Vousatý mladík legračně tančí, nad ním se objevují krátké texty o tom, že alergické reakce na vakcínu proti koronaviru jsou jen ojedinělé, zatímco riziko, že neočkovaný člověk onemocní touto chorobou, je podstatně větší. V jiném videu pak názorně ukazuje, co může dělat americký viceprezident Mike Pence: třeba takto zalévat kytky nebo takto pít mléko anebo odevzdat daně. A pak taky ukazuje, co udělat nemůže: zamítnout hlasy právoplatně zvoleného prezidenta Joea Bidena. Ten mladík se jmenuje Dave Jorgensen a jde o novináře renomovaného a tradičního amerického deníku The Washington Post. A tato jeho videa lze vidět na oficiálním tiktokovém účtu deníku. Jeho mottem je sdělení "Jsme noviny".
Někdo nad tím může v úžasu kroutit hlavou a pohoršovat se, "jak hluboko tradiční list klesl". Jenže je tu i jiný pohled. A ten říká, že takto zasáhne skupinu notorických nekonzumentů zpravodajství a jednoduchým a pro tuto cílovou skupinu atraktivním způsobem k ní dopraví důležité informace. Účet má zatím 831 tisíc sledujících a 32 milionů lajků.
Třicet procent Čechů nesleduje zpravodajství
Experti z českého Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ) říkají, že i tuzemská média se budou muset vážně zamyslet nad svou budoucností a nad tím, jak svá sdělení předávat veřejnosti. Znepokojující data znají čeští novináři už pár let. V roce 2016 provedla společnost Median pro NFNŽ velký průzkum "Češi a zpravodajství" mezi 14 tisíci respondenty ve věku 15-79 let. Vyplynulo z něj, že 30 procent Čechů vůbec nesleduje zpravodajství. Lze je rozdělit do tří skupin: mladí a politicky neangažovaní, zcela apatičtí a masmédiím nedůvěřující.
"První dvě skupiny konzumují alespoň on-line média, především zábavu, třetí skupina je off-line. Velmi redukovaně řečeno, nekonzumenti jsou lidé mladí, staří, chudí i bohatí, z měst i venkova, nedá se o nich ani říci, že jsou pro ně určující alternativní zdroje zpráv, protože je to z různých důvodů nezajímá," říká advokát a spoluzakladatel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Jiří Kučera.
Když Median výzkum v roce 2020 zopakoval, zjistil, že skupina nekonzumentů vzrostla za poslední čtyři roky o šest procent, což je podle Kučery velmi alarmující trend, s kterým se musí něco dělat. I nekonzumenti zpravodajství totiž chodí k volbám zhruba ve stejném procentu jako celková populace a zde pak rozhodují o osudu celé země bez patřičných znalostí a souvislostí. "Je jistě lepší, pokud by se rozhodovali kvalifikovaně nebo k tomu alespoň měli potřebné informace. Je zřejmé, že neinformovaní lidé jsou snazšími oběťmi mediálních manipulací," podotýká.
Změnit to mohou digitální inovace ve zpravodajství, pomocí nichž by novináři pronikli i k těm, kteří běžné zpravodajství nesledují. "Je dobré vystavit je konfrontaci jejich představ s informacemi. Myslíme si totiž, že nechuť číst zpravodajské informace neznamená nutně nechuť být informován," říká Kučera. O to ostatně jde i ve zdánlivě primitivních tiktokových videích The Washington Post - doručit nekonzumentům ta nejzásadnější fakta, která by jako občané měli znát. I za cenu, že jim u toho budou muset zatančit. "Proniknout k lidem, kteří nejsou v přirozené bublině zpravodajských médií, a nabídnout jim kvalitní žurnalistický obsah, to je jeden z našich cílů," doplňuje.
Jiří Kučera
Jiří Kučera je advokát s téměř dvacetiletou praxí. Specializuje se na české a mezinárodní obchodní právo, nemovitosti, soudní spory, veřejné zakázky, hospodářskou soutěž a mezinárodní obchod. V rámci programů společenské odpovědnosti se věnuje na bázi pro-bono také kauzám s celospolečenským přesahem. Na konci srpna roku 2016 spoluzaložil Nadační fond nezávislé žurnalistiky, první svého druhu ve střední Evropě.
Jde to i jinak. Ve světě už vědí jak
Nyní se fond dal dohromady se spolkem Česko.Digital, sdružujícím přes 3600 vývojářů, designérů, projektových a produktových manažerů a marketérů, kteří dobrovolnickou prací ve svém oboru pomáhají pozvedávat fungování české společnosti, ať už jde o úřady, nebo školství. Projektu se účastní novináři, datoví žurnalisté, vývojáři softwaru, sociální vědci, ale také profesionálové z oboru vývoje inovací a inovačních procesů.
Začínají u potenciálního publika. V odborně moderovaných workshopech se snaží pochopit, co brání nekonzumentům zpravodajství v přijímání zpravodajského obsahu. Následně zkusí přijít na to, jak překonat bariéry k těmto skupinám, a budou se snažit zjednodušit přenos zpravodajských informací. Cílem mají být nové aplikace či inovativní webová řešení. Změnit chtějí obsah i formu novinařiny.
Inspiraci nacházeli nejen na zmíněném tiktokovém účtu The Washington Post, ale třeba i v málo využívaném potenciálu Instagramu. Mnohé redakce se mu zcela vyhýbají, protože neumožňuje vkládání odkazů, a tudíž nedovede uživatele na jejich stránky. Některé tam zase dávají svůj stávající obsah, který ale do specifického formátu nejde napasovat. Málokteré však napadne vytvořit pro Instagram unikátní obsah a na něm si budovat povědomí o značce.
