Zumar – Z terasy domu, kterou obývá Abú Suhájl v severoiráckém Zumaru, je velmi dobře vidět, jak se v zemi prohlubují příkopy mezi hlavními etniky. Podobně jako v celé řadě jiných měst a vesnic v této oblasti patřívala fádně vyhlížející budova jedné arabské rodině.
Kurd Abú Suhájl předtím vlastnil malý krámek o kus níž v ulici. S příbuznými často chodili na čaj ke svým arabským sousedům, jeho dva synové hráli na ulici fotbal s arabskými dětmi. Když se však Zumar dostal pod kontrolu bojovníků organizace Islámský stát, který severozápad Iráku obsadil během bleskurychlé ofenzivy v srpnu roku 2014, většina Kurdů z padesátitisícového města uprchla.
Přenechala ho radikálům, co do ulic vtáhli v pick-upech s namontovanými kulomety a černou vlajkou s bílým nápisem v arabštině: "Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok."
O dva měsíce později však kurdští pešmergové město dobyli zpět. Nevyhnali z něj jenom islamisty, ale i většinu arabské populace.
Překreslená mapa
Zumar dnes takřka kompletně patří Kurdům, kteří – podobně jako Abú Suhájl – neměli nejmenší problém zabrat domy, které dříve vlastnili Arabové. Podporovali Islámský stát, kolaborovali s ním, vysvětluje Abú Suhájl nadaci Reuters Thompson.
Tutéž změnu je možné pozorovat podél dlouhého pásu území, který na severu Iráku odděluje autonomní kurdské oblasti od teritorií obývaných arabskou většinou. Ta leží jižně od dělicí linie, přes níž pešmergové na řadě míst pronikli.
Kurdové, kteří přišli v rychlém sledu za milicemi, Araby nemilosrdně vyhnali, přivlastnili si jejich majetek, některé domy zbořili a zabrali zemědělskou půdu. Rozlohu území, které kontrolují na severu Iráku, tak za poslední dva roky zvětšili o přibližně dvě pětiny.
Etnická mapa severního Iráku a Sýrie tak tímto způsobem doznává zásadní změny. Národnostní menšiny, které bojují proti takzvanému Islámskému státu, využívají války proti radikálům k tomu, aby vyřešily dávné spory ve svůj prospěch a rozšířily vlastní území.
Zaděláno na další krizi
Kurdové tvrdí, že jen napravují historické křivdy spáchané na jejich národě iráckými vůdci, zejména někdejším diktátorem Saddámem Husajnem. Ten byl popraven v roce 2006 poté, co jej USA vydaly do rukou nové irácké vlády, ustavené po americké invazi z roku 2003. Jeho politika arabizace severu země měla za následek smrt až stovky tisíc Kurdů, další statisíce osob byly vyhnány ze svých domovů a jejich vesnice srovnány se zemí.
Současná irácká vláda premiéra Hajdara Abádího ostře kritizuje fakt, že Kurdové teď vytvářejí nová ohniska příštích sporů a konfliktů. To, že rozšiřují svá území na severu Iráku a Sýrie, se navíc silně nelíbí Turecku a Íránu. Tyto země se obávají, že by tamní kurdské menšiny mohly začít opětovně požadovat vytvoření jednotného Kurdistánu tak, jak jej po první světové válce definoval první návrh smlouvy ze Sévres. V té je zmíněno, že Kurdové by mohli na základě referenda požadovat nezávislost oblastí, v nichž získají autonomii.
Sami Kurdové nakonec smlouvu sami odmítli, neboť se vůbec nezmiňovala o jejich dávných osídleních v okolí jezera Van na východě Turecka. Podstatnější bylo ale to, že smlouvu nakonec zavrhl zakladatel moderního tureckého státu Mustafa Kemal Atatürk.
"Rezervováno pro Kurdy"
Napětí mezi Kurdy a Araby v posledních týdnech vzrostlo také proto, že irácké vládní síly, pešmergové a šíitské milice podporované Íránem utáhly smyčku kolem severoiráckého Mosulu. Pokud město padne, bojí se tamní sunnité represí. Protiislámská aliance má sice společného nepřítele, to je však jediný bod, na němž se jednotlivé skupiny shodnou.
Na domech na územích, z nichž byl Islámský stát vytlačen, dnes lze číst nápisy: "Rezervováno pro Kurdy" a "Nechť žije Kurdský stát!" Na vypálených domech v Zumaru, jež dříve patřily Arabům, často stojí jediné slovo: "Kurd", případně "kurdské". Jiné domy byly strženy buldozery.
"Arabové vědí, že majetek se dostane do rukou oprávněného vlastníka," říká Abú Suhájl. "Naše země je nyní v našich rukou. Mnozí pešmergové zahynuli v boji s Islámský státem," zdůrazňuje. "Kurdská vláda nemůže dopustit, aby jejich oběť přišla vniveč tím, že znovu povolí arabizaci, politiku bývalého režimu. Tento proces musí být jednou provždy zvrácen."
