Do Česka jste přijel diskutovat s ostatními předsedy parlamentních komor o problémech, které jako Evropa sdílíme. Jaké to v současnosti jsou?
Momentálně tím nejpalčivějším je samozřejmě válka na Ukrajině. Rád bych vyzdvihl, jaké vedení zaujalo Česko ve svém postoji proti ruské agresi. S Ukrajinou jste od začátku, silní a od své podpory jste neuhnuli. Ostatní toho namluvili, vy jste ale konali a toho si cení nejen Ukrajina, ale i my.
Ostatně to je jeden z důvodů, proč má Česko s Anglií takové vztahy a proč jsem přijel. Normálně bych parlament neopustil jen tak, ale teď k tomu byly skutečně výjimečné důvody. Je důležité, abychom společně s ostatními zeměmi Evropy nadále ukazovali naši solidaritu a abychom u toho stáli bok po boku.
Rusko se ujalo předsednictví Rady bezpečnosti OSN navzdory tomu, že Ukrajina vyzvala ostatní členy, aby tento krok zablokovali. Prý se s tím ale nedá nic dělat. Co si o tom myslíte? Jak může země, která zabíjí civilisty a unáší děti, řídit mezinárodní diplomacii?
Souhlasím s vámi. Je na nás, abychom se tomu postavili. Lidé, kteří říkají, že se nedá nic dělat, se o to dostatečně nepokusili. Věřím, že vždy se dá něco dělat. Přinejmenším o tom na začátku měla s Ruskem proběhnout velmi bouřlivá diskuse, během které se jim mělo ujasnit, jaké kroky by západní společenství udělalo v případě, že by své pozice nějak využili.
Vy si myslíte, že by Rusko své pozice mohlo zneužít?
Myslím, že by toho mohli využít pouze v případě, že by ostatní partneři byli slabí, a to naštěstí není tento případ.
Když Rusko jedná teroristicky, není čas vyloučit všechny ruské diplomaty z Evropy? Není skutečnost, že jsme to neudělali, známkou toho, že toto chování tolerujeme?
Je na každé zemi, aby rozhodla o tom, jak naloží s Ruskem a jestli vyžene jejich diplomaty a zavře ruské ambasády. Nicméně alespoň nějakou komunikační linku s Ruskem potřebujeme. Co je však důležitější, je náš závazek vůči Ukrajině a její zásobování zbraněmi, které potřebuje. To je ta nejhlasitější a nejjasnější zpráva, kterou můžeme Rusku poslat.
Řekl jste, že si to má každá země rozhodnout zvlášť. Nemělo by to však být spíše o společném přístupu?
Je pravda, že Evropská unie by měla být jednotná. Proto bych se zaměřil na země, které Ukrajinu ve skutečnosti až tak nepodporují nebo jsou v podpoře více zdráhavé. To je podle mě výchozí bod pro to, mít jednotný hlas v budoucnu. Nicméně jak jsem řekl, momentálně je to na každé zemi, aby se rozhodla, jak naloží s Ruskem.
Svůj názor si nechávám pro sebe
V britském parlamentu platí zajímavá pravidla, která tady v Česku nemáme…
Máme tolik pravidel, že bychom tu mohli být po zbytek dne. Když se mluví, musí se vždy stát, jako poslance vás musí někdo vyzvat. Musíme dbát na to, aby byla politická rovnováha, aby se hlas dával oběma stranám. Není to jen o toleranci, je to o vzájemném respektu. A ten někdy dle mého názoru není dostatečně vidět. Je důležité udržovat pořádek a kvalitní debatu. Co mi jako předsedovi sněmovny není dovoleno, je mít politický názor.
Můžete to rozvést?
Když jsem se stal předsedou, vzdal jsem se své politické identity. Mám svůj názor, ale ten si nechávám pro sebe. Musím stát uprostřed, nepřikláním se na jednu ani na druhou stranu. Jde o to být nepolitický.
Nebudou si vás lidé ale vždy pamatovat jako bývalého labouristického poslance?
Doufejme, že lidé, kteří mě zvolili, řeknou, že jsem skutečně nestranný a neprojevuji politickou zaujatost. Snažím se být velmi vyrovnaný, podporuji všechny politické strany. Moje práce je zajistit, aby moje neutralita nebyla zpochybněna. Když jsem nastupoval, pravidla byla jednoduchá, prostě se vzdáte svých politických přesvědčení.
A bylo těžké vzdát se členství ve straně?
Samozřejmě. Můj otec je členem a sedí ve Sněmovně lordů, moje žena je členkou strany, i má dcera je politička. Já jsem jediný, kdo už ve straně není.
