Před osmi lety se ředitel základní školy v Čerčanech na Benešovsku Miroslav Král rozhodl vybudovat prostředí, v němž budou děti s nejrůznějšími handicapy moci chodit do běžných tříd. "Momentálně tady máme žáky s vadami řeči, poruchami chování i učení. Tenhle rok školu dokončil také žák s mentálním postižením, který od první do deváté třídy studoval v klasické třídě," popisuje speciální pedagožka Renata Hůlová.
V její učebně usedají do lavic společně děti ve věku od jedenácti do čtrnácti let. Se zvládnutím různých potíží, odlišností či zdravotních omezení při studiu jim kromě zkušené pedagožky pomáhá také asistentka.
"Mám rád společné hodiny se spolužáky z jiných tříd, ale v tomhle kolektivu se dokážu lépe soustředit," říká čtrnáctiletý Tomáš, který do školy dochází z nedalekého dětského domova. "Mám svou třídu rád. Chodím do Čerčan dva roky. Dřív jsem se učil jinde, do školy jsem moc rád nechodil. Myslím, že mě učitelé neměli v oblibě," svěřuje se dvanáctiletý Robin.
Třídu navštěvuje menší počet žáků, díky čemuž mohou učitelky ke každému přistupovat individuálně. Obsah učiva jim připravují na míru tak, aby odpovídal jejich schopnostem a možnostem. V hodinách je navíc vždy přítomný asistent, který funguje jako "pravá ruka" učitelky.
"Naším cílem je, aby dítě vlastním tempem splnilo dané požadavky, které nám určují rámcové vzdělávací programy. Snažíme se žáky chválit a vyzdvihovat jejich pokroky, aby byli do učení motivovaní a do školy chodili s chutí," přibližuje Hůlová.
Společně na němčinu i tělocvik
Přestože chodí do speciální třídy, o kontakt s ostatními dětmi nepřichází. Se spolužáky z klasických tříd mají hned několik společných předmětů. Letos sdíleli lavice například během hodin němčiny, chemie a informatiky. Společně také chodí na tělocvik nebo pořádají školní akce.
"Provázanost je velmi důležitá, i proto, že se potom žáci se speciálními potřebami necítí odstrčeně a naučí se adaptovat. Je to výhodné pro obě strany, děti z běžných tříd to učí solidaritě a toleranci," vysvětluje ředitel. I při předmětech v běžných třídách mají žáci k dispozici asistenty, kteří jim mohou s pochopením učiva pomoci.
Díky kombinované výuce se děti ze speciálních a běžných tříd více přátelí. Ve škole se podle Hůlové také nevyskytuje šikana. Nebylo tomu tak ale vždycky.
"V prvním roce zavedení speciálních tříd za mnou přišli dva chlapci s tím, že se jim spolužáci z bývalých tříd kvůli jejich přeřazení smějí. Tak jsme si s kluky všechno vyjasnili a svým žákům jsem vysvětlila, že mají výhodu, protože kromě klidu na učení mají v nové třídě také plnou pozornost pedagoga. Od té doby jsme nic podobného neregistrovali," říká.
Co jsou "speciální vzdělávací potřeby"?
- Žák se "speciálními vzdělávacími potřebami" je ten, který potřebuje podpůrná opatření, aby zvládl studovat podobně jako ostatní vrstevníci.
- Patří mezi ně žáci se zdravotním postižením (zrak, sluch, vady řeči, autismus, poruchy učení jako je dyslexie nebo dysgrafie, závažné poruchy chování), zdravotním znevýhodněním (dlouhodobá nemoc či oslabení, které vede k poruchám učení nebo chování, například ADHD) nebo sociálním znevýhodněním (ústavní výchova, nevhodné rodinné prostředí, cizinci, neznalost jazyka).
- Formy pomoci se odvíjejí od typu problému - nejčastější je, že má dítě k dispozici asistenta, má upravenou výuku či mírnější hodnocení nebo dostává speciální pomůcky nebo učebnice.
Složitější je podle ní přístup rodičů. "Někteří mají strach, že když umístí své dítě do speciální třídy, v budoucnosti by se na ně mohli lidé koukat špatně. Bojí se i toho, že jejich ratolest skončí ve třídě plné divokých a hloupých žáků, což je úplný nesmysl, který vychází z neinformovanosti," říká Hůlová.
