Jste v bezpečí? Kde se zrovna nacházíte?
Na Ukrajině není v bezpečí nikdo. Jsem v severní části Kyjeva v bytě se svými rodiči, ale budu je muset opustit, protože se budu stěhovat.
Kam, pryč z Ukrajiny?
Ne, z Ukrajiny bych nikdy neodešla. Jen pomyšlení na to, že bych musela do cizí země, mě ničí. Je to můj domov a nikdy se ho nevzdám. Přesouvám se kvůli práci, moji rodiče odejít nechtějí a já potřebuji být se svým týmem, takže bohužel nemám jinou možnost.
Jak to kolem vás nyní vypadá, bojuje se?
Asi před čtyřmi dny tady došlo v ulicích k tvrdým bojům, všude byly tanky. Teď je více méně klid, neustále však slyšíme výbuchy ze sousedních měst Buča a Irpiň.
Online deník The Kyiv Independent, kterému šéfujete, se za posledních pár dní stal jedním z nejčtenějších serverů nejen na Ukrajině, ale i za hranicemi. Jak se vaše práce změnila od začátku konfliktu?
The Kyiv Independent jsme založili před čtyřmi měsíci s cílem stát se nejspolehlivějším zpravodajským serverem na Ukrajině. Byli jsme na dobré cestě, zlepšovali se každým dnem a měli své stálé publikum. Nicméně pak začala invaze a museli jsme přepnout na válečné zpravodajství přímo z místa. Lidem se teď snažíme být k dispozici 24 hodin denně, aby věděli, co se děje.
Spojit se s celým týmem je ale těžké, všichni jsme v pohybu, snažíme se postarat o své vlastní rodiny a dostat se do bezpečí, takže vše plánujeme ze dne na den.
Jsou všichni členové týmu na Ukrajině, nebo teď pracujete z různých částí světa?
Moji kolegové jsou převážně ze střední a západní Ukrajiny. Většina týmu tady zůstala, zemi opustili hlavně cizinci, kteří s námi spolupracovali, protože jsme anglicky psané médium. Jejich ambasády jim nařídily, aby odešli, a tak neměli na výběr. V zahraničí s námi spolupracuje také spousta dobrovolníků, kteří nám pomáhají hlavně přes noc a pokrývají kapacity pro správu sociálních médií, jelikož jsme od začátku invaze spustili profil na každé platformě. Dokonce nám pomáhají i lidé, kteří nemají s médii nic společného.
Musí pro vás hodně znamenat, že na vaši platformu teď spoléhá tolik lidí…
Ano, uvědomujeme si tu velkou zodpovědnost. Dokonce nás citovala prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová, to byl skutečně velký moment pro všechny v týmu, kdy jsme si uvědomili, že v tom prostě za každou cenu musíme pokračovat. Je hezké, že jsme teď jakýmsi hlasem Ukrajiny, protože toho jsme chtěli vždy dosáhnout, i když za jiných okolností.
Na čem teď vaše práce hlavně závisí?
To je jednoduché, na lidech. Děláme skutečně, co je v našich silách, ale je to těžké, když vlastně nevíme s jistotou, jestli se dožijeme dalšího dne. Snažíme se vůbec nemyslet na to, že by někdo z našeho týmu mohl zemřít, ale jak už jsem řekla, stává se skoro pořád, že lidé nejsou dostupní, protože se musí starat o své rodiny.
V tom případě se pak snažíme vzájemně si pomáhat a nahrazovat se. Spousta lidí může dělat práci toho druhého, takže to naštěstí není zas tak složité. Já teď kromě správy pomáhám se zpravodajstvím, které nevyžaduje práci v terénu.
Připravovali jste se na tuhle situaci? Počítali jste s možností, že by k válce skutečně mohlo dojít?
Nevěřili jsme tomu do poslední chvíle, ale měli jsme připravený slabý nouzový plán. Přemýšleli jsme a bavili se o tom, co bychom v této situaci dělali, našim reportérům jsme slíbili, že je nebudeme posílat do terénu, pokud sami nebudou chtít. Počítali jsme s tím, že budeme dělat celodenní zpravodajství a že budeme potřebovat finance, které se nám naštěstí podařilo získat.
Teď už jsme schopni operovat za každých okolností, máme dostatek lidí v zahraničí, kteří jsou v bezpečí, a když se cokoliv stane lidem na Ukrajině, mohou za nás zaskočit. Čili - přestože jsme na začátku skutečně neměli dobrý a promyšlený plán - spoustu věcí jsme vyřešili za pochodu.
