Praha - České zdravotnictví se vrací o dvacet let zpátky. Zavádí totiž takzvanou řízenou péči.
Oproti minulosti je tu ovšem jeden rozdíl. Zatímco před listopadem 1989 řídil zdravotnictví stát neboli okresní ústav národního zdraví (OÚNZ), nyní to budou soukromé řetězce.
Ty budou rozhodovat o všem. Kterou ordinaci či nemocnici smí pacient navštěvovat, které léky smí užívat a kolik za léčbu pojišťovna zaplatí.
Pokud lidé na nabídku kývnou, mohou očekávat i určité výhody. Například nižší pojistné, minimální doplatky a kratší čekací doby. Přesto jsou odborníci z novinky v rozpacích.
Kde se v Česku řízená péče vzala a proč se na ni odborníci dívají s pochybnostmi?
Zdravotnický monopol
Všechno začalo už v polovině prosince roku 2007. Třinecký miliardář Tomáš Chrenek tehdy požádal ministerstvo zdravotnictví o povolení založit zdravotní pojišťovnu Agel.
Stačily mu tehdy jen tři věci - žádost, padesát milionů korun jako kauce proti krachu a padesát tisíc jmen pojištěnců. Licenci bez problémů dostal.
Jeho firma však nezaložila jen pojišťovnu. Ta byla pouhým završením Chrenkova projektu. Společnost Agel kromě toho vlastní, nebo si pronajímá také řadu nemocnic a poliklinik. Většina z nich stojí na severu Moravy, další jsou ale třeba v Plzni nebo v Praze.
Vznikl tak obrovský koncern. Na trhu začala působit regionální zdravotní pojišťovna, která má stejného majitele jako osmnáct nemocnic a poliklinik. Chrenek do všech může dodávat i materiál. Poslední část jeho holdingu totiž tvoří firma na distribuci léků a zdravotnického materiálu.
Z jednoho regionu do celého Česka
U projektu s regionálním rozsahem ale nezůstalo dlouho. Letos se Chrenkovo "impérium" rozšířilo. A to dokonce dvakrát.
V červnu podepsala ministryně zdravotnictví Dana Jurásková sloučení Agelu s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Vysvětlila to tím, že ocelář získal většinu ve správní radě Hutnické už loni v listopadu.
Minulý pátek pak dala zelenou další fúzi - Hutnické a České národní zdravotní pojišťovny. Fúze podle Juráskové přispěje k větší stabilitě v systému zdravotnictví. Místo dvou pojišťoven tu bude jedna, ubude úředníků a sníží se tak částka, která putuje na správu pojišťoven.
Zdravotnický koncern, který dřív působil hlavně regionálně, tak najednou expanduje do celého Česka. Česká národní zdravotní pojišťovna má totiž klienty rozesety po celé republice. Řízené péče se dostane i jim.
Důležitější je šéf než pacient
"Systém, kdy jedna organizace řídí veškeré dění ve zdravotnictví, ale není nejšťastnější," varují odborníci.
Ať už plní všechny funkce stát, nebo soukromé řetězce, důsledky jsou stejné: Pro lékaře i sestry je důležitější dobře vycházet se zaměstnavatelem, který se snaží ušetřit peníze, než dobře sloužit pacientům. Sníží kvalitu péče, aby se zvýšily zisky ze zdravotního pojištění.
Co to byly OÚNZy?
Co to byly OÚNZy?
- Celým jménem Ústavy národního zdraví (působily v letech 1952-1991).
- Byly to výkonné orgány národních výborů.
- Měly za úkol plánovat, organizovat, řídit a kontrolovat preventivní i léčebnou péči v daném správním obvodě.
- Vznikly "v zájmu prohloubení preventivní a léčebné péče a hospodárnějšího zvládnutí úkolů".
"Je to historická zkušenost všech postkomunistických zemí, že systém, kdy jedna organizace zdravotnické výkony zároveň platí, poskytuje i kontroluje, nemůže dobře fungovat," popisuje Marek Uhlíř z Euro Health Indexu, který se zabývá evropskými zdravotními systémy a jejich srovnáním.
Střet zájmů
To, že nemocnice i pojišťovna spadají pod vliv jedné finanční skupiny, navíc vede k nebezpečí střetu zájmů. Svou nemocnici může pojišťovna zvýhodnit před ostatními.
"Vytváření podobných řetězců nemocnic, propojených s některou zdravotní pojišťovnou, je proto v drtivé většině evropských zemích zakázáno," podotkl lidovecký poslanec Ludvík Hovorka.
Podle šéfů ostatních zaměstnaneckých pojišťoven v Česku by se proto měla nejprve vytvořit zákonná norma, která by pravidla na trhu upravila.
Podmínky pro fúze původně měla zpřísnit novela zákona o zdravotních pojišťovnách. Při projednávání v Senátu z ní ale "vypadla" důležitá část.
Navržená norma tak nakonec říká, že ten, kdo si o povolení založit pojišťovnu teprve zažádá, nesmí vlastnit zdravotnické zařízení. Pokud si ale někdo už pojišťovnu založil v minulosti, na toho se podmínka nevztahuje.
Náměstek Šnajdr: Vzniku OÚNZu brání veřejný dohled
První náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr se ale snaží obavy rozehnat.
"Bylo by špatně, kdyby byla v České republice jen pojišťovna jedna, tak jako si přeje levice. Pacient by si nemohl vybrat a skutečně by byl ohrožen. Pokud ale budeme mít několik silných zdravotních pojišťoven, tak to tomu sytému i jeho stabilitě a pojištěncům pomůže. Přičemž v monopolním postavení je prozatím jedna jediná zdravotní pojišťovna, a to je VZP," řekl.
Přirovnání řízené péče k předlistopadovým OÚNZům pak prý považuje za "absurdní". "Žádný OÚNZ nehrozí, tomu brání legislativa a veřejný dohled," vysvětlil.
To, že by měly být přísnější podmínky pro zdravotní pojišťovny, ale připustil.
