Brno – Terasa postavená nad úroveň plotu je v podstatě tribuna umožnující sledování sousedů a je proto možné její stavbu zakázat nebo nařídit její odstranění.
A i když v hustě obydlených městských aglomeracích a řadové zástavbě neexistuje možnost absolutní ochrany soukromí při bydlení, musí mít lidé možnost svůj životní prostor chránit proti nepatřičným zásahům od sousedů. Precedenčně o tom rozhodl Nejvyšší správní soud.
"Terasu umístěnou nad úroveň plotu nebo zdi přímo na hranici sousedního pozemku lze s trochou nadsázky přirovnat k tribuně, z níž lze sledovat každý detail chráněného prostoru, sousedů," rozhodli soudci s tím, že takovou stavbu mohou kvůli zásahu do soukromí úřady nechat zbourat.
Soudci v případu zařazeném do sbírky nejdůležitějších soudních případů posuzovali sousedský spor z Brna. V řadové zástavbě rodinných domů v části Černovice se majitelé jednoho z domů rozhodli postavit zvýšenou terasu. Proti tomu se ohradila sousedka s tím, že z terasy budou lidé vidět jak do jejího dvora, tak přímo do domu. Úředníci z Magistrátu v Brně ale námitky o narušení soukromí odmítli a stavbu terasy povolili. Podle jejich rozhodnutí terasa bude především sloužit jako místo pro přechod mezi zahradou a domem a nebude příliš využívána k sezení.
Magistrát rozhodl nezákonně
Žena nesouhlasící se stavbou terasy ale magistrát zažalovala, podle ní rozhodl nezákonně. A chtěla, aby terasu museli sousedi odstranit. "Je jasné, že v řadové výstavbě je třeba počítat s nižší úrovní soukromí, přesto by ochrana určité míry soukromí neměla být úplně vyloučena. Stavbou terasy dojde k popření účelu zídek postavených mezi domy umožňujících aspoň částečné soukromí," uvedla žena v žalobě.
Krajský soud v Brně jí vyhověl a rozhodnutí magistrátu povolující stavbu terasy zrušil. A otevřel tak cestu k odstranění terasy. "Pokud by terasa sloužila pouze k průchodu na zahradu, bylo by to v pořádku. Z terasy je dobře vidět na dvorek a dokonce i do domu, k zásahu do soukromí by tak dříve nebo později došlo," rozhodli soudci.
Majitelé domu, kteří terasu postavili, se ale ještě situaci snažili zvrátit stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. "Omezení soukromí v sousedním domě je jen hypotetickým problémem, který by reálně nenastal. V řadové výstavbě není možné zajistit úplné soukromí každému," uvedli ve stížnosti s tím, že ani stavební řešení a ani velikost terasy neumožňuje pravidelné sezení nebo grilování většího počtu lidí.
Nejvyšší správní soud ale rozhodl, že stavba takové terasy, ze které je velmi dobrý výhled k sousedům, je na rozdíl od oken nebo vikýřů zásahem do soukromí. Úřady proto mají možnost takovou stavbu nepovolit, případně nařídit její odstranění.
Velikost terasy a ani to, zda je často využívána, podle senátu vedeného soudcem Jiřím Pallou nehraje při posuzování zásahu do soukromí žádnou roli. "Zbudované komfortní sezení a velikost rodiny nehrají při vymezování funkce stavby roli. Nikdo nepochybuje o tom, že na velké terase může sedět více lidí, na menší terase méně a na nejmenší třeba jen jeden. K zásahu do práva na soukromí může docházet ve všech případech," rozhodli soudci.
Z terasy je podle soudců vidět jak na dvorek sousedky, tak i přímo do oken. "K tomu není nutné vynakládat žádné úsilí. Neexistuje ani možnost účinné obrany, ochrana by vyžadovala postavení bariéry o výšce několika metrů," uvedli soudci.
K ochraně stačí záclony
Ti připomněli, že už v roce 2000 Nejvyšší soud posuzoval spor o výstavbu vikýřů na bytovém domě. Soud tehdy rozhodl, že k ochraně soukromí postačují záclony nebo žaluzie v oknech.
"Zatímco pohled z okna vikýře působí při dodržování základních pravidel slušnosti pouze jako nahodilý zásah do soukromí sousedů, při pobytu na terase - stavbě určené primárně k relaxaci - jsou zásahy z povahy věci soustavné, dlouhotrvající a nikoliv nahodilé. Závažnost a rozsah zásahu do práva na soukromí je tak u terasy vyšší a není dobře možné se proti němu bránit,“ rozhodli soudci Nejvyššího správního soudu.
Ti potvrdili, že požadavek na odstranění terasy je oprávněný bez ohledu na to, zda došlo ke konkrétním zásahům do práva na soukromí, či nikoliv. "Rozhodující je skutečnost, že stavba terasy svým vysokým potenciálem způsobovat zásahy nad míru přiměřenou poměrům narušila zavedený a legitimně očekávaný rozsah soukromí," rozhodli soudci.
