Jsme v informační válce?
Nazval bych to jakýmsi informačním soupeřením, ale nebráním se ani sousloví informační válka, protože se skutečně nacházíme v době, kdy je informační sféra v popředí války. V minulosti tam byla armáda, dnes už tomu tak s rozvojem technologií dávno není. Je to válka, ve které se bojuje o to, čí příběh vyhraje.
Jak jste řekl, ve srovnání s jinými válkami v minulosti je tato jiná, protože existují nové nástroje, nové způsoby využití a sdílení informací. Jaké dopady to podle vás má na průběh války?
Válka se odehrává v rozsahu, jaký jsme nikdy předtím neviděli. Všichni jsou připojeni a mohou ji téměř živě sledovat, být velmi blízko tomu, co se děje. Bojuje se na nových frontách, v mnoha případech to vedlo k přehodnocení taktik.
Dopady války, které lidé sdílejí na sociálních sítích, pak odhalují spoustu zvěrstev, která se dějí. To komplikuje situaci Rusům, kterým se tak jejich zločiny nedaří zakrýt. Můžeme jen doufat, že podobně, jako to usnadňuje odhalování zločinů, to usnadní i předvedení pachatelů před soud.
Mluvíte o pozitivním dopadu technologií. Co ten negativní?
S jakýmikoli komunikačními nástroji a technologiemi musíme být opatrní. Vznikly totiž v naivitě, že je všichni budou používat podle pravidel, ale samozřejmě je lidé zneužívají. Nejčastěji k tomu, aby donutili ostatní věřit věcem, které nejsou pravda nebo jsou vymyšlené. Obsah na sítích je tak často zavádějící, škodlivý a ubližuje. To je přesně případ dezinformací.
Propaganda je součástí válčení prakticky odjakživa. Čím to tedy je, že jsou lidé v současnosti k dezinformacím tak náchylní?
Je to tím, jak se vše zrychlilo. Tím myslím průtok informací - sotva věnujeme pozornost a najdeme si čas na přečtení celého článku, chceme vše rychleji, chceme to hned. To nám pak nenechává prostor pro správné posouzení informací. Dalším důvodem je takzvaný efekt konfirmačního zkreslení, které vytvářejí algoritmy sociálních sítí.
Můžete to více vysvětlit?
Konfirmační zkreslení je tendence člověka upřednostňovat ty informace, interpretace a vzpomínky, které podporují jeho vlastní názor. Máme tendenci souhlasit s tím, co se nám líbí, a naopak nesouhlasit s tím, co je jiné, a to bez další debaty nebo uvažování.
To ve výsledku vede k tomu, že se jen utvrzujeme v našich stávajících přesvědčeních a jsme málo vystaveni odlišným názorům. A pak je tady problém konceptu slepé důvěry, kdy slepě důvěřujeme všemu, co vidíme, co naše přesvědčení potvrzuje.
Proč to tak je, když v dnešní době lze předpokládat, že si je většina lidí vědoma, že na internetu mohou být často podvedeni?
Já bych řekl, že už je to jakýsi problém kognitivní lenosti, čímž narážím na to, že lidé rezignují na to, přečíst si řádný článek a opravdu se ho snažit pochopit. Platí pravidlo, že čím jednodušší, tím lepší. Zpracováváme informace rychleji a rychleji a stále méně je kriticky vyhodnocujeme. Velkou roli v tom hrají také emoce, kterých se dá lehce zneužít. V této informační válce to nepřátelé velmi dobře vědí a sází na strach.
Říkáte, že je všechno rychlé. Dokážeme s tím udržet krok? Není právě rychle se měnící prostředí na internetu důkazem toho, že se nám jednoho dne může vymstít, pokud jen na chvíli zavřeme oči?
Aby se nám to, jak říkáte, nevymstilo, je naprosto nutné v celé společnosti a u všech věkových kategorií budovat mediální, digitální a informační gramotnost. Musíme lidi naučit, jak rozlišit jednotlivé zdroje a informace a jaké mají poselství. A to nejen kvůli tomu, že je v Evropě válka, ale i z důvodu různých ekonomických podvodů, kterých se lidé mohou stát obětí.
