"Na naši zemi se valí tří velké pohromy, aniž by to naši vládu, ale i většinovou společnost vážně zajímalo. Pokud se tím nezačneme zabývat a řešit to, tak se můžeme propadnout do stavu, z nějž nebude návratu," začíná prohlášení platformy.
Co jsou ony tři pohromy? Klimatická změna, jejímž důsledkem je nedostatek vody, úbytek orné půdy, vymírání živočišných druhů a proměna krajiny v polopoušť, dále dramaticky narůstající zaostávání naší země za prudkým technologickým rozvojem, který přinesla stále více se globalizující světová ekonomika a konečně narůstající neschopnost našich lidí uspět na globálním trhu práce, a to hlavně kvůli zaostalému systému vzdělání.
Štern a jeho platforma nijak nezpochybňuje snažení iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Bojovat proti ohrožování demokracie a premiérovi ve střetu zájmů je podle nich důležité, ale ještě důležitější je mít dlouhodobou vizi, co dělat potom. Obávají se, aby nová politická scéna nebyla opět roztříštěná a paralyzovaná jako dnes. A také chtějí, aby následující vláda konečně nemyslela jen v rámci svého čtyřletého období, ale postarala se o jasnou a dlouhodobou vizi Česka na desítky let.
"Nechceme, abychom tady roky řešili Čapí hnízdo a zatím se nám naše země měnila v polopoušť, aby se kdysi vyspělý průmyslový stát dále měnil v montovnu a jeho málo vzdělaní obyvatelé ještě více hloupli díky rigidnímu a neschopnému vzdělávacímu systému," říká Štern. Premiérovi země nejvíce vyčítá, že nemá vizi, a i kdyby ji měl, nemohl by ji naplňovat, neboť je zcela paralyzován svými problémy.
Cílem prohlášení je iniciovat hnutí aktivních občanů, politických stran a iniciativ, aby i široká veřejnost pochopila, co se na Česko podle Šterna žene, a tyto problémy se mohly začít řešit. Podle zakladatele iniciativy je jediná šance na záchranu taková, že se demokratické strany v následujících volbách spojí proti Babišovi, sestaví vládu a nastaví jasný a dlouhodobý kurz.
Jan Štern, novinář a televizní producent
Vystudoval VŠE a po škole pracoval jako programátor. Za minulého režimu s přáteli vydával samizdatový časopis Prostor a působil v domácí redakci exilových Listů.
Během revoluce se angažoval v Občanském fóru, byl předsedou jeho organizační komise, členem Rady OF a v lednu 1990 byl za OF kooptován jako poslanec do Federálního shromáždění. Za OF kandidoval a byl zvolen poslancem ve volebním období 1990-92.
Politiku posléze opustil a šel pracovat do médií, nejprve jako novinář, od roku 1994 jako producent televizních pořadů a seriálů (investigativní pořad Nadoraz, alternativní zábava Dvaadvacítka, Největší Čech, Uvolněte se, prosím, Všechnopárty, Čtvrtá hvězda, Bohéma, Zločin v Polné, Ztracená duše národa…)
Do politiky se nyní z médií vrací, protože se domnívá, že spolu s jeho kolegy má jasný a efektivní recept na řešení stávajících problémů české společnosti. Proto se dle svých slov "rozhodli pokusit se změnit svět".
Zdroj: i-cesko.cz
Všechny tři zmiňované problémy jsou podle platformy propojeny - pakliže nebude obyvatelstvo vzdělané, nebude umět kriticky myslet a vidět svět v souvislostech, nepochopí klimatickou krizi a další ekologické hrozby a nebude cítit potřebu něco zásadního dělat.
S tím podle nich souvisí také inovace. "Stát bude muset podle odborníků vyplatit třicet miliard ročně na obnovu krajiny, aby zase uměla zadržovat vodu. A kde na to vzít peníze, když se propadneme mezi zaostalé země? Jen bohatá a ekonomicky a technologicky vyspělá společnost je schopná náležitě řešit ekologické problémy," vysvětluje Jan Štern.
Farmář by měl být především dobrý hospodář
Platforma Zachraňme Česko se chce zasadit o změnu půdního zákona. Měly by zde být taxativně stanoveny povinnosti majitelů vůči své půdě - povinnost zakládat remízky, meze, stromořadí, mokřady, rybníky, omezit maximální rozlohu lánu či zavést povinnost měnit pěstované plodiny. Mělo by jít o celou řadu povinností, podobně jako v lesním zákoně, kde jsou stanoveny práva, ale i povinnosti jeho majitele.
"Půda není jen soukromý majetek, má obrovské dopady na život nás všech. Pokud tu nechceme polopoušť, musíme direktivně shora donutit majitele půdy, aby se o půdu starali."
Změnit se podle něj musí i dotační systém. "Vyplácet dotace jen na základě rozlohy půdy je absolutní tupost a nechápu, proč se tady pořád drží," říká Jan Štern. To je ostatně jeden z důvodů, proč farmáři nezakládají na poli tolik užitečné remízky, protože jim to zmenšuje výměru. V dotačních podmínkách by mělo být i řádné nakládání s půdou.
Aktuálně je česká krajina na pouhé jedné třetině retenční kapacity, což je údaj, vyjadřující její schopnost zadržovat vodu. Podle odborníků z České zemědělské univerzity chybí tuzemské krajině 70 tisíc rybníků a stovky mokřadů, které jsou považovány za nejlepší stanoviště nejen z hlediska zadržování vody, ale i kvůli biodiverzitě, tedy rozmanitosti druhů.
