Muž před soudem popíral, že by v Sachsenhausenu působil. Takové tvrzení ale státní zástupce odmítl s odkazem na četné dokumenty, které dokazují, že Josef S. se v roce 1941 stal členem nacistických oddílů SS a že v Sachsenhausenu pracoval jako dozorce v letech 1942 až 1945.

Obhajoba se snažila o osvobození, státní zástupce nicméně požadoval pět let vězení. O bývalém dozorci prohlásil, že se smířil s odlidštěním obětí, čímž se stal součástí soukolí, které umožnilo nacistickému režimu likvidovat své odpůrce a nepřátele.

Sachsenhausenem mezi lety 1936 až 1945 prošlo přes 200 000 vězňů, z nichž desítky tisíc zemřely. Vězněn zde byl několik let i malíř a spisovatel Josef Čapek, který na sklonku války zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen.

Proces začal loni v říjnu, kvůli zdravotnímu stavu obžalovaného byl několikrát přerušen, a dokonce hrozilo, že bude zastaven. Takovéto procesy, které jsou vzhledem k věku souzených označovány za jedny z posledních, považuje Německo za důležité. A to kvůli vyrovnání se s vlastní historií a zajištění spravedlnosti obětem, neboť Německo tím naplňuje trestní zákoník, podle kterého je vražda nepromlčitelná.

Německá justice stíhání možných válečných zločinců bez ohledu na jejich vysoký věk hájí hledáním spravedlnosti pro oběti nacistických zvěrstev. Jako klíčové tak není vnímáno to, zda odsouzený do vězení skutečně nastoupí, ale samotné vynesení verdiktu.

Za zlom je považován proces s někdejším dozorcem z vyhlazovacího tábora Sobibor Johnem Demjanjukem, kterého se po dlouhých peripetiích podařilo postavit před soud v roce 2011, kdy mu bylo 91 let. Za napomáhání k vraždám více než 28 tisíc Židů byl nakonec Demjanjuk odsouzen k pěti letům vězení; k výkonu trestu ale nenastoupil a v roce 2012 zemřel ještě před skončením odvolacího řízení.