Babiš o jiné vládní partnery nestojí. Jeho cíl je stejný jako minule, říká Rakušan

Neúspěšný úterní pokus opozice o odvolání Tomia Okamury (SPD) z čela Poslanecké sněmovny prý nebyl pro předsedu Starostů a nezávislých (STAN) Víta Rakušana žádné překvapení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přiznává, že s tím ani nepočítal. Současně vysvětluje, proč je v danou chvíli nesmysl uvažovat o tom, že by mohla vzniknout vláda na jiném půdorysu. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš má podle Rakušana navíc úplně jiný cíl.

Opozice, jejíž je STAN součástí, v úterý na jednání sněmovny přišla s tím, že požaduje odvolání Tomia Okamury (SPD) z pozice předsedy Poslanecké sněmovny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což se vám nepodařilo. A protože jste apelovali na premiéra Andreje Babiše (ANO), zajímá mě, proč by se měl o odvolání Okamury zasadit právě on?

Za prvé, já jsem předpokládal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a proto mě to vůbec nepřekvapilo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, že k odvolání Tomia Okamury nedojde. Přesto jsem považoval za povinnost opozice se o to v této chvíli pokusit, přijít s touto iniciativou. Pokud budeme říkat, že máme 92 hlasů a oni 108, tudíž že nás vždycky přehlasují, a proto nebudeme dělat nic – to není filozofie, která může fungovat.

Dnes (rozhovor se uskutečnil v úterý; pozn. red.) to navíc bylo první zásadní hlasování a bylo by asi i zvláštní, kdyby se při prvním hlasování o osudu jednoho z šéfů nové koalice jejich většina rozpadla. Myslím, že to nikdo racionální ani nepředpokládal. Přesto považuji za důležité, že jsme s tím přišli.

Jiná věc je to usnesení, které jsme následně předložili a bohužel také neprosadili. Týkalo se toho, že se mohl každý poslanec distancovat od novoročního projevu Tomia Okamury. Tady mě zajímalo, do jaké míry je Andrej Babiš a jeho poslanci skutečným rukojmím malých stran v rámci koalice o „nevydávání“.

A ukázalo se, že jsou větším rukojmím, než jsme si mysleli. I jindy vlastně dost „srabácké“ zdržení se hlasování by u tohoto typu usnesení vyjadřovalo přece jen nějakou nějakou míru distance od toho, co všechno řekl Okamura. Oni se ale neodvážili ani k tomu, aby se hlasování zdrželi. Prostě hlasovali proti.

Čím si to vysvětlujete?

Mají k tomu dva důvody. První je notoricky známý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je to koalice „nevydávání“ a ta prostě teď musí zafungovat. Ale druhý je ten, že poslanci SPD, alespoň někteří, se v posledních dnech nevyjadřovali jasně v tom smyslu, zda dnes nebo zítra podpoří vládu při hlasování o důvěře.

Toto byla tudíž jednoznačná „vratka“. Ukázalo se, že poslanci, obzvlášť někteří z hnutí ANO, tu odvahu prostě nemají. Úmyslně jsem některé z nich vyzýval - a vybíral jsem ty, o kterých jsem přesvědčený, že jim nehorázné výroky Tomia Okamury vadily.

Jsem na sto procent přesvědčený, že to, co říkal Okamura o Ukrajincích, si nemyslí Robert Plaga. Jsem na sto procent přesvědčený, že ani Karel Havlíček si nemyslí, že jsou všichni ve vedení Ukrajiny zločinci a mafiáni. Stejně tak jsem přesvědčený, že si ani Lubomír Metnar nemyslí, že každý válečný veterán je z principu vrah.

Na tiskové konferenci jste mimo jiné zmiňovali, že názory Tomia Okamury, které zazněly v jeho novoročním projevu, nereprezentují nejen většinu Poslanecké sněmovny, ale ani mainstream české politiky. Na druhou stranu se ovšem ukázalo, že ta většina 108 koaličních hlasů je pevná…

Jednoznačně. Ve sněmovně je teď většina vzájemného se držení pod krkem a konjunkturálních spojenectví, které neumožní říct, co si vláda skutečně myslí. Přicházíme do úplně nové epochy, kdy si každý z vlády Andreje Babiše o základních otázkách, třeba pokud jde o naše ukotvení ve světě a v Evropě, myslí to své. A přitom se vzájemně akceptují. Hodnotové ukotvení pro ně není důležité.

Každý se tedy bude vyjadřovat po svém, nečitelně pro kohokoliv, kdo se bude snažit nějak číst naší zemi v rámci spojeneckých vazeb. A Babiš a další ve vládě se s tím smířili. Důkazem mi je i programové prohlášení vlády, v němž se řeší do detailu třeba spropitné v restauracích, jak ho danit nebo nedanit, ale neřeší se tam, zda je Rusko náš přítel nebo nepřítel. Neřeší se tam směřování naší zahraniční politiky - to tam prostě není…

Takže já si nemyslím - pokud jde o názory Tomia Okamury -, že je za ním názorová většina. To, co se v rámci vlády Andreje Babiše vytvořilo, je užitková konjunkturální většina pro to, abych mohli vládnout. Bez ambicí někam naši zemi nějakým způsobem zarámovat.