Proč to byl slabý plán?
Protože je téměř nemožné si něco takového naplánovat. Když jsme nad tím poprvé začali přemýšlet, měli jsme úplně jinou představu. Domnívali jsme se, že pokud Rusko zahájí invazi, tak bude postupovat z východu. Nenapadlo nás, že zaútočí na několik měst zároveň a hlavním cílem vojáků bude obsadit Kyjev a zavraždit prezidenta Volodymyra Zelenského. Navíc jsme si mysleli, že i když začne válka, stále budeme mít nějaký čas na to vymyslet, co budeme dělat. To byl však ten největší omyl, jelikož nás probudily výbuchy a ostřelování.
Je těžké připravit se na něco, čemu nevěříte. Já nám to tedy nevyčítám. Doteď nerozumím tomu, že se něco takového stalo v civilizovaném světě 21. století. Ale to bude asi tím, že Putin je mentálně trochu pozadu.
Ukrajinský ministr obrany před týdnem varoval před tím, že Rusko chystá masivní dezinformační kampaň. Jako první krok podle něj chce ruská armáda způsobit masivní kolaps komunikace, následovaný šířením hoaxů o údajné kapitulaci vedení Ukrajiny. Všimla jste si něčeho takového?
Ani moc ne. Došlo k jednomu incidentu ve městě Chersov, kde Rusové přivezli cizince z Krymu, které vydávali za Ukrajince, a uspořádali shromáždění, na kterém chtěli lidem ukázat, že Ukrajinci okupanty vítají. To je však naprostá hloupost.
Ani na minutu nevěřím, že by někdo na Ukrajině po dvou týdnech války věřil čemukoli, co říkají. Myslím, že v tuto chvíli, ať nám Rusko může říct cokoliv, je to jasná lež a každý to ví. Putin tím jen ukázal, jaký je to ve skutečnosti hlupák, pokud předpokládal, že to na ukrajinský lid zafunguje.
Takže už na Ukrajině nejsou žádní lidé, kteří by ruskou invazi podporovali?
To bych asi lhala, kdybych tvrdila, že ne. Neřekla bych, že vyloženě invazi podporují, ale spíš si myslí, že by bylo lepší, kdybychom se vzdali. Většina Ukrajinců si to však nemyslí. Asi by to ale bylo jinak, kdyby Rusko s válečnou propagandou začalo ještě před invazí, lidé by to třeba viděli jinak. Alespoň ti, kteří neměli jasně antiruský postoj. Teď ale už všichni viděli, jak Rusové bombardují jejich domovy, umírají děti, a to se nezapomíná.
A - ještě před válkou - byli na Ukrajině i takoví lidé, kteří s Putinem souhlasili?
Vždycky se najdou blázni a Ukrajina není výjimkou. Jsem si jistá, že takoví tady skutečně byli, hlavně v jižních a východních oblastech země. Ukrajina bývala součástí Sovětského svazu, na naše rodiče to mělo velký dopad. Ve svém okruhu jsem takové lidi neměla, ale to je jen má sociální bublina.
Nedávno jsem četla příběh ukrajinského blogera, který zveřejnil příspěvek na Facebooku o tom, že jeho máma Rusko vždy uznávala a nikdy nemluvila ukrajinsky, protože se za svůj národ styděla. Když ale ruská vojska vtrhla na naše území, zavolala mu a spustila na něj ukrajinsky. Teď už rusky neřekne ani slovo. Putinovi podporovatelé zmizeli nejen z Ukrajiny, ale z celého světa. Nedovedu si představit, že by se teď někdo takový ještě odvážil promluvit.
Dostali jste nějaké výhrůžky, ve kterých byste byli jako novináři nuceni ukončit svou práci? Děláte vlastně přesně to, co Putin nechce, šíříte mezi lidmi svědectví z terénu…
Ani ne. Všichni v týmu ale hlásili, že dostali nějaké podivné e-maily, což byl pravděpodobně ruský pokus o kybernetický útok na náš web, ale zatím vše funguje. Spolupracujeme se skvělou technickou agenturou, takže si nemyslím, že by někdo ze zahraničí mohl udělat cokoliv, aby nás zastavil. Tedy pokud jednoho z nás nezavraždí, ale i tak jsem si jistá, že by The Kyiv Independent stále pokračoval ve své práci, vzhledem k tomu, s kolika lidmi ze zahraničí spolupracujeme.
Video: "Novináři jsou pro Rusko nepřátelé, nechtějí je tam. Potřebují o válce informovat tak, aby z toho Rusko vycházelo dobře."