Aby předsudky vyvracela, zve si rodiny přímo do hodin. "Z toho, že bychom si společně sedli a já jim vyprávěla, jak taková výuka funguje, by si moc neodnesli. Chci, aby viděli, že se není čeho bát. Rozdíl mezi běžnou a speciální třídou je v tom, že máme možnost se dětem naplno věnovat a látku jim přizpůsobit, aby se cítily dobře a vše zvládly," dodává.
"Nejsme zvláštní škola, ale škola s benefitem"
Inkluzivní vzdělávání, tedy zařazování všech dětí do běžných škol, v Česku funguje od roku 2016. Zejména zpočátku ho část veřejnosti kritizovala. Odpůrci nejčastěji argumentovali obavou, že začlenění dětí s tělesným, duševním nebo jiným postižením negativně ovlivní výuku ostatních dětí.
Takový názor však pedagožky v Čerčanech rázně odmítají. "Chtěla bych vidět třídu, ve které jsou všichni bezchybní a učí se stejným tempem. I v dospělém životě se lidé potýkají s odlišnostmi, jak v tempu práce, tak třeba v chování," namítá asistentka pedagoga Zuzana Kalendová.
Podle učitelů a asistentů není výjimečné, že rodiče kvůli předsudkům odmítnou dítě do speciální třídy umístit a raději volí běžnou třídu. Absolvovat v nich veškerou výuku však často není pro žáky se zvláštními potřebami vhodné.
"Jednou jsem s rodiči po telefonu diskutovala o tom, jak můžeme jejich dítěti pomoci. Neustále opakoval slovní spojení 'zvláštní škola'. Nejsme zvláštní škola, jsme základní škola s benefitem, kterým jsou speciální třídy, do nichž mohou chodit děti, které potřebují podporu a postavit učební plán jinak," ohrazuje se Michaela Fraňková, která vede speciální třídu na prvním stupni.
Rodiny dětí se speciálními potřebami mnohdy čelí problému s nedostatečnou kapacitou škol. Čerčanská je v celém okolí jediná, která speciální třídy zřídila. Situace je špatná právě především v Praze a středních Čechách.
Podle odborníků za tím stojí i enormně rostoucí počet dětí s nějakým typem potíží. "I my významný nárůst vnímáme. Myslíme si, že ke zhoršení situace dopomohl covid. Některé děti toto těžké období neunesly a projevily se u nich problémy," říká Hůlová.
Dalším důvodem je podle ní hektická doba, v níž rodiče často nedávají dětem dost pozornosti. "Není to tak, že by nechtěli. Snaží se zaopatřit rodinu, ale často pak nemají možnost dětem věnovat dostatek času," dodává.
O speciální třídy obce nejeví zájem
Ke kritické situaci přispívá také neochota ředitelů. "Vždy záleží na tom, kdo je v čele školy a jestli má vůli situaci změnit. Když jsme byli na setkání ředitelů z regionu, často zaznívaly výmluvy na nedostatek místa. Samozřejmě, je to práce navíc a i naše prostory jsou pro obě třídy poměrně stísněné, ale věříme, že se nám podaří díky dotacím získat důstojné prostory i pro tyto třídy," podotýká Král.
Malý zájem obcí o podpůrné třídy potvrdila i prověrka Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2020. Stát do poloviny předcházejícího roku vyhradil na zřízení speciálních tříd přes 32 miliard korun. V mnoha místech se však vyčerpala jen polovina připravených peněz.
Úřad také odhalil, že ministerstvo školství před zavedením inkluze dostatečně nepřipravilo na změny školy ani pedagogy. Čerčanská škola si však s problémem poradila zřízením vlastního pedagogicko-poradenského pracoviště. Kromě Hůlové se tak mohou děti, rodiče i samotní učitelé obracet na metodičky prevence i výchovnou poradkyni.
"Učitelé chodí pro rady buď za mnou, anebo za kolegyní Michaelou Fraňkovou. Devatenáct let jsem učila mentálně postižené v praktické škole, takže se s nimi mohu dělit o své zkušenosti a zaučovat je," popisuje.
