Analýza - Barack Obama bude ještě minimálně dva roky prezidentem Spojených států. Od ledna si však bude muset zvyknout na to, že bude mít jen polovinu moci, jíž se těšil dosud.
Volby, které v USA skončily nad ránem českého času, rozhodly, že většinovou kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, dolní komorou Kongresu, převezmou opoziční republikáni. Stane se tak po čtyřech letech, kdy měli hlavní slovo demokraté, a velmi dramatickým způsobem: republikáni dokázali získat 60 nových mandátů.
Senát bude i dál kontrolován demokraty, jejich většina se však smrštila z 19 křesel na čtyři až šest.
Co rozhodla volební noc?
- Republikáni ovládli Sněmovnu reprezentantů, dokázali vybojovat historických 60 křesel navíc
- předsedou sněmovny bude od Nového roku republikán John Boehner
- demokraté udrželi těsnou většinu v Senátu
- republikáni jasně vyhráli guvernérské volby, demokraty dokázali porazit v klíčových státech, jako je Ohio, Pennsylvánie, Michigan, Iowa, Wisconsin či Florida
- ve spojení se získáním většiny v 16 státních kongresech to pro ně vytváří ideální pozici pro překreslování hranic volebních obvodů, k němuž dojde příští rok
Pro Obamu je to pád z hodně závratných výšin do velmi temných hloubek. "Některé volby jsou zábavné více než jiné. Některé jsou vzrušující, jiné pokořující," reagoval na výsledky viditelně přepadlý prezident. Obama přiznal, že nyní je na něm, aby se svým týmem vymyslel, jak spolupracovat i s politickými rivaly: "Budu muset lépe pracovat stejně jako všichni ostatní ve Washingtonu."
Jak si s vědomím oslabené moci poradí, zásadně ovlivní další vývoj v USA i ve světě.
Dají, nebo nedají peníze?
Ačkoli ústava učinila ze Spojených států prezidentský režim striktně oddělující výkonnou a zákonodárnou moc, prezident se bez Kongresu neobejde. Kdyby neměli zákonodárci žádnou jinou pravomoc, stačila by jim k mocné páce na prezidenta tato jediná: schvalují veškeré výdaje federální vlády včetně těch prezidentových.
A právě přetahovaná o to, kolik má vláda vybírat peněz od daňových poplatníků a za co je utrácet, bude první velkou bitvou, v níž Obama s novým republikánským Kongresem poměří síly.
Republikáni se chystají okamžitě přijít se sérií návrhů, které by měly ukázat, že své předvolební sliby, jak přivedou státní utrácení k rozumu, myslí tentokrát vážně.
Hned na začátku chtějí srazit výdaje vlády na úroveň roku 2008, minimálně však o 100 miliard dolarů během jednoho roku. Hodlají prodloužit snížení daní, prosazené za předchozího prezidenta Bushe. Třetí prioritou, od níž si republikáni slibují pozitivní dopad na rozpočet, je zrušení Obamovy reformy zdravotnictví.
To, do jaké míry bude prezident připraven v těchto otázkách ustoupit, zřejmě ovlivní ochotu republikánů pomoci mu v klíčovém finančním hlasování, k němuž také dojde nedlouho po Novém roce.
Zavíračka nebude
Vláda potřebuje zvednout limit pro své zadlužení. Kongres naposledy letos v únoru zvedl částku, kterou si federální vláda může vypůjčit, a to na 14,3 bilionu dolarů. Jelikož dluh je v tuto chvíli 13,7 bilionu, už na začátku nového roku bude třeba, aby Kongres limit zvedl, jinak by musela vláda oficiálně vyhlásit default.
Analytici upozorňují, že kdyby k této variantě došlo, vyvolalo by nepředstavitelnou paniku na mezinárodních finančních trzích.
Není pravděpodobné, že by republikáni, jakkoli povzbuzení volebním vítězstvím, chtěli situaci vyhrotit do těchto konců. Tím spíš, že za nepřijatelné považují i to, k čemu došlo při jejich posledním povolebním střetu s demokratickým prezidentem.
"Mnozí Američané k nám stále přistupují skepticky. Nesmíme udělat nic, čím bychom je vystrašili, nic jako uzavření vládních úřadů," řekl deníku New York Times druhý nejvýše postavený republikán ve sněmovně Eric Cantor. Narážel přitom na několikatýdenní uzavření všech federálních institucí v rámci boje o rozpočet, který svedli republikáni s prezidentem Clintonem krátce po svém ovládnutí Kongresu v polovině 90. let.
Spolu ke dnu
Obamovi a republikánům může k racionální spolupráci pomoct vědomí, že jsou na sobě vzájemně závislí. Potopení jedné strany v očích voličů stahuje po Novém roce vzhledem ke sdílené zodpovědnosti pod vodu i stranu druhou.
Republikáni si jsou navíc vědomi, že bez demokratů neprosadí ze svých plánů nic: většina v Senátu zůstává demokratická, prezident disponuje právem veta.
Ke spolupráci může obě strany popostrčit i nezávislá demokraticko-republikánská komise, kterou sestavil prezident, a jejímž úkolem je přijít s návrhy, jak udržet v dlouhodobém výhledu americké veřejné finance v rovnováze. Svá doporučení zveřejní v prosinci.
"Schovat" se při nepopulárním škrtání za odborníky může být lákavé především pro prezidenta, mohli by ho ale využít i republikáni.
Oslabený Obama a svět
Obama z vnitroamerické politiky unikne hned v pátek, kdy vyráží na dvakrát odloženou cestu, při níž navštíví Indii, Indonésii, Japonsko a Jižní Koreu.
Pro prezidenta může jít na jednu stranu o příjemný útěk před domácími nepříjemnostmi, na straně druhé však bude konfrontován s tím, co zakoušel jeho předchůdce George Bush.
Americký prezident oslabený vnitřní politikou má v cizině menší vliv. Oslaben je jeho odstrašující i motivační potenciál.
Obama byl na začátku svého funkčního období zahrnut světovým obdivem. Vyplýval z toho, že ho zahraničí vnímalo jako protipól neoblíbeného Bushe, ale také jako politika s všeobecnou podporou doma.
První výhoda se vypařila průběžně během uplynulých dvou let, ta druhá odtekla náhle o úterní noci.
Lepší spojenec republikán?
Z pohledu Spojených států i mezinárodního společenství je to nepříjemnost, americké vedení bude třeba na mnoha frontách. V příštím roce mají vyvrcholit izraelsko-palestinská mírová jednání, bude pokračovat přetahování Západu s Íránem o jeho jaderný program, má začít americké stahování z Afghánistánu, permanentně hrozí doutnající měnová válka i propuknutí globálních obchodních sporů.
Také v těchto otázkách však může Obama nalézt doma nepravděpodobného spojence. Zatímco nová demokratická sestava v Kongresu bude vyladěna ostřeji doleva a Obamův pragmatismus v zahraniční politice jí nemusí vonět, spojencem poslední záchrany mohou být pro Obamu republikáni.
Americký prezident s poloviční mocí je špatná zpráva pro svět, pro Ameriku je to ale umně skrytá naděje.
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
