Od zvláštního zpravodaje z USA - Osmačtyřicetiletý Tim je jedním z více než dvaceti milionů Američanů, kteří letos využili možnosti předčasného hlasování a svůj hlas v kongresových volbách odevzdali v předstihu před samotným "dnem D". Ten připadá na příští úterý.
Při východu z volební místnosti v přízemí budovy radnice města York v Pensylvánii Tima překvapí a pobaví, že má proti sobě reportéra z Prahy. "Byl jsem tam. Dobré pivo, ale horší jídlo… Tedy přinejmenším steaky tam neumíte," sděluje svoji zkušenost.
Pak ale zvážní, když slyší, o čem se chce český novinář bavit. Měly by Spojené státy nadále poskytovat Ukrajině v jejím boji proti ruské agresi velkorysou finanční a vojenskou pomoc?
Ukáže se, že pro Tima je to dilema. "Pracuju jako vojenský kontraktor ve firmě, která zprostředkovává zbraňové zakázky. Takže z tohoto pohledu na naší pomoci Ukrajině profituju. Mělo by mi to vyhovovat," přiznává.
Po krátké odmlce ovšem dodá: "Jsem ale proti, abychom dávali tolik jako dosud. Omezil bych to." Na následný dotaz, zda je republikán, přikývne.
Zastavme imigranty, ne Putina
Mezi republikánskými voliči není Tim zdaleka sám, kdo má za to, že dosavadní masivní podpora Ukrajiny je na úkor jejich vlastní země. V průzkumu z konce září si to myslela třetina dotázaných republikánů - třikrát více než letos v březnu.
Tim odmítá, že by na jeho názor měly rozhodující vliv izolacionistické, populistické postoje Donalda Trumpa, který i po odchodu z Bílého domu ovládá Republikánskou stranu. Timovy argumenty jsou nicméně podobné těm, které používá i Trump.
"Jak moc by se měla pomoc osekat? Jak velká by měla být?" opakuje si nejdříve otázky. "Určitě by to nemělo být více, než kolik dáváme na zabezpečení naší jižní hranice s Mexikem. Spíše méně," dodá.
O přesnou sumu, kterou ani nezná, Timovi nejde. "Musíme prostě řešit své problémy," vysvětluje. Ještě v roce 2008 volil demokrata Baracka Obamu, ale právě i kvůli jeho "zoufalé imigrační politice" se přesunul k republikánům.
Další kolemjdoucí Kevin je logistikem ve velké speditérské firmě, volit si odskočil o polední přestávce. Co se týče americké pomoci pro Ukrajinu, je ještě radikálnější. "Já bych to zastavil úplně," řekne bez vytáček.
Uvědomuje si ale, co by to pro Ukrajince znamenalo? "Ano, ale to Ukrajina nemá spojence přímo v Evropě? Co dělají ostatní země NATO?" vznáší Kevin otázky, které jsou vedle toho, že Spojené státy mají dost vlastních potíží, druhým hlavním argumentem těchto Američanů proti podpoře Kyjevu.
Už žádné bianco šeky
Kevin je taky republikán, ale je rozezlen i na "své" politiky. "Utrácejí demokraté, ale utrácejí i republikáni. Obrovské peníze. To musí přestat," říká. Už kvůli tomu několikrát psal svému kongresmanovi. A tyto hlasy zevnitř voličské základny nezůstávají v Kongresu bez odezvy.
Letos v květnu, kdy Kongres schvaloval 40 miliard dolarů pro Ukrajinu (v přepočtu 980 miliard korun), byla ve sněmovně čtvrtina republikánů proti. Na konci září, kdy šlo o dalších 12 miliard dolarů (295 miliard korun), hlasovalo s demokraty už jen deset z více než dvou set republikánských zákonodárců.
Celkově Kongres schválil přes 60 miliard dolarů pro Ukrajinu (1,48 bilionu korun). Před dvěma týdny ale přibyl další důvod, proč Kyjev musí hledět k nadcházejícím volbám do Kongresu s obavami.
