Vladimír Mlynář, ředitel PPF pro vztahy s veřejným sektorem a bývalý ministr ve vládách Josefa Tošovského a Vladimíra Špidly, považuje za nevhodné, že se vztahy s Čínou staly předmětem domácí politiky. Podle něj tyto vnitropolitické boje mohou poškodit český byznys.
"Je to souboj Zeman a Antizeman. A to je velmi nešťastné. Vede to na jedné straně k planým gestům, jako je podpora Tchaj-wanu, na druhé straně se dostává neracionálních reakcí v podobě rušení koncertů, kterým nemůžeme nikdy rozumět," prohlásil Mlynář na konferenci v Poslanecké sněmovně.
"Důležité je zanechat domácích politických válek. Pokud bude i nadále Čína předmětem vnitropolitického boje prezidenta s 'pražskou kavárnou' a těmi, kdo s ním nesouhlasí, tak se z této pasti nelze dostat. Tím, kdo bude trpět, bude určitě byznys v nějaké podobě, která je těžko předvídatelná," dodal Mlynář.
Prohlásil navíc, že zdejší debaty o Číně nejsou racionální a vedou se bez znalostí tamních reálií, což způsobuje černobílé vidění na ose dobro a zlo či svoboda a komunismus.
Ohradil se také proti tomu, že by se firma nejbohatšího Čecha Petra Kellnera snažila formulovat zahraniční politiku státu. "Skupina PPF patří hodnotově na Západ, stejně jako Česká republika a hlásí se k západním hodnotám a orientaci naší země. Prosím, aby ti, kteří podnikají v Číně, nebyli automaticky ztotožňováni s propagátory východního způsobu života," řekl Mlynář.
Podivoval se i nad tím, proč se nedebatuje, jestli je vhodné podnikat s jinými zeměmi, jejichž chápání lidských práv je rovněž odlišné od západního pohledu. Jmenoval například Katar či Saúdskou Arábii.
Vůči Číně musíme být sebevědomí, řekl ministr
To, jak vypadá tuzemská debata o Číně, se příliš nezamlouvá ani ministrovi zahraničí Tomáši Petříčkovi (ČSSD). Podle něj je velmi vyhrocená. "Z mého pohledu tato polarizovaná debata neprospívá budoucímu budování ekonomických a diplomatických vztahů. Jsem přesvědčený, že je potřeba eliminovat dva extrémy - jak romantizující pohled na Čínu, tak ale také apriorně protičínské postoje, které několikrát zazněly v českých médiích," řekl ministr.
Určitý díl viny však přiznal také samotné Číně, která se podle něj příliš nesnaží vybudovat si u Čechů na sebe příznivější pohled. Rušení koncertů českých orchestrů v Číně pak označil za "politický políček" v reakci na stanovisko pražského primátora Zdeňka Hřiba o vyškrtnutí ujednání o respektování politiky jednotné Číny z partnerské smlouvy s Pekingem.
Česko podle Petříčka nestojí před rozhodnutím, jestli chce s asijskou velmocí obchodovat a nemluvit s ní o lidských právech, či naopak. Možné je oboje. "Chceme být realističtí, zároveň sebevědomí. Náš dialog s Čínou se musí soustředit na ekonomické otázky, ale nemůže se oprostit od základních hodnotových témat, která jsme byli schopni i v citlivých oblastech s čínskou stranou vést," prohlásil ministr.
Za vzor si v této oblasti bere Německo. "Je schopné s nimi o lidských právech mluvit, aniž by to znamenalo, že vzdávají debatu o ekonomické spolupráci," dodal Petříček.
Čínské investice jsou za očekáváním
Viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Radek Špicar zdůraznil, že zdejší čínské investice zdaleka nenaplnily očekávání.
"Je možné, že je tady mnoho fanoušků fotbalového klubu Slavia, protože tam ty peníze zcela jistě pomáhají. Jenže u posílení konkurenceschopnosti neočekáváme, že bude Čína investovat do sportovních klubů, ale do vědy, výzkumu nebo moderních technologií. Čína má v tomto ohledu co nabídnout. Nicméně takové investice nepřišly v takovém objemu, v jakém jsme očekávali. Nezbývá než doufat, že se to zlepší," uvedl Špicar.
Poslanec Jan Skopeček (ODS), který konferenci ve sněmovně uspořádal, se domnívá, že cílem by mělo být spíš maximalizovat český export do Číny než maximalizovat čínské investice v Česku.
Se Špicarem se shodl na tom, že čeští podnikatelé čelí při pronikání na čínský trh řadě restrikcí, o jejichž odstranění by se česká diplomacie měla pokusit. Jde například o cla, různé certifikáty, nedostatečnou ochranu duševního vlastnictví či nepříliš dobrou vymahatelnost práva.
