Poplach na Ukrajině se spustil v pondělí na začátku pracovního dne v půl desáté. Podle ukrajinské armády letectvo většinu z 38 nepřátelských raket sestřelilo. V hlavním městě ale střely zasáhly obytné domy, administrativní budovu jedné z továren a dětskou nemocnici Ochmatdyt.
Zdravotnické zařízení každý den ošetří přibližně 600 pacientů s nejrůznějšími chorobami. Specializuje se na léčbu onkologických, genetických a neurologických onemocnění a zachraňuje děti s komplikacemi infekčních chorob. Disponuje také centrem pro léčbu vzácných onemocnění a poskytuje transplantaci kostní dřeně.
Od počátku ruské invaze v únoru 2022 léčili v Ochmatdytu děti s těžkými zraněními a amputacemi z celé země. Když se život dítěte a rodiče promění v setrvalý boj o každý nádech, Ukrajinci se obracejí na Ochmatdyt jako na symbol poslední naděje záchrany. Nemocnice disponuje deseti budovami s nejmodernějším vybavením na Ukrajině. Chirurgové velmi často operují pacienty za zvuků náletů a ostřelování, protože zákroky nemohou odkládat. Ruská raketa zasáhla v pondělí 8. června jednu z nemocničních budov právě během operací.
Zdravotní sestra Iryna zrovna připravovala osmiměsíční miminko na operaci srdce. Lékař během výbuchu přispěchal k dítěti a kryl ho před úlomky skla a betonu. V sousedních sálech už operace probíhaly a dětští pacienti leželi na stolech s otevřenými hrudníky. I ty doktoři chránili vlastními těly. Zdravotnický personál na jednotce intenzivní péče převezl děti na nemocničních lehátkách na chodbu, kde je zachránil úkryt za dvěma zdmi.
Seniorní zdravotní sestra z JIP Inna Bondarenková popisuje, že pacienty není možné převézt do podzemního krytu, protože dýchají pomocí kyslíkových přístrojů a nemohou chodit. Děti jsou v tak vážném stavu, že je během léčby doprovází rodiče.
Když se všichni schovali na chodbě, Inna Bondarenková běžela do své kanceláře. Něco si zapomněla, ale v šoku si nedokázala vybavit co. V moment, kdy vešla do místnosti, se ozval výbuch. Tlaková vlna odmrštila sestru na zeď a padající sklo jí pořezalo paže a obličej. Inna po kolenou dolezla ke dveřím, začala se zvedat a točila se jí hlava. Měla pocit, že výbuch vyrval ze země budovu a všechny lidí, kteří se v ní nacházeli. Inna se při vypravování rozpláče. Vrchní sestra z JIP Anna Isajevová ji objímá.
Isajevová si vzpomíná, že exploze okamžitě rozbila všechna okna v budově, dveře se rozlétly a stropní konstrukce začala padat. Mimořádně silný náraz odmrštil těžké vybavení z oddělení na chodby.
V prvních okamžicích ochromila děti a dospělé hrůza. "Dospělí veškerou silou tiskli své plačící děti k sobě. Když prvotní šok pominul, lidé začali utíkat ven. Nikdo nechápal, kde raketa vybuchla," vzpomíná si Bondarenková.
Pod nohama praskalo rozbité sklo. Všude se válely krabice s léky a dětské kresby. Video pořízené lékaři v prvních minutách po výbuchu ukazuje nemocniční dvůr pokrytý kouřem a prachem. Ve vzduchu se vznáší malé kousky barevného filmu, který se používal na zakrytí oken jedné z nemocničních budov. Když se rozbila okna, malé částečky roztrhaného filmu se jako sněhová pokrývka snesly na dvůr.
Lékaři a sestry odklízeli sutiny jako první. Mnoho z nich mělo na sobě zdravotnické oblečení pokryté krví. Ruce měli pořezané.
Trosky znemožnily přístup k poškozeným částem nemocnice. V očích štípal kouř. Za chvíli se vytvořil lidský řetěz a přeživší si předávali kusy rozbitých cihel a betonu. Horké kameny je pálily v rukou. Nikdo nevěděl, jestli pod sutinami nejsou doktoři a děti.
Jeden z lékařů zveřejnil výzvu na sociálních sítích, v níž stojí: "Jsem naživu, potřebuji pomoc s odklízením trosek." Na příspěvek zareagovali obyvatelé sousedních budov, kteří s lahvemi vody běželi pomoct. Někteří začali odklízet sutiny, ostatní vstoupili do zničených nemocničních pokojů a vynášeli na rukou děti.