Myslela jsem spíš na státní úrovni. Například válka na Ukrajině je toho v Česku důkazem. Mohli jsme rychle reagovat a podpořit Ukrajinu zbraněmi, ale reakce na válku na informačních frontách byla mnohem pomalejší. Jak by měl být stát na takovou situaci připraven?
V tomto případě je naprosto nezbytné mít fungující systém strategické komunikace. Hraje důležitou roli v pochopení toho, co se děje právě na informačních frontách. V centru NATO pracujeme na spoustě empirických dlouhodobých studií a spolupracujeme se spoustou expertů ze soukromých univerzitních think-tanků, abychom vše pochopili a dokázali přijít se způsoby, jak ochránit lidi. Nicméně, myslím si, že klíčem k úspěchu je mít skupinu stejně smýšlejících lidí, kteří budou chtít ochránit uživatele.
Jaký je rozdíl mezi strategickou komunikací a propagandou? Obecně mají oba koncepty stejné cíle a pro veřejnost tak mohou být matoucí.
Jednoduše řečeno, strategická komunikace je zaměřená na konkrétní činy. Její síla je ve vyprávění příběhu, činy jsou u ní mnohem důležitější než slova. Na každém kroku záleží, protože to je to, co lidé vidí a z čeho vzniká příběh. Takže naším cílem je, aby všechny naše činy byly v souladu s příběhem, který se snažíme vyprávět.
Propaganda patří tam, kam dezinformace, týká se především urputného politického přesvědčování a psychologického nátlaku, takže má negativní záměr.
Stejně jako u těchto pojmů si lidé často pletou jednotlivé typy dezinformací, které v angličtině mají různé názvy, v češtině však spadají pod jeden. Můžete je vysvětlit?
Hlavně ne každý ví, co je to dezinformace, a nemůžeme to předpokládat. Myslím si, že je tady nejdůležitější rozlišit takzvanou "misinformaci" (z angličtiny misinformation, pozn. red.), která nemá za úkol škodit. Jsou to takové nepravdivé fámy, které nejsou připisovány žádnému konkrétnímu zdroji, a proto jsou nespolehlivé a často neověřené. Lidé je šíří dál, protože v nich vyvolávají emoce. Kdežto dezinformace a "malinformace" (disinformation, malinformation, pozn. red.) vznikají s úmyslem ublížit.
V Česku je poměrně nízká důvěra v mainstreamová média. Může za tím být i příliv nových informačních kanálů a dezinformací?
To není jen v Česku, jedná se o globální fenomén, kdy obviňujeme mainstreamová média z předpojatosti a propagace lží. Lidé pak hledají alternativní zdroj informací, který dává prostor právě hybridním hrozbám. Cílem protivníků, jako je Rusko, je právě zdiskreditovat tyto tradiční zpravodajské zdroje. A to není ani zdaleka ten největší problém.
Mladá generace sleduje zprávy na TikToku a dalších aplikacích, které v šíření nežádoucího obsahu nedodržují žádná přísná pravidla. Většina velkých novin a televizních kanálů stále musí dodržovat kodex, ale když se podíváte na influencery, ti nic takového dodržovat nemusí.
Proč jim tedy lidé často důvěřují víc než tradičním médiím?
Pokud mají lidé někoho rádi, udělají vše a uvěří bez problému všemu, co říkají. Je to jednoduchá síla sympatie.
Jak takové lidi umět znovu oslovit?
Lidé jsou zahlceni informacemi. Velmi málo dokážou vstřebávat. Musíme porozumět tomu, jak se v nich informace nejlépe udrží, a zlepšit se v tom. Například věda ukazuje, že je pravděpodobnější, že si lidé v sobě uchovají příběh než fakta. Fakta jsou důležitá, jen prostě musíme najít smysluplné způsoby, jak je prezentovat. Záleží také na hodnotách, od kterých se nesmí uhnout a které musí vždy zůstat v centru veškerých snah.
Jak pomáhá NATO v boji s dezinformacemi?
Přístup NATO k boji proti dezinformacím zahrnuje dvoukolejný model zaměřený na dvě funkce, "pochopit" a "zapojit". Komplexní pochopení informačního prostředí, konkrétně dezinformací, je zásadní, jak už jsem vysvětloval. Poznatky pak uplatňujeme a snažíme se přizpůsobit svou strategickou komunikaci tam, kde je nejúčinnější čelit dezinformacím.
