Běžence schovali v kempu. Nádraží osiřelo, prodejci jsou bez práce. Deník z cesty s uprchlíky

Michal Pavlásek
Aktualizováno 27. 9. 2015 11:12
Michal Pavlásek prošel s uprchlíky balkánskou trasu, po níž běženci míří do Evropy. Z Řecka se s různými skupinami lidí dostal až do Maďarska. Aktuálně.cz přináší druhý díl jeho cestovního deníku.
Nádraží v Gevgeliji
Nádraží v Gevgeliji | Foto: Reuters

Gevgelija (od našeho spolupracovníka) - Eidomeni-Gevgelija je oficiální hraniční přechod mezi Řeckem a Makedonií. Tedy přechod pro osoby s "mocným pasem".

Veze mě k němu Alexandar ze Srbska, kterého jsem si stopnul v Řecku. "U nás v Srbsku situaci uprchlíků na vlastní kůži poznal skoro každý z nás. Když jsem ty lidi viděl v parku u nádraží v Bělehradě, vrátil jsem se o roky zpět - a plakal jsem," vypravuje. 

"Vím, co to znamená, opustit rodný dům, který je pro tebe domovem, vším. Nosil jsem pak pro ně nějaké jídlo nebo manželka navařila větší večeři a odnesli jsme jim to. Ať poznají taky něco z naší kultury."

Foto: Jiří Kropáček

Po okružní dálnici ukrajujeme další kilometry do Gevgelije. Stojím na mostě, odkud vidím nádraží jako na dlani. Jakoby se tu zastavil čas, i vítr polevil. Bez hnutí stojí vše: nákladní vlaky, slunce coby ústřední symbol makedonské národní vlajky...

Na nádraží ani noha. Ještě před třemi týdny přitom bylo mikrokosmem k neuvěření. Gevgelija leží na makedonsko-řeckých hranicích a v průběhu léta skrz ni denně proudilo 1000 (červenec 2015) až 3000 (srpen 2015) osob.

Denně na zdejší železniční stanici přicházeli lidé ze Středního a Dálného východu, ale též z mnoha afrických zemí. Vlakové nádraží bylo místem, kde uprchlíci a migranti čekali na dokumenty, které umožňovaly třídenní legální pobyt na území Makedonie, během něhož se musí - nejčastěji vlakem - dopravit na hranici se Srbskem (Tabanovtsi).

Odtud jejich cesta pokračuje dál směrem do Bělehradu a poté do Horgoše na hranice s Maďarskem.

Právě tady jsem v létě strávil tři týdny. Společně s kamarády jsme se tu coby dobrovolníci pokoušeli podpořit jak uprchlíky, tak aktivity místních a neziskovky ze Skopje Legis. Bylo tu kromě nás i mnoho dalších aktérů: železničáři, ze všech nejlépe informovaní prodavači, pohraniční policisté (ti jako by naopak nevěděli vůbec nic), pracovníci UNHCR a Červeného kříže, batohy obtěžkaní turisté, lokální taxikáři.

Vzpomínám

Teď tu kromě kouřícího železničáře není nikdo. "Kde se tady bereš?" ptá se. "Uprchlíky tady nenajdeš, ty schovali v kempu," dodává.

Voda z kohoutku na peronu, která během 40 stupňových veder ovlažovala tisíce lidí denně, dnes teče nazmar. Vzpomínám na ty, které jsme potkali a jejichž tíseň na mě stále více doléhá. Usedám na prázdný peron a čekám, zda se náhle neobjeví Muhammad, Maram, Alkasem, Amjad, Abdul, Gharam, Shivan, milovaný Eehab, Ali i ti další. Jejich tváře mě na cestě neustále doprovází.

"Kde teď jsi, Muhammade?"

"Už jsi se svým tátou, Maram?"

"Napsal jsi už nějakou báseň z cesty, Amjade?"

"Hrajete v Německu kamarádům z Kobani své písně, Gharame a Shivane?"

"Podařilo se ti už zkontaktovat rodinu v Aleppu, Abdule?"

Okamžiků radosti bylo rovněž mnoho, ale ty se "pod kůži" tolik nedostávají. Přesto myslím na ženu, která po noci čekání na dokumenty obdarovala květinou policajta a líbala mu ruce. On se smál a objímal ji.

Balkánskou trasou uprchlíků. Deník z cesty

ikona - Balkánskou trasou uprchlíků

Michal Pavlásek prošel s uprchlíky balkánskou trasu, po níž běženci míří do Evropy. Z Řecka se s různými skupinami lidí dostal až do Maďarska. Aktuálně.cz přináší jeho cestovní deník.

