Od našeho zvláštního zpravodaje - Baštanka je malé město, kde před válkou žilo deset tisíc obyvatel. Patří k těm, která invaze dost změnila. Nyní je na ulicích zhruba stejně civilistů jako vojáků, několikrát za den zní poplašné sirény varující před možným dopadem raket a v dálce se ozývají výbuchy a výstřely.
Baštanka leží blízko frontové linie v Chersonské oblasti, kde ukrajinská armáda zahájila v pondělí dlouho očekávanou ofenzivu. Na naší reportážní cestě Ukrajinou jsme se sem dostali na speciální povolení ministerstva obrany. Pro cizince tu není možné pohybovat se bez doprovodu ukrajinských vojáků.
Místní pekárna má namísto výlohy, kterou zničilo bombardování, jen dřevěné obklady, takže nabízené pečivo a cukroví není zvenku vidět. Venku jsou ale stolky, kde si vojáci vychutnávají ve chvilce klidu croissanty, hot dogy nebo koláče.
Právě tady objevujeme Ukrajince v uniformě, který je vlastě také trochu Čech. Denis Holoďjuk umí skvěle česky, protože pracoval v Česku v lese a na stavbě mostu.
"Žil jsem v Plzni. Chvíli jsme bydlel i na Praze 8, ale hlavní město mě tolik neoslovilo. Miluji Plzeň," říká s tím, že česky se naučil od Roma, se kterým pracoval a který prý byl "strašně ukecaný, vůbec nezavřel pusu".
Chceme porazit toho bastarda
Namísto Plzně je ale teď rodák z města Kamenec Podolský v Baštance a jezdí na frontu. "Mám na starosti logistické operace, zásobování. Velím asi dvaceti lidem, odvážíme a přivážíme věci a zásoby z frontové linie. Několikrát jsem se dostal pod palbu. No ale co o tom říci jiného, než že je to blbý pocit," vysvětluje Denis. Ofenzivy na Cherson se podle něj vojáci už nemohli dočkat. "Chceme dopředu, chceme naši zemi získat zpět, porazit toho bastarda Putina," gestikuluje před pekárnou.
Reportáže z Ukrajiny
Reportéři Aktuálně.cz Martin Novák a Jakub Plíhal půl roku od zahájení ruské invaze projeli ukrajinskou jižní frontou a přinesli přímo z místa reportáže i fotogalerie:
- Ostřelují nás vším kromě atomovky. Ukrajinská pevnost Mykolajiv se stále drží
- Smrt může přijít kdykoliv. Ukrajinský Mykolajiv očima našeho fotoreportéra
- Rozdrtili Rusy, ale poslední kulku mají pro sebe. Reportéři v dějišti klíčové bitvy
- Manžela jsem našla v jámě, mučili ho. Reportéři v osvobozené vesnici na jihu Ukrajiny
- S ukrajinským vojákem na jižní frontě: Až vyženeme Rusy, vrátím se do milované Plzně
- Snímky z osvobozené vsi na jihu Ukrajiny: po Rusech zůstalo rozkradené silo a mrtví
- Vyhrajeme. Hrdá Oděsa vzdoruje válce, lidé se mezi opevněním snaží žít jako dříve
Před válkou pracoval na Ukrajině jako řidič kamionu. "23. února jsem slavil třicáté narozeniny. Den nato jsem měl vyrazit na cestu s kamionem. Místo toho ale začala válka a jel jsem ke své armádní jednotce," vypráví Denis.
Nejprve byl nasazený na severu u běloruských hranic. Když se odtamtud Rusové stáhli, byl převelen na jih nedaleko okupované Chersonské oblasti. Denis také dál sleduje dění v Česku a ví, že Češi vybrali na podporu Ukrajiny v několika sbírkách přes čtyři miliardy korun. "Jsem za to strašně rád a snad můžu říci, že jsem i na Čechy hrdý. A taky musím říci, že české rakety tady vojáci považují za velmi dobré," dodává.
Pak se do našeho hovoru vmísí vedle sedící voják Oleh Zylinskyj. Povídá, že on sice česky neumí, ale zhruba pochytil, o čem se bavíme. "Všichni víme, že Česko patří k zemím, které nám pomáhají nejvíc. A ujišťuji vás, že na to nezapomeneme."
Pak bere do rukou mobil a ukazuje, jak se ruská kolona s písmeny Z na obrněných vozech pokusila probít přes Baštanku, ale neuspěla. "Tak dopadnou. Všude vyhrajeme," pronáší stručně a zapaluje si cigaretu.
Jeho kolega Denis Holoďjuk má také jasno v tom, jak si představuje budoucnost: "Až skončí války a vyženeme Rusy, vrátím se do Plzně. Je to skvělé město."
