Kot předpovídá, že Trumpova jednání s ruským vůdcem Vladimirem Putinem by mohla připomínat rozhovory Franklina Roosevelta a Josifa Stalina na konci druhé světové války, kdy určí jasné hranice sfér vlivu. To by pro Ukrajinu pravděpodobně znamenalo přistoupit na bolestné kompromisy.
Donald Trump naznačuje, že by mohl přestat finančně a vojensky pomáhat Ukrajině. Bude v takovém případě osud Ukrajiny zpečetěn? Ztratí schopnost a možnost bránit se Rusku?
Není tak jisté, že Trump jako prezident zastaví pomoc Ukrajině. Ano, budeme v úplně jiné situaci než dosud. Určitě chce zastavit válku co nejdříve a především nechce, aby do ní vstoupily Spojené státy vysláním svých vojáků na Ukrajinu. Ale to nechce ani současná administrativa Joea Bidena.
Lidé z blízkosti Trumpa však naznačili, že přestane Ukrajině pomáhat, když nebude s Ruskem jednat…
Pro Trumpa a jeho lidi je hlavní zahraničněpolitickou starostí a problémem Čína. Rivalita s touto zemí je pro Trumpa tématem čísla jedna a válka na Ukrajině je pro něj méně důležitá událost. Osobně se domnívám, že tvůrci Trumpovy zahraniční politiky v nějaké podobě zachovají závazky Spojených států vůči NATO i vůči východnímu křídlu Severoatlantické aliance, ale necítí takové závazky vůči Ukrajině. Trump uvažuje v rámci sfér vlivu a nemyslím si, že Ukrajina je pro něj v americké sféře vlivu.
Některá slova a rozhodnutí si ale samozřejmě navzájem odporují. Trump například kritizoval Bidena za odchod amerických sil z Afghánistánu v roce 2021, přitom tento odchod patřil k prioritám Trumpovy zahraniční politiky.
Bartlomiej Kot
Bartlomiej Kot působí jako výkonný ředitel Varšavského bezpečnostního centra a v Nadaci Casimira Pulaského, která ve věnuje obraně a mezinárodním vztahům. Jde také o poradce Mezinárodního centra pro ukrajinské vítězství.
Čili Trump přistoupí k vyjednávání o Ukrajině tak, že není v americké sféře vlivu?
Může to být podle vzorce, na základě kterého vyjednávali ve čtyřicátých letech americký prezident Franklin Roosevelt a sovětský diktátor Stalin. Určit jasné hranice sfér vlivu. Je možné, že Trumpova administrativa bude tlačit Ukrajinu do nějakého dohody, znamenající smíření se s ruskou okupací části ukrajinského území. V tomto bodě a v názoru, že Ukrajina nepatří do takzvané americké sféry vlivu, by se Trumpova administrativa zřejmě lišila od té současné Bidenovy.
Je ale realistické očekávat, že Putin se spokojí jen s částečnou okupací Ukrajiny? Nevypadá to, že by se vzdával naděje na další postup ve válce…
Samozřejmě nevím, co si myslí Putin, ale vidíme, že válka ustrnula více či méně na trvalých pozicích. Je nepravděpodobné, že by jedna nebo druhá strana dosáhla velkého průlomu. Jiného než postupu řekněme o několik kilometrů v určitých úsecích. Rusové nemají kapacitu na dobytí velkých měst jako Kyjev nebo Oděsa a zároveň je třeba realisticky vidět, že Ukrajina nebude schopná silou získat zpět okupovaná území. I přesto, že jí Západ pomáhá, těžko dokáže vrátit hranice do roku 1991, tedy získat zpět i Krym a celý Donbas. Obzvláště vzhledem k tomu, že současná americká vláda nedala Ukrajincům zelenou k neomezeným úderům do ruského vnitrozemí.
Podle vás už Rusko není schopné dobýt rozsáhlá území Ukrajiny nebo Kyjev?
Ano, nevěřím tomu, pokud zachováme vojenskou pomoc Ukrajině v současné podobě. Ta pomoc, kterou Evropa a Spojené státy napadené zemi poskytují, jí umožňuje se bránit a nedovolit Rusku okupaci více oblastí a více měst, ale neumožňuje jí okupovaná místa dobýt zpět.
Velkou otázkou do budoucnosti je, co s Ruskem v dlouhodobějším horizontu. Není nepřátelské jen vůči Ukrajině, ale dovedu si představit, že bude testovat soudržnost a akceschopnost NATO nějakými akcemi proti pobaltským republikám, tedy proti Litvě, Lotyšsku a Estonsku.
Pokud by se to stalo za Trumpova prezidentství, bude pro členské země NATO důležité, nakolik budou samy dávat peníze na svoji obranu a plnit závazky Severoatlantické aliance. Trump dává celkem jasně najevo, že nebude bránit ty, kterým se nechce platit za svoji obranu. A podstatným hlediskem pro něj bude, nakolik se dotyčná země ztotožňuje s americkou zahraniční politikou.
Pro Evropu je to výzva, aby se v obraně a bezpečnosti postavila na vlastní nohy a nebyla závislá na změnách v americké politické reprezentaci, ale to si samozřejmě vyžádá určitý čas. Pokud Američané v listopadu zvolí Trumpa, jako prezident bude tlačit evropské země k větším výdajům na obranu. Země to nebudou moci odmítnout, protože nějaký bezpečnostní deštník potřebují.