Za měsíc, který uplynul od jmenování vlády, toho někteří její zástupci předvedli celkem dost. A část veřejnosti to bezesporu děsí stejně jako opozici. Přitom některé opoziční strany mají sílu k tomu, aby jednaly s Andrejem Babiše, třeba o vládě na jiném půdorysu…

V jakém jsme teď ale momentu? Kdy to tady ve sněmovně spolu mluvíme? Babišova vláda za ten měsíc opravdu stačila nasekat neuvěřitelné věci, nakupila několik diplomatických přešlapů – z první řady v rámci koalice ochotných, kde stával Petr Fiala, jsme se posunuli do poslední. Nejsme schopni říct, zda podporujeme muniční iniciativu se vším, co dělala naše vláda. To je všechno pravda.

Jenomže tato vláda v tuto chvíli ještě nemá ani důvěru Poslanecké sněmovny. A na stole nyní není žádná jiná varianta, nic takového se neřeší.

A hlavně: první krok učinil v první minutě po volbách Andrej Babiš, který na své první tiskové konferenci po volbách, dřív než kdokoliv z nás, jasně řekl, že nepřipadá v úvahu jiná varianta než vláda hnutí ANO s Motoristy a SPD. A ještě ten večer se s jejich předsedy sešel doma v Průhonicích. Hledal partnery do koalice „za nevydání“, a to my nejsme.

Jistě, ale přesto: nyní je ještě stále krátce po volbách a vláda je zatím bez důvěry. Ale umíte si představit, že za půl roku, za rok nebo za dva se ukáže, že radikální postoje některých zástupců koalice, například Tomia Okamury, jsou pro vás, pro kohokoli z opozice natolik nepřijatelné, že byste byli ochotní přijít s něčím, co by půdorys vlády změnit mohlo?

Já vám rozumím, ale nemyslím si, že tady bude ze strany Andreje Babiše po něčem takovém vůle. Myslím si, že pokud se Babiš dopracuje k tomu, že je pro něj situace nepřijatelná, že se dostává – což on jako dravec rád nemá – nějakým dlouhodobým vydíráním ke zdi, tak se bude spíše snažit o vypsání předčasných voleb.

Bude se snažit, tak jako se snažil vždycky a úspěšně, absolutně marginalizovat své koaliční partnery. Ukázalo se to už v prvním průzkumu po volbách. Aniž bych ho přeceňoval – oba jeho koaliční partneři už nyní klesají, jsou na hraně volitelnosti do sněmovny, Motoristé dokonce pod ní. Zatímco on si udržuje, což já uznávám, dominantní náskok.

Kdokoliv se tady namočil s Andrejem Babišem do koaliční spolupráce, skončil špatně. A my chceme další volby vyhrát, my nechceme zmizet. Takže budeme i nadále apelovat na Andreje Babiše, avšak neskončíme pouze u prázdných slov.

Co tím myslíte?

Ve chvíli, když přijde s nějakou agendou, která bude rozdílová, tak jsme připraveni – například u zásadních zahraničně politických témat, u ekonomických témat, pokud to bude věc rozvojová, proinvestiční – vyjednávat o nějakém společném ad-hoc průniku.

Ale pokud tady opravdu od první minuty někdo dialog nevede - ostatně, je to vítěz voleb, kdo oslovuje své potenciální partnery -, tak je to Andrej Babiš. Já jsem učinil jednu nabídku v souvislosti s kandidaturou na místopředsedu dolní komory. A odpovědí z hnutí ANO mi bylo, že za nimi na klub chodit nemusím, že mé názory znají z mediálních výstupů. Což beru na vědomí.

Ale nezájem je z jejich strany velký. Tu spolupráci si tedy neumím představit. Co si ale naopak představit umím, je to, že tato koalice „nevydávání“ vyčerpá svoje limity. To si umím představit. A vůbec bych nevylučoval, že nebude vládnout celé čtyři roky a že nás nečekají předčasné volby.

Je mi jasné, že nemluvíme o dnešku nebo o zítřku. Ale ještě jednou: umíte si představit, že by ta situace okolo Okamury a spol. byla někdy v budoucnu natolik nepřijatelná, že by tady někdo z opozice – třeba STAN – hledal způsob, jak je dostat z vlády? Minimálně aritmeticky přece existuje možnost menšinové vlády hnutí ANO s podporou někoho dalšího…

I já mám představivost velkou a pokud jde o nějakou dalekou budoucnost, možné je mnohé. Ale podle mě je opravdu mnohem lepší otázka, zda by v takové situaci nebylo lepší rozdat karty znovu. Protože to, o čem mluvíte, by znamenalo velké ústupky z naší strany. Vždyť Babišova vláda je absolutní negací práce naší vlády – a to snad ve všech ohledech...

Zmínit mohu zrušení služebního zákona, jejich pozici k naší důchodové reformě a podobně. Takže kde by byl ten programový průnik? Možná, doufám, v nějakých krajních situacích, které se týkají Evropské unie nebo NATO. Ale je to dost na to, aby se tady případně vytvořil formát nějaké podpory menšinové vlády ANO?

Je to naopak: hnutí ANO chce v rámci své taktiky zničit koaliční partnery, proto se také názorově posouvá spíše k nim, do jejich extrému. A oslovuje jejich segment voličů. Cílem Babiše je totiž voličsky vysát své koaliční partnery a v příštích volbách získat klidně i 40 procent hlasů.