se využívají po celém Česku, například v Ostravě v roce 2020 v nouzovém stavu fungovaly sedm dní v týdnu 24 hodin denně. "Díky nim jsme mohli v našem zařízení ubytovat uživatele, kteří neměli peníze na ubytování či nebyli v evidenci úřadu práce, aby jim to mohlo být zpětně proplaceno. Zrovna tito lidé, kterým jsme v tomto období pomohli, jsou nyní v azylovém domě a sociálním bytě," říká sociální a terénní pracovník Armády spásy Marek Janáček.
Podobná je situace i v Brně. "Projekt Nocleženka u nás funguje již několikátou sezonu a z praxe můžeme říci, že má veliký ohlas. Tento projekt je zaměřený na pomoc lidem bez domova, kteří se ocitli bez finančních prostředků a žijí na ulici. Byli například okradeni, nemají dlouhodobě práci, byli vyřazeni z úřadu práce a nemají možnost si zaplatit přespání na noclehárně. Zůstanou tak přes zimu pouze ve svých chatkách nebo ve stanu, a to v lepším případě," komentuje brněnská sociální pracovnice Armády spásy Ludmila Štěrbová
Doplňuje, že díky těmto poukazům od veřejnosti mohli v období Vánoc od 24. prosince 2020 do 1. ledna 2021 rozdávat nocleženky uživatelům noclehárny plošně, v rámci tzv. Noci milosti. "Celkově se za toto období uplatnilo 388 těchto poukazů, které poskytly klidné přečkání zimních nocí," pochvaluje si Štěrbová.
Měl vysokou školu, práci i rodinu. Život mu zničil alkohol
Na ulici se zdaleka neocitají jen sociálně slabí jedinci. Tento scénář se někdy týká i lidí z dobrých poměrů, s rodinným zázemím a třeba i vysokou školou - jako se to stalo panu Ladislavovi. I jeho jméno bylo pozměněno.
Vystudoval vysokou vojenskou školu a pracoval jako voják z povolání. Oženil se, měl dceru, nicméně pak začal mít problémy s alkoholem. Ty způsobily, že se s manželkou rozvedl a s dcerou ani svými rodiči se nestýká. V posledních deseti letech pracoval převážně u bezpečnostních agentur jako ostraha, avšak ani tam nevydržel.
Jak přišel o práci, přišel i o střechu nad hlavou na ubytovně. Obrátil se proto na nízkoprahové denní centrum a zažádal o potravinovou pomoc. "Po několikadenním pobytu na ulici byl velmi zanedbaný a bez financí. Začali jsme řešit ubytování na noclehárně, platba byla zajištěna pomocí projektu Nocleženka," vypráví Ludmila Štěrbová.
Začali mu hledat nové zaměstnání a současně dostával potravinovou pomoc. Během měsíce nastoupil do práce a začal si hledat ubytovnu. Jeho situace vypadala dobře, až do doby, kdy přišel na noclehárnu pod vlivem alkoholu a nebyl ubytovaný. To se párkrát opakovalo. Pak přišel dopoledne do denního centra pod vlivem alkoholu a přiznal se, že do práce nechodí, a navíc mu někdo ukradl občanský průkaz.
"Domluvili jsme si schůzku, na niž by přišel střízlivý. Byl velice nešťastný ze svého života a chtěl se změnit. Začala jsem ho motivovat k protialkoholní léčbě," pokračuje Štěrbová. Pomohla mu zařídit novou občanku, díky nocleženkám mohl bydlet na noclehárně a vyřídil si dávky hmotné nouze. Zhruba po třech měsících nastoupil do protialkoholní léčebny.
Veřejnost má díky svým příspěvkům na střechu nad hlavou na svědomí již desítky podobně šťastných příběhů. Jak se shodují experti na problém bezdomovectví, přístřešek je nutný základ, pak se může podařit dostat lidi včas na vlastní nohy. Pomoc však musí přijít včas, než nad vůlí zvítězí alkohol a rezignace.