Rozpálené stavby, balíky vod
Z celého Kyjeva začaly přijíždět sanitky. Zvuk sirén neustával. Malé pacienty zabalené v prostěradlech a s kyslíkovými generátory odnášeli do sanitek. Ve stínu jedné z poškozených staveb seděly v řadě děti bez vlasů, které jim vypadaly v důsledku chemoterapie. Holé hlavy onkologických pacientů v davu vyčnívaly. Na invalidních vozících se opírali o dospělé, kteří je jednou rukou objímali a v druhé drželi kapačku. Dětem, které mohly chodit, pomohli rodiče do sanitek.
Nemocniční dvůr postupně zaplnily stovky lidí, na pomoc přišli záchranáři, policie, armáda i civilisté z Kyjeva. Všichni drželi lahve vody. V Kyjevě bylo horko a lidé měli v obklopení kouře, prachu a rozpálených staveb žízeň.
Záchranáři zaplavili budovu protipožárními hasícími koulemi, oheň ale neustával. Přibližně tři hodiny po útoku se poplach ozval znovu. Někteří šli do krytu, ale práce pokračovaly. Lidé uklízeli zničené budovy. Na každém patře bylo minimálně 200 dobrovolníků. Shrabovali sklo lopatami a košťaty a bruskou rozřezávali zablokované dveře. Ze šestého patra na ulici si rukama předávali stovky pytlů s odpadem. Dobrovolníky před prachem chránily roušky a respirátory, které rozdávaly zdravotnice. Z přeplněného prostředí se mnoha lidem udělalo nevolno, sestry je odvedly na vzduch. Lékaři ze sutin odnášeli do bezpečí zdravotnické vybavení.
Jednotka intenzivní péče byla přibližně po pěti hodinách vyčištěna. V jednom z málo poškozených pokojů sestra napojila na infuzi nemocné dítě. Holčička a její matka čekaly na převoz do jiné nemocnice, pacientka léčbu nemohla přerušit.
Po vyčištění jedné budovy se dobrovolníci přesunuli na další. Výbuch poškodil pět z nich, jednu úplně zničil.
Dvůr zaplnily pytle s odpadem. Muži se snažili prostor uvolnit a házeli pytle do nákladních aut.
Množství lidí, kteří chtěli pomoci, byl tak velký, že policie musela příjezd k nemocnici uzavřít. Doprava v blízkém okolí se zastavila. Lidé přinášeli ve velkém množství vodu, potraviny a léky. Městem se šířily zvěsti o dětech a lékařích uvězněných pod troskami. Ze zničené stavby stále stoupal dým i po šesti hodinách od exploze. Kvůli velké betonové desce lidé nemohli rozebrat sutiny. Do nemocnice přivezli stavební jeřáb, aby desku odstranili.
Další útok v Kyjevě
Okolo deváté hodiny večer poté, co záchranné operace trvaly už přes deset hodin, o útoku promluvil před vchodem do nemocnice ukrajinský ministr zdravotnictví Viktor Ljaško. Podle jeho pondělních informací utrpělo zranění 50 lidí a dva dospělí zemřeli. Zahynula dětská nefroložka Světlana Lukjančuková. Ve zničené budově léčila děti, které potřebovaly dialýzu. V den útoku nastoupila do práce po dovolené. Druhou obětí je příbuzný pacienta. Ve středu Ljaško informoval, že ostřelování nemocnice má i první dětskou oběť - zraněného chlapce.
Úřady evakuovaly 670 dětí do dalších nemocnic v hlavním městě - Ochmatdyt po útoku nemůže fungovat a ukrajinská vláda hledá prostory, kde by lékaři pokračovali s léčbou dětí. Některé vybavení není možné převézt a ostatní zařízení v zemi ho nemají k dispozici. Lékaři teď vyhodnocují, které poničené vybavení je možné opravit. Nemocnice zastavila plánované zákroky včetně desítek operací, na které se děti připravovaly i půl roku. Převoz pacientů do dalších zařízení je obtížný.
Paralelně se záchrannými pracemi v Ochmatdytu Rusové zaútočili na soukromé zdravotnické zařízení v jiné kyjevské čtvrti. Nepřátelskou