Malý Váňa z Ukrajiny má příští rok nastoupit do české školy. S maminkou je v Česku pár měsíců. Chaotický a náročný útěk z vlasti v něm zanechal trauma s fyzickými projevy. Chvíli neposedí, nedokáže udržet pozornost, někdy ani pět minut. Když znervózní, ustrne a zatíná ruce v pěst. Pomoc našel v poradně ukrajinské psycholožky Larysy Kremenčutské v českobudějovické Diecézní charitě.
Společně si v poradně kreslí, čtou a vyplňují pracovní listy pro předškoláky. "Snažím se jeho pozornost přesměrovat na něco pozitivního, jako je kreativita a rozvoj jeho schopností," vysvětluje Kremenčutská, zatímco Váňu ochranitelsky hladí po zádech.
Do poradny k ní takových dětí dochází více. Má patnáct stálých klientů s diagnostikovaným onemocněním a další se u ní střídají podle potřeby. Diář má plný pořád. Někdy chce ve čtyři hodiny zavřít a odejít domů, ale před dveřmi stojí noví zájemci. Podle ní každé ukrajinské dítě má nějaké psychické trauma. Rozdílná je jen míra, s níž se projevuje.
"Vedly krásný, klidný život. Najednou se vše zhroutilo. Musely utéct a podstoupit náročnou cestu. Sama jsem si to zkusila. Na nádražích se mačkaly davy lidí. Aby s nimi mohli vojáci manipulovat, stříleli do stropu. Takové zážitky v nich zůstanou," popisuje psycholožka. Děti se ani nemusely přímo setkat s hrůzami války. Stačila už jen cesta ze země, aby je to psychicky poznamenalo.
Do poradny ke Kremenčutské docházel například šestiletý chlapec, který se kvůli traumatům z cesty sebepoškozoval. Bil se do hlavy a obličej měl plný modřin. Další chlapec neustále křičel, plakal a běhal po celé ubytovně. Jiný házel po ostatních věci. I po učitelce ve škole. Kremenčutská se je snaží uklidnit pomocí hraček a výuky. Pomoc spočívá v odvedení jejich pozornosti jinam a vytvoření smysluplného a dlouhodobého cíle, jako je například učení matematiky nebo psaní.
"Když se děti uvolní, začnou mluvit o svých přáních. Většinou říkají, že by chtěly za tátou, a až válka skončí, odjet zpátky domů. Pro mě je taky těžké vidět děti takhle," popisuje Ukrajinka.
O manželovi nevědí ani ukrajinské úřady
Sama si v životě zkusila hodně. Pochází z města Kremmina z Luhanské oblasti. Válka tam vypukla v roce 2014. Přestože v té době už žila s manželem v Kyjevě, dojížděla do oblasti pomáhat. Jednou přecházela most nad minovým polem. Voják, který šel před ní, se rychle otočil. Ona se lekla a vyletěl jí cestovní pas z ruky a spadl dolů. Z minového pole jej museli vytahovat velmi opatrně. Jindy si zase všimla, že na její hrudi svítí červená tečka. To na ni svou puškou mířil odstřelovač.
Její manžel pracoval u policie. Loni, před začátkem ruské invaze, jel navštívit matku do Luhanské oblasti. Už tam zůstal. Ona se s dcerou a vnoučaty vydala do jižních Čech, kde léta žije její druhá dcera.
Za celý rok od manžela nedostala žádnou zprávu. Před půl rokem se vypravila do Kyjeva zeptat se na úřadech, zda o něm něco nevědí. Odpověď nedostala. "Rusové tam vraždí nebo je unášejí. Obávám se, že se mu stalo něco podobného," uvědomuje si Kremenčutská.
Po příjezdu do Česka šla pro potravinovou pomoc, kterou organizovala Diecézní charita. Ve frontě poslouchala, jak se Ukrajinci spolu baví o svých obavách. Zapojila se do hovoru a začala při tom využívat znalosti psychologie. Jako první pracovala s dospívající dívkou. Odmítala si vzít jídlo, jen plakala a chtěla domů. Tak si Larysy Kremenčutské všimla Charita a později ji zaměstnala.
Jejím posláním je zajistit, aby se ukrajinské děti cítily v českých školách dobře. Podle ní mají velký problém s tím, že se jim do nich chodit nechce. Vnímají, že jsou odlišné. Zažily situace, které si české děti neumí ani představit. "Vysvětluji jim, že to ony se musejí přizpůsobit. Češi se jim přizpůsobovat nebudou. Stěžují si na české spolužáky. Tak se jich ptám na to, zda chyba není i v jejich vlastním chování," přibližuje svou práci Larysa.
Ukrajinské děti si podle ní musejí uvědomit, že většinu problémů v nové škole by měly i v té staré. V každé třídě se najde parta kamarádů i "nepřátel". Stejně jako si se všemi nesednou ve třídě s českými dětmi, nesedly by si ani ve třídě plné Ukrajinců. "Děti musí přijít na to, že takto je to v pořádku," dodává.
České žáky a učitele naproti tomu prosí o shovívavost, trpělivost a laskavý přístup.
Video: Bez vody a elektřiny se dá žít. Každý den bez stíhaček ale umírají lidé, říká Perebyjnis (22. 2. 2023)