To se podle stránek News Media Alliance povedlo třeba časopisu The Economist. Tenhle slovutný britský týdeník vychází už od roku 1843 a patří k tomu nejtradičnějšímu, co ostrovní žurnalistika nabízí. Zaměřuje se na seriózní zprávy ze světa, politiky, ekonomiky, vědy, techniky, ale i knih a umění. Přesto si na Instagramu našel svou pozici, o čemž svědčí 5,3 milionu sledujících a už téměř 12 tisíc příspěvků. Čtvercovou fotku či ilustraci doprovází několik krátkých odstavců textu a zmínka, že chce-li se člověk dozvědět víc, má kliknout na odkaz v jejich profilu, který vede na web týdeníku.
Podle Kučery je takové zpravodajství na instagramových kartách jednou z možností, jak nekonzumenty oslovit. Zmiňuje také tvorbu počítačových her, jako je Uber Taxi od Financial Times, skrze niž má člověk lépe pochopit drsný život těchto řidičů i celý byznys Uberu. Dobrým příkladem jsou podle něj také infografiky na portálu Wox. Ten sděluje uživatelům klíčová fakta pomocí přehledných grafik a obrázků - třeba jak má vypadat maximální denní pití alkoholu, ukáže na jasně namalovaných skleničkách s jednotlivými nápoji, jak se svět mění na lepší místo pro život ukazuje na grafech vypovídajících o klesajícím počtu hladových lidí či pracujících dětí.
Inspirativní formát stvořil také britský deník The Independent svými stránkami Indy100. Jedná se o sto krátkých zpravodajských článků opřených o příběh, video či fotku. Složení stránek nevytváří editor, ale čtenáři tím, jak pro článek, který je zaujal, hlasují červeným tlačítkem s šipkou nahoru a posílají ho v seznamu výš. "Příběh číslo jedna není náš hlavní příběh, ale váš," vysvětluje redakce. Nahoře se tak častěji objevují čtenářsky vděčnější a vtipnější informace než na domovské stránce deníku. "Protože Indy100 pochází z The Independent, stále nám můžete věřit, že k faktům přistupujeme zodpovědně, a to i k těm vtipným," ujišťuje uživatele The Independent. Stále je to prý seriózní žurnalistika, jen u ní tentokrát člověk nemusí být tak dlouho a tvářit se tak vážně.
Podle zakladatele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se nedá říct, který z těchto přístupů se dlouhodobě osvědčí ani že by se oni sami snažili zavést nějakou zahraniční inovaci do českého prostředí. Nevylučují prý však "dílčí adaptace".
Inspiraci lze nicméně najít i v Česku - třeba se zamyslet nad tím, proč tak zabírají žlutočerné trojúhelníky s jednoduchými informacemi na Instagramu nejmladšího poslance Dominika Feriho. Jeho účet má 922 tisíc uživatelů, a to se jedná o politika konzervativní strany, který stroze informuje o vládních opatřeních, v poslední době hlavně o koronaviru, testování, očkování nebo podobě výuky. Jestli někdo dokázal v Česku přitáhnout mladé nekonzumenty zpravodajství ke čtení důležitých informací, byl to právě tento mladík. Jen pro srovnání, populárního českého youtubera Kovyho sleduje na této sociální síti zhruba o 150 tisíc uživatelů méně.
Zareagovat na měnící se dobu
"Pokud uvažujeme nad problémem zvětšující se skupiny lidí, kteří přestávají konzumovat zpravodajské informace, nelze neuvažovat zároveň nad tím, jak to, že naše tradiční soukromá média, především transformující se 'tisk', nedokázala adekvátně zareagovat na měnící se dobu. Nelze to odbýt dnes populárním rčením, že stejné je to všude. Není," upozorňuje Jiří Kučera s tím, že třeba španělský deník El País nebo francouzský list Le Monde tak dramatický úbytek čtenářů nezaznamenávají, a americká korporace The New York Times je dokonce velmi zisková a není to kvůli úsporám v redakcích.
Zaujmout zpravodajstvím tedy lze i v dnešní době. Je ale potřeba se umět přizpůsobit měnícím se podmínkám a být opravdu flexibilní. Jenže to české novinářské prostředí neumí, vůči inovacím je podle Kučery velmi konzervativní a brání se jim s poukazem třeba na náklady nebo dominanci Googlu a Seznamu.
Další důvod, proč se český "tisk" nedokázal adaptovat na nové podmínky, vidí v neschopnosti společně řešit problémy. "Například, nemáme u nás žádnou mediální radu, jako stavovskou organizaci, která by hlídala dodržování základů novinářské etiky, jako například na Slovensku. Je možné, že naše neschopnost čelit problémům je spojená s tím, jak je novinářská obec roztříštěná," říká.
Na dotaz, zda maximálně zjednodušené zpravodajství předávané rychle pomocí krátkých tiktokových videí či stručných instagramových karet je stále ještě žurnalistika, odpovídá bez váhání: "Zcela jistě. Za každou formou sdělení musí být novinařina, aby informace byly vyzdrojované, struktura příběhu správně poskládaná, aby nebyly porušeny standardy novinářské etiky, aby informace byly společensky užitečné či nové," uvádí. Proto musí být za těmito zpravodajskými sděleními profesionální práce novinářů a nikoliv přispěvatelů na sociální sítě, například youtuberů, dodává.