"Lidé budou trčet uprostřed recese a nevystaví Ukrajině jen tak bianco šek," prohlásil v rozhovoru po web Punchbowl News kongresman Kevin McCarthy, který je nyní šéfem republikánské sněmovní menšiny. Nejčerstvější průzkumy a analýzy přitom ukazují, že republikáni ve volbách dolní komoru Kongresu převezmou. McCarthy by se tak stal místo demokratky Nancy Pelosiové novým předsedou Sněmovny reprezentantů.
Důležitá je politika, ne rétorika
Podle amerických médií by pak záleželo na tom, jak moc by mezi republikány zároveň posílil izolacionistický proud. McCarthyho výrok prý naznačil, že jako budoucí šéf sněmovny byl tomuto tlaku mohl ustoupit.
"Já bych to neviděl tak vážně. Jedna věc jsou předvolební řeči, druhá reálná politika," říká jednapadesátiletý Scott v baseballové čepici s nápisem Veterán - Operace Irácká svoboda. V Iráku byl Scott v letech 2006 a 2007, v armádě sloužil celkem dvacet let, teď pracuje jako veterinář.
Je celoživotním republikánem. A zároveň je také neochvějným zastáncem masivní americké pomoci pro Ukrajinu. "Moje rodina původně pochází z východní Evropy, z Polska a Ukrajiny," vysvětluje Scott. Ale nejsou to prý jen rodinné kořeny, oč opírá svůj postoj.
"Izolacionismus nic neřeší. Může se to zdát, ale jen dočasně. Skutečným výsledkem by byla akorát horší válka," říká. Ve vedení Republikánské strany podle něho tento názor jasně převažuje. "Ukrajina se nemusí bát, že bychom dali ruce pryč," je přesvědčen Scott. Na poznámku, že nejméně třetina republikánských voličů to ale vidí jinak, štiplavě namítne: "A co? Třetina? To je, pokud vím, stále výrazná menšina." Republikánští voliči podle jeho slov Ukrajince nezradí.
"Novináři by se možná měli starat více o demokraty než o nás," dodá Scott a není to jen samoúčelné republikánské šťouchnutí do "nepřátelských" médií. Minulý týden se totiž ukázalo, že ani demokraté, kteří sice navenek zatím pevně stáli za podporou Ukrajiny, nejsou uvnitř Kongresu zcela jednotní.
Trhlina i mezi demokraty
Třicet progresivních (levicových) demokratických členů sněmovny se podepsalo pod dopis, ve kterém vyzvali prezidenta Joea Bidena k přímým jednáním s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Což je v tuto chvíli požadavek, který by naprosto podrazil Ukrajince.
Kongresmanka Pramila Jayapalová, která je předsedkyní skupiny progresivních zákonodárců, se následně za dopis omluvila. Vysvětlila, že jeho text vznikl už v červenci a nyní byl její chybou zveřejněn ve špatnou chvíli.
Podle amerických médií to ovšem odhalilo trhlinu také uvnitř demokratického tábora, i když rozdílné názory ohledně americké politiky a postupu vůči válce na Ukrajině nejsou zatím tak viditelné jako na straně republikánů.
Andrea je mexického původu po matce. V Yorku studuje psychologii a je demokratka, ve svých devatenácti letech volí nyní poprvé. S dopisem, který poslali progresivní demokraté prezidentovi, nesouhlasí, ale ani ne tak kvůli obsahu, jako spíš špatnému načasování.
A Ukrajina by podle ní neměla být jedinou, tak jednoznačnou prioritou Bílého domu. "Stejně tak bychom měli pomoci ženám v Íránu, měli bychom jim dávat stejně," míní Andrea. Naráží tím na masové protesty, které zažehla smrt ženy zatčené kvůli špatně nasazenému hidžábu. Po námitce, že Bílý dům ani příští Kongres, i kdyby zůstal v demokratických rukách, tohle její přání s největší pravděpodobností nevyplní, se na chvíli odmlčí.
"Pak bych ovšem byla pro to, aby část pomoci pro Ukrajinu šla do Íránu," povzdechne si. Zklamaně, ovšem zároveň pevně. "Vím, že Ukrajinci pomoc potřebují, ale Írán také, i tam umírají lidé," říká za sebe, a dost možná i za mnohé další demokratické voliče.