Prolog: Pašeráci mě vyhodili z člunu, plaval jsem zpátky do Turecka. Uprchlíci líčí cestu přes moře

První díl: Řecký přechod s drátem je místo uprostřed ničeho, sem Evropan nepřijde

Druhý díl: Běžence schovali v kempu. Nádraží osiřelo, prodejci jsou bez práce

Třetí díl: To, že je nevidíme, ještě neznamená, že tu nejsou

Čtvrtý díl: V autobusu si nejsme rovni. Běženci musí dozadu, Evropan k nim nesmí

Myslím na partu z Kobani, která celý peron roztleskala a roztančila svými písněmi.

Myslím na muže z Afghánistánu, který na konci peronu za doprovodu přicházející bouře tesklivě zpíval píseň o domově. Na smích dětí, když malovaly v provizorním dětském koutku obrázky a táta je pohladil s otcovskou hrdostí. Když si s PET lahvemi hrály, jako by v ruce držely něco, co je blíž dětské fantazii. Nebo když děti uprchlíků s místními dětmi skákaly panáka.

„Tak zase bez práce“

Chci otevřít deník, ale přichází silný déšť, který Gevgeliji bude zkrápět příští tři dny. Před návštěvou nového uprchlického kempu, který je vybudován asi jeden kilometr dál směrem k hranicím s Řeckem (proto tady nikdo není), zamířím do města.

Ve městě si stejně jako na nádraží připadám jako doma, jen v něm už nepotkávám žádného z běženců, který by chtěl pomoci najít bankomat, vyměnit peníze, poradit tu s tím, tu s oním.

Jsou tu však prodejci z nádraží, kteří teď posedávají na lavičkách v centru. "Jak se máš, jste zpátky?" ptají se mě.

"My jsme zase bez práce," řekne někdo z nich. Nikdo tu neví, co bude dělat dál.

I když prodavače před pár týdny kdekdo kritizoval, že se snaží na strádání uprchlíků vydělat, je mi jich líto. Dvě eura za dobití mobilu, trojnásobné ceny za potraviny, vodu... odsuzovat tyhle lidi jde, ale jen z dálky.

Sám nevím, co bych v jejich situaci dělal. Snaha uživit sebe a svou rodinu prostě zvítězila. Navíc - mnohokrát nám na nádraží pomohli, když to neudělal nikdo jiný.

Autor pracuje v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR.

Další díl deníku Balkánskou trasou s uprchlíky najdete na Aktuálně.cz v příštích dnech.

Eehab ze Sýrie popisuje, jak utíká před válkou v rodné zemi, kam a proč míří. Rozhovor pořídil Michal Pavlásek, spolupracovník Aktuálně.cz v Makedonii | Video: Michal Pavlásek


 

Právě se děje

před 22 minutami

Mugabeho zabila rakovina, lékaři krátce před jeho smrtí zastavili chemoterapii

Příčinou úmrtí bývalého prezidenta Zimbabwe Roberta Mugabeho, který zemřel 6. září ve věku 95 let, byla rakovina. Lékaři v Singapuru, kde se dlouhodobě léčil, krátce před jeho smrtí zastavili chemoterapii. Důvodem byl Mugabeho vysoký věk, rozšíření nádorů a nízká účinnost léčby. O přesné příčině smrti zimbabwského exprezidenta poprvé promluvil současný prezident této jihoafrické země Emmerson Mnangagwa, informoval server BBC.

Zdroj: ČTK
před 51 minutami

Velšští ragbisté zahájili MS pohodlnou výhrou nad Gruzií

Velšští ragbisté vstoupili do mistrovství světa v Japonsku pohodlnou výhrou nad Gruzií 43:14. Vítězové Turnaje šesti národů vedli po první půli díky čtyřem položeným pětkám 29:0 a po změně stran si náskok bezpečně pohlídali. Velšský kapitán Alun Wyn Jones vyrovnal 129. startem národní rekord.

Spolufavorité skupiny D Velšané vlétli do utkání ve velkém stylu a už po dvou minutách otevřeli skóre. Gruzínci, kterým chybí zraněný kapitán Merab Šarikadze, postupně vyrovnali hru, ale bodů se dočkali až ve druhém poločase.

V neděli čeká Wales ostrý test v podobě obhájců stříbra Australanů, kteří si na úvod poradili s Fidži. Gruzie narazí na Uruguay.

Další zprávy