Uprchlická krize 21. století. Nejcennějším zbožím je informace, majetkem smartphone

Kateřina Vítková Kateřina Vítková
13. 10. 2015 7:24
Novodobé uprchlické krize se od těch minulých liší. Změnily je technologie. Řada uprchlíků třímá v rukou smartphony, které považuje za svůj nejcennější majetek. Stahují si do nich mapy, používají GPS, kontrolují, které hranice jsou otevřené, kde vyrůstají tranzitní tábory. A komunikují s rodinami. Řada Evropanů přitom nad záběry běženců s chytrými telefony pozdvihne obočí, takhle přece uprchlík "nemá" vypadat. Důležitosti telefonů si je ale vědoma i OSN či evropské státy. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky rozdal jen syrským uprchlíkům v Jordánsku na 33 000 SIM karet. Evropské země v uprchlických táborech budují dobíjecí panely.
Běženec v chorvatském Tovarniku.
Běženec v chorvatském Tovarniku. | Foto: Reuters

Praha - Důvody, které člověka donutí opustit domov, zemi a celý svůj dosavadní život, nezměnila ani staletí vývoje civilizace. Válka, strach o rodinu, touha po jiném - v každém případě lepším - životě.

Posledních několik let ale přineslo jinou změnu. Důležitým aspektem života uprchlíků se staly moderní technologie.

Zeptáte-li se běženců samotných, co je pro ně nejdůležitějším artefaktem, který si sbalili do skromného zavazadla na cestu do vysněné země, mnohdy to nebývá ani pas, ani jídlo nebo voda. Odpověď zní smartphone.

"Bez smartphonu bych nikdy do svého cíle nedorazil," svěřil se serveru The New York Times 32letý syrský učitel hudby Osama Aljasem. "Vždycky mě rozruší, když mi dochází baterie."

Nejdůležitější jsou informace

Chytré telefony pro uprchlíky představují spojnici s realitou i budoucností. Nejdůležitějším artiklem poptávky jsou pro ně během dlouhé cesty informace.

Do chytrých telefonů si mohou stáhnout mapy a používají GPS, aby věděli, kam je cesta zavedla, a ověřili si, kudy po ní mohou pokračovat.

Pomocí nich kontrolují, které hranice jsou otevřené a kde by mohli narazit na problémy s pohraničníky, zjišťují, kudy jede veřejná doprava a kde vyrůstají tranzitní tábory. Ukládají si telefonní čísla lidí, kteří by jim mohli pomoci dosáhnout jejich cíle. Udržují kontakt s rodinami, které museli nechat za sebou.

"Na loď jsme si nemohli nic vzít, byli jsme strašně namačkaní. Ale tyhle telefony, to je to nejcennější, co máme," vysvětlil 32letý Syřan Wael serveru Middle-East online.

Balkánskou trasou uprchlíků. Deník z cesty

ikona - Balkánskou trasou uprchlíků

Michal Pavlásek prošel s uprchlíky balkánskou trasu, po níž běženci míří do Evropy. Z Řecka se s různými skupinami lidí dostal až do Maďarska. Aktuálně.cz přináší jeho cestovní deník.

Prolog: Pašeráci mě vyhodili z člunu, plaval jsem zpátky do Turecka. Uprchlíci líčí cestu přes moře

První díl: Řecký přechod s drátem je místo uprostřed ničeho, sem Evropan nepřijde

Druhý díl: Běžence schovali v kempu. Nádraží osiřelo, prodejci jsou bez práce

Třetí díl: To, že je nevidíme, ještě neznamená, že tu nejsou

Čtvrtý díl: V autobusu si nejsme rovni. Běženci musí dozadu, Evropan k nim nesmí

Příliš chudý, příliš bohatý...

Řada Evropanů přitom nad záběry běženců třímajících v ruce chytré telefony pozdvihne obočí. "Mají smartphony, nejsou vůbec chudí," zní jedna z připomínek kolujících na sociálních sítích.

Ze vštípené představy otrhaného uprchlíka vzniká obrázek dobře se majícího ekonomického migranta, který využívá situace a stěhuje se do Evropy za štědrým sociálním systémem západních zemí.

"Vypadá to, že vlastnictví mobilního telefonu z člověka činí někoho, kdo si nezaslouží pomoc ani ve chvíli, kdy se snaží zachránit sebe a svou rodinu před smrtí ve válce," komentuje to na serveru The Independent technologický expert James O’Malley.

