"Mocná skálo spásy mé, Tebe chválit je příjemné," znělo hebrejsky ve čtvrtek večer na několika místech Česka. Začala Chanuka, jeden z významných židovských svátků. V Praze na bývalém nádraží Bubny nebo na Palachově náměstí se sešly stovky židů, aby společně svátek zahájili zapálením svícnu chanukija.
Oslavy letos výjimečně vynechal devětapadesátiletý Avi Ben Perez. Muž původem z Maroka, který většinu života strávil v Izraeli, strávil první večer Chanuky prací ve své restauraci Jerusalem. "Měli jsme tady večírek se spoustou lidí, musel jsem být v práci. Tak jsem si tady aspoň sám zapálil malou svíčku," říká s úsměvem dobrou češtinou Ben Perez.
Patří mezi několik tisíc praktikujících židů, kteří v Česku žijí. K tomu se angažuje v izraelské komunitě, jednou za měsíc pořádá ve své restauraci besedy pro krajany. A rád o zvycích vypráví i zákazníkům - na humus, baba ganuš nebo šakšuku sem chodí většinou Češi.
Těm třeba vysvětluje, že Chanuka není židovskou obdobou Vánoc, jak se často mylně uvádí vzhledem k podobnému termínu svátků. Letos připadly osm dní trvající oslavy už na začátek prosince, loni se s křesťanskými svátky přímo kryly.
"S tím srovnáním se setkávám neustále. Je to milé, ale opravdu to nemá téměř nic společného," vysvětluje Avi Ben Perez, kterému se na krku leskne přívěsek s Davidovou hvězdou. Vzápětí ale dodává, že jednu podobnost vidí. "O Vánocích se rozsvěcují světla a to je i velká židovská tradice. Je to proto, abychom mysleli a pamatovali na ten zázrak, co se stal," začíná své vyprávění o Chanuce.
Zázračný olej
Legenda Chanuky je ještě o něco starší než příběh Vánoc. Na začátku druhého století před naším letopočtem žili Židé v Izraeli pod nadvládou Seleukovské říše, kterou na Blízkém východě ustanovili následníci Alexandra Makedonského - tedy Řekové. Zvláště těžké časy nastaly po nástupu krále Antiocha IV., který mimo jiné zakázal Židům vyznávat svou víru a vyraboval Druhý chrám, tehdejší centrum judaismu.
"To vyústilo v povstání a začala velká válka. Stalo se něco podobného jomkipurské nebo šestidenní válce. Arabské země přišly najednou na malou armádu z Izraele, ale nám se podařilo zvítězit," říká Avi Ben Perez.
Když se pak Židé vrátili do poničeného chrámu, chtěli okamžitě začít s modlitbou. Aby mohli rozžhnout světlo, potřebovali olivový olej. "Našli tam jen jednu malou konvičku s množstvím oleje, které mělo vydržet jen na pár hodin. Ale ono to vydrželo celých osm dní, než stihli vylisovat nový olej. A to byl ten zázrak," popisuje.
Z příběhu vychází velká část tradic, které se s Chanukou dodnes pojí. Základním zvykem je večerní rozsvěcování svícnu - každý den se zapálí jedna svíčka navíc, a to pomocí prostřední svíce, která svítí každý večer. K tomu se zpívají písně, zejména v úvodu citovaná Ma'oz cur. Podávají se jídla připravovaná na oleji.
Celým svátkem se pak nese pocit sounáležitosti židovského národa. "Hlavní pocit je, že musíme držet pospolu. A to nejen jako rodina, ale i jako kmen, jako stát. Víme, že chvíle, kdy od toho upustíme, bude naše poslední. To platí i dnes. Vždyť vidíte, jaká je doba," podotýká Ben Perez.
"Zabili všechny, i psy. Mír ale přijde"
Neskrývá, že právě letošní Chanuka je pro židy výjimečná. Přišla přesně dva měsíce poté, co teroristé z palestinského hnutí Hamás nečekaně zaútočili na Izrael a zejména v kibucech nedaleko hranic s Pásmem Gazy zavraždili na 1200 lidí. "Byl to strašný, ošklivý masakr. Zabili a spálili všechno a všechny. I psy," říká Avi Ben Perez.
Nejenže má v Izraeli známé i rodinu, před několika měsíci tam odjela na vojenský výcvik jeho jediná dcera. "Měla tady nastoupit na medicínu. Měsíc předtím se ale rozhodla, že chce jít do služby v Izraeli. Kasárna má přímo u Gazy. Sama se do bojů zapojit nemusela. Ale viděla denně, co se tam děje," dodává se smutkem v očích.
Izrael po palestinském teroru zahájil odvetný útok na Gazu. "Člověk se musí ptát, co si Hamás myslel? Zničili sami sebe. Celá Gaza je zničená, naši sousedé. Nechápu to," říká Ben Perez. Při bombardování a pozemních operacích tam podle tvrzení palestinských úřadů zemřelo na 18 tisíc lidí. Údaje ale nelze ověřit, stejně jako nelze určit, kolik z obětí jsou civilisté.
Avi Ben Perez se domnívá, že míru lze dosáhnout pouze v případě, že si obě strany sednou k jednacímu stolu. "Není jiná cesta. Pořád bojujeme a bohužel to vypadá, že bojovat i budeme. V Bibli je ale několiksetkrát napsáno 'šalom', to je mír. To chci, to je největší židovský sen. Žít v míru se svým sousedem. A věřím, že to přijde."
Trochu jiné bramboráky
Připomíná, že právě všeobecná přítomnost násilí a teroristických útoků v Izraeli byl jeden z důvodů, proč se před dvaceti lety přestěhoval do Prahy společně se svou těhotnou manželkou, která pochází z Česka.
"Dostal jsem zde pracovní nabídku. Ta byla na pět let. Říkal jsem si, že si odpočineme a vyděláme peníze. Jenže se to protáhlo," říká. Původně zde pracoval v logistice, před několika lety začal podnikat v gastronomii.
Neváhá ukázat, jak se připravuje pokrm nejtypičtější pro oslavy Chanuky: latkes. Na první pohled se tyto placky příliš neliší od běžných bramboráků. A dává to smysl. Recept pochází od aškenázských Židů ze střední a východní Evropy. Majoránku nebo česnek by ale v receptu člověk hledal marně.
Avi nejdříve do misky strouhá dvě brambory, mrkev, cuketu a cibuli, pak je doplní vajíčky a moukou. Od ostatních latkes ty jeho odlišuje dávka opraženého sezamu. Směs pak smaží na pánvi na posvátném oleji. Chutné latkes by člověk na menu restaurace hledal marně. "Je důležité, aby se jedly jen o svátcích, aby zůstaly speciální," připomíná.
Ben Perez zdůrazňuje, že zbytek Chanuky už by rád strávil v duchu oslav se svou rodinou. "Pokoj nenaleznu, ale cítím vděk. Za to, že máme svou zemi. I když jsou takové smutné dny. Jsme prostě takoví. Jednou jsme tady měli auto u automechanika. Snažil se odmontovat šrouby a nešlo mu to. A říkal: 'Ty vole, to drží jako židovská víra!' Byla to sranda. Ale je to velká pravda," míní.
Video: Reportér Aktuálně.cz Martin Novák o konfliktu mezi Izraelem a Hamásem (30. 11. 2023)
