Praha - Jezděte do uprchlických táborů, migranti z afrických a arabských zemí potřebují vaši pomoc, vyzvalo vedení České advokátní komory právníky. A dobrovolníci se výzvy chytají, jen komoře se jich zatím ozvalo skoro dvacet.
„Nechceme ale vytvářet nějaký seznam advokátů. Jsou to spíš lidé, kteří projevili zájem dozvědět se víc o tom, jak mohou pomáhat. Ale je na každém, jak uzná za vhodné se zapojit,“ vysvětluje advokát Štěpán Holub, kterého komora pověřila, aby pomoc koordinoval.
Přihlásili se prý jak advokáti z Prahy, kteří mohou navštěvovat blízké centrum v Bělé-Jezové, tak moravští právníci z okolí tábora ve Vyšních Lhotách u Frýdku-Místku.
Původně se podle Holuba profesní organizace do uprchlické krize nechtěla zapojovat, protože vlastní systém pro poskytování bezplatné pomoci má. Pak se ale začaly množit znepokojující zprávy o tom, že se uprchlíkům právní podpory v zařízeních moc nedostává.
Nerozumí, nemají peníze ani zastání
„Komoře přišly podněty od advokátů, novinářů nebo ministra spravedlnosti a představenstvo konstatovalo, že tato skupina potřebuje mít zajištěnou právní pomoc. Ti lidé nerozumí česky, nemají peníze, jsou zavření v něčem, co se podobá vězeňskému režimu, a nemají faktickou možnost právníky zkontaktovat. Jsou to lidé, kteří jsou mimo systémy,“ objasňuje Holub důvod, proč komora vyzvala advokáty, aby uprchlíkům do detencí dojížděli radit.
V prohlášení vedení organizace zdůrazňuje, že nechce řešit situaci politicky, jde jim o zamezení porušování práv. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se v médiích několikrát vyjádřil, že jsou v uprchlických zařízeních podmínky srovnatelné s věznicemi.
Advokát Jan Procházka v rozhovoru pro Respekt popisuje, že v zařízeních panuje chaos. „Před současnou uprchlickou vlnou bývalo v Bělé tak padesát šedesát lidí. Většinou Ukrajinců nebo Vietnamců, kteří v Česku žili dlouho, ale kvůli tomu, že nesplnili nějakou formalitu, propadlo jim pracovní povolení, přišli o ubytování, zde čekali na vyhoštění. Teď je tu lidí desetkrát víc, neovládají jazyk, neorientují se, nechápou svou situaci, důvody zajištění,“ vysvětlil muž, který jezdí pomáhat do Bělé několik let. Uprchlíci podle něj dostanou po zadržení od policie jen horu papírů a krátké vysvětlení od tlumočníka.
S právníkem se podle jeho slov mohou zájemci sejít ve stanovenou dobu v určité místnosti. Poté, co se zapíšou do pořadníku. Většina z nich se k němu ale podle Procházky buď nedostane, nebo o něm neví. Dochází za ním tak většinou jen Vietnamci nebo Ukrajinci.
O tom, jak uprchlíkům zajistit lepší právní pomoc, bude ve středu jednat předseda České advokátní komory s prvním náměstkem ministra vnitra Jiřím Nováčkem, který má uprchlickou problematiku na starosti. „Pevně doufám, že se podaří systémově nastavit dostupnost právní pomoci tak, aby ti lidé věděli, kam se mají obrátit,“ říká Holub.
Jde podle něj hlavně o konzultace a zastupování ve správním řízení – například azylovém nebo vyhošťovacím. Jednat budou zástupci komory i s neziskovými organizacemi.
Dobrovolníkům nabídla komora proplácení nákladů, ještě se ale nedohodla na přesné podobě. Koncem měsíce pro ně uspořádá také školení.
Pomáhají i právníci v cizině
Vlna solidarity mezi právníky se zvedla i v zahraničí. Například Španělsko je v tomto směru hodně aktivní. Tamní advokátní komora vydala výzvu, která je velmi podobná té české. „Zorganizovala poskytování pomoci na národní i místní úrovni na takzvaných „hotspotech“. Navíc byl zaveden i elektronický registr advokátů pracujících dobrovolně a dále byl zřízen i krizový výbor,“ popisuje vedoucí odboru mezinárodních vztahu ČAK Eva Indruchová.
Štěpán Holub vnímá pomoc uprchlíkům jako samozřejmost. „Advokáti tradičně pomáhají lidem, kteří mají životní problém. Advokát je někdy jediná osoba, která se člověka zastane,“ říká muž, který uvádí jako příklad hodný následování někdejšího ombudsmana Otakara Motejla.