Běženci jsou tak současně vnímáni jako "příliš chudí a nevzdělaní a usilují pouze o západní dávky a naše pracovní místa" i "moc bohatí a pomoc si nezaslouží". Protože na tu mají přece nárok jenom ti chudí.

Velkou část přílivu běženců nicméně tvoří lidé, kteří zpátky ve své domovině - v Sýrii i jiných zemích Blízkého východu a také v Africe - spadali do střední třídy.

Sýrii samotnou například Světová banka ve svých statistikách řadí mezi země s "nižšími středními příjmy". Podle CIA Factbooku tam v roce 2014 připadlo na 100 obyvatel asi 87 mobilních telefonů. Pro srovnání - v České republice jich je 131.

"Na Západě mnoho lidí vlastní stolní počítače, laptopy, tablety i smartphony. Pokud byste se ale museli vzdát velké části svého majetku a žít za 1850 dolarů ročně - necháme-li stranou oblečení a jídlo -, co byste si koupili? Je těžké si představit něco užitečnějšího než smartphone, zvláště když utíkáte ze svého domova," pokračuje O’Malley.

Syřan Aljasem je například prostřednictvím svého chytrého telefonu a aplikace WhatsApp v kontaktu se svou rodinou, která je rozptýlena hned v několika státech.

S wifi v batohu

Důležitosti mobilních a chytrých telefonů si je vědoma i OSN. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) rozdal jen syrským uprchlíkům v Jordánsku na 33 000 SIM karet.

"Pro UNHCR platí, že nastal posun v porozumění, co je to ve skutečnosti poskytování pomoci," objasňuje změny Christopher Earney ze sekce OSN zabývající se inovacemi ohledně pomoci uprchlíkům.

Změny si jsou vědomy i samy státy, do nichž uprchlíci míří - nebo přes ně alespoň procházejí. Evropské země v uprchlických táborech a tranzitních centrech umisťují panely, kde si běženci mohou dobít své telefony. V Chorvatsku se objevili dobrovolníci, kteří nosí wifi v batohu na zádech a zdarma nabízejí běžencům připojení na internet.

Smartphony maří byznys řadě převaděčů

Moderní technologie přitom nepoužívají pouze běženci samotní. Velice rychle se adaptovali například převaděči, kteří uprchlíky svolávají na Facebooku nebo jim posílají informace, kdy a odkud se vyjíždí. Informace, které umisťují na internet, doplňují líbivými fotografiemi cílových destinací a speciálními nabídkami. Cesta autem v ceně, dítě za polovic.

Pašerákům ale sociální sítě a množství dostupných aplikací mohou paradoxně také jejich "podnikání" komplikovat.

"V tuto chvíli převaděči tratí, protože lidé chodí samostatně. Díky Facebooku," vysvětluje deníku The New York Times osmatřicetiletý Mohamed Haj Ali, který pracuje s uprchlíky v Bělehradě.

Mnozí jedinci si díky připojení k internetu spíše troufnou na cestu na vlastní pěst.

Situace se přitom podle Aliho měnila postupně.

První vlny uprchlíků, se kterými se setkal, podle něj využívaly pomoci převaděčů častěji. Když ale dorazily na místo, řada uprchlíků, kteří dosáhli svého cíle, začala na internetu sdílet informace, fotografie a rady. Převaděči podle něj v průběhu několika let museli snížit svoji cenu v některých případech například na polovinu.

Existují ale úseky, kde poptávka po jejich pomoci neutichá - například v případě přechodu z Turecka do Řecka.

Rady "jak na cestu" pak váhajícím lidem mohou pomoci rozseknout diskuse a informace z už prošlých cest postované na facebookových skupinách s všeříkajícími názvy "Pašování do Evropy", případně "Jak emigrovat do Evropy". Jejich členské základny se počítají i na desetitisíce.

 

Právě se děje

před 16 minutami

Při nehodě autobusu s poutníky v Saúdské Arábii zemřelo nejméně 35 lidí

Nejméně pětatřicet mrtvých a čtyři zraněné si ve středu vyžádala dopravní nehoda v saúdskoarabské provincii Medína. Informoval o tom podle agentury Reuters policejní mluvčí s tím, že šlo o občany Saúdské Arábie a asijských zemí. Zpravodajský web Arab News uvedl, že nehoda se stala, když se osobní auto střetlo s autobusem s muslimskými poutníky asi 170 kilometrů od města Medína. Web zároveň zveřejnil fotografii hořícího autobusu. Policie uvedla, že incident nadále vyšetřuje a bližší podrobnosti o totožnosti obětí neposkytla.

Zdroj: ČTK
Další zprávy