Když jste se stal předsedou, řekl jste, že jedním z vašich hlavních cílů je vybudovat větší vzájemný respekt mezi poslanci v parlamentu, aby to nebylo takové divadlo. Řekl byste, že se vám to daří?
Určitě se snažím. Některé dny jsou lepší než jiné (smích). Je to úžasné místo, v případě Ukrajiny se z parlamentu stane jednotný hlas a zdá se, že ho nic nerozdělí. Ale ve skutečnosti může být rozdělenější než kdykoliv. Máme problémy, rád bych však věřil, že máme i lepší parlament.
Kolikrát jste už vyhodil poslance ze sněmovny? Nebo k tomu ještě nikdy nedošlo.
Ve skutečnosti to bylo mnohem horší. Vyhodil jsem celou politickou stranu. Bohužel zrovna mluvil premiér a oni se rozhodli nerespektovat ho. Nikdy nechci nikoho vyhodit, chci je zkusit přesvědčit, aby přestali, a o to jsem se i pokoušel. Ale oni neposlechli a začali křičet, takže jsem je musel vyhodit. V důsledku toho přišli o týdenní výplatu.
Ničili jsme svou demokracii
Když jsem byla na britské ambasádě naposledy, bylo to ve velmi specifické době, kdy se Británie nacházela uprostřed politické krize. Vy jste ve své funkci zažil příchod a odchod několika premiérů a byl jste také jedním z těch, kteří v té době volali po stabilitě. Máte pocit, že je teď Británie politicky stabilní?
Byla to trapná situace, premiéři a ministři odcházeli. Samozřejmě že jsem chtěl stabilitu. Nacházíme se v problémových časech a to poslední, co jsme potřebovali, je být pro smích po celém světě. Tři premiéři a čtyři kancléři během tří měsíců není to, co lidé čekali. Ničili jsme svou demokracii. V Evropě je válka a lidé chtěli vědět, jak budou platit nájem a energie, chtěli vedení. Co rozhodně nechtěli, byly rezignace. Ale držíme se, zvládli jsme to.
A co ekonomicky? Je Británie stabilní?
To je velmi dobrá otázka. Všichni v Evropě teď bojujeme a máme problémy. Prošli jsme těžkým obdobím tří let a ekonomika všech států utrpěla. Teď záleží na tom, jak se z toho budeme schopni postavit zpět na nohy.
Pro deník The Guardian jste řekl, že katastrofa v podobě politické krize minulého roku spolu s brexitem rozdělila zemi. Pořád si to myslíte?
Politika lidi rozděluje, to je jasné. Brexit ale byl pro Anglii obzvlášť těžké období. Politice nepřineslo nic dobrého. Nejenže brexit rozdělil zemi, ale hlavně rodiny. I v parlamentu to byla velmi ošklivá situace.
V čem?
S nenávistí vůči politikům a také kvůli samotným politikům, kteří se navzájem ze situace obviňovali.
Je britská společnost stále tak rozdělená?
Doufám, že se uzdravuje a důvěra se vrací zpět. Chci, aby lidé věřili v politiku a demokracii, protože její opak není přijatelný.
Podle nového průzkumu agentury Omnisis ale více než polovina Britů tvrdí, že brexit selhal a je osobně zklamal. Co by měla vláda udělat, aby skutečně, jak sám říkáte, získala jejich důvěru zpět? Nepodlamuje jí to nohy teď, v době, kdy se země snaží vzpamatovat z několikanásobné krize?
Jde o to, že lidé pro něj ale hlasovali. Nicméně s brexitem je konec, stal se a teď už nezáleží, na které straně lidé jsou. Británie se teď musí vydat novým směrem a zajistit, že lidé vědí, že byť nejsme v klubu EU, pořád jsme v Evropě a pořád nám jde o stejné věci. Přiznávám, že musíme změnit způsob, jakým teď uzavíráme obchody a smlouvy, ale nejdůležitější je, abychom zůstali součástí Evropy a nadále spolupracovali. Protože v jednotě je síla. Co se stalo, musíme prostě hodit za hlavu.
Lindsay Hoyle (65)
- Šéfem Dolní sněmovny, dolní komory britského parlamentu, je od listopadu 2019. Byl členem Labouristické strany, z níž po zvolení do čela sněmovny odešel - coby "speaker" musí být politicky neutrální.
- Ve sněmovně zasedal od roku 1997. Poslancem byl už jeho otec, který svého syna pojmenoval po australském hráči kriketu Lindsaym Hassettovi.
- Před svým zvolením řekl, že chce být "stabilní volbou pro nepředvídatelné časy". Oproti extrovertnímu předchůdci Johnu Bercowovi je znám umírněným vyjadřováním. V čele sněmovny si dal za cíl bojovat proti agresivním projevům.