Jenže jak platforma upozorňuje, abychom půdu znovu ozdravili, bude nám to trvat desítky let. Vzhledem k tomu, že většina farmářů hospodaří na celcích, které mají třeba i stovky vlastníků, nemají žádnou motivaci se o půdu řádně starat. Jinak je tomu podle Šterna na Západě, kde si farmáři půdu běžně předávají z generace na generaci, a navíc si uvědomují, že vlastnit pole znamená mít i určitou zodpovědnost k celé společnosti.
Od biflování ke kreativitě
Tradiční české školství podle Šterna zamrzlo v minulém století a moc se na něm neprojevuje, že má vzdělávat generaci vyrůstající v moderní a rychle se vyvíjející době. Pro tu už nejsou tolik důležité encyklopedické znalosti, které jsou k dostání na internetu během vteřin, jako spíše přístup k získávání a ověřování těchto informací.
"Vidíme, jaký úspěch tady zažívají protisystémová uskupení, fake news a dezinformace v kyberprostoru. Schopnost kritického myšlení českého obyvatelstva je totiž velmi nízká," říká Jan Štern.
"Místo abychom v žácích rozvíjeli otevřenost vůči světu a empatii, tedy schopnost vcítit se do druhých, a tím je i lépe pochopit, podporujeme je ve vzájemném soutěžení," dodává Štern. Výsledky takového přístupu jsou pak podle něj vidět třeba na rozdělení české společnosti do neprodyšných bublin, z nichž dotyční nenávistně útočí na lidi z jiné bubliny, místo aby se snažili najít společnou řeč.
Podle platformy tu chybí i řádná výchova k občanství, kde by se studenti dozvídali nejen o občanských právech a povinnostech, ale také o tom, k čemu jsou dobré a jak snadno se o ně dá přicházet.
České školství potřebuje nejen zcela zásadní reformu, k jaké se třeba koncem 80. let odhodlalo do té doby zaostávající Finsko. Místo strojírenství a lesnictví vsadilo na vzdělání a znalostní ekonomiku a dnes patří ve většině ukazatelů ke špičce.
Jenže tato reforma se neodehraje bez řádného financování školství, aby zajímavý plat lákal špičkové učitele, a ne jen lidi, kteří vystudovali Pedagogickou fakultu, protože se jinam nedostali a učení na ně tak nějak "zbylo". Platy kantorů jsou ostatně jednou z položek, v níž se ocitáme na konci žebříčku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Od montovny k inovacím
Třetí oblastí, ve které Češi údajně zaostávají a na níž se chce iniciativa Zachraňme Česko zaměřit, je kombinace témat: věda, technologie a inovace.
"Technická vyspělost každé země se z devadesáti procent odvíjí od podílu, který ekonomika dává na výzkum a vývoj soukromých firem. Vyspělé státy dávají tři procenta, raketově rychle rostoucí státy pak dokonce čtyři procenta, Česko necelá dvě procenta," říká Jan Štern. "Bývali jsme hrdou průmyslovou a technologicky vyspělou mocností, teď se z nás bohužel stala montovna světa."
Podle něj Česko nezachytilo rychlý nástup nových technologií a masivní digitalizace a absolutně na to nezareagoval ani trh práce, ani školství.
Ostatně jak konstatuje zpráva OECD Skills Outlook 2019, zatímco pro vyspělé státy znamená tento trend nové šance a výzvy, pro ty méně vyspělé a méně připravené, kam spadá i Česko, může znamenat spíše hrozbu.
To, jak země dokážou využít výhod digitálního světa, závisí podle zprávy do značné míry na dovednostech obyvatelstva. "Zajistit, aby lidé mohli těžit z nových technologií a nezůstávali pozadu, vyžaduje komplexní a koordinované politické úsilí," uvádí zpráva.
Takže zatímco do vyspělých zemí přinese digitalizace další vyspělost, produktivitu a blahobyt, v méně vyspělých zemích bude řada méně vzdělaných a včas nerekvalifikovaných lidí přicházet o práci. A globální nerovnost tak bude ještě patrnější.
Podle spolupracovníka platformy, sociálního a kulturního ekologa Ivana Ryndy, musí také Česko zcela zásadně změnit své smýšlení směrem k Evropské unii. "Ústředním heslem eurovoleb byla ochrana nebohého Česka proti Bruselu. Bohužel šlo o heslo nejen protisystémových stran, ale i některých etablovaných," řekl Rynda.
"Chceme se zabarikádovat na svých pozicích a jezdit do Bruselu bránit Česko proti zlému světu. Správný postup je přesně opačný, tedy maximální otevřenost. A také inovace v enviromentální problematice, ve vzdělání a ve vědě," varoval.
Co by mohlo dosud nečinné politiky přimět k akci, jsou podle hnutí sami lidé. "Stačí, až nebude mít nějaký půl milionu lidí vodu ve studních. Pak se otázky klimatu, hospodaření či inovací stanou všednodenními problémy. Půjde rázem o politikum prvního řádu," věří Jan Štern.
"Boj o vodu se brzy stane tím nejzásadnějším problémem," dodává. Pak se prý lidé proberou, místo žabomyších sporů se začnou věnovat skutečným tématům budoucnosti a Česko snad konečně bude mít nějakou vizi. "No a když nebudete mít vodu ve studni, o to rychleji to pochopíte."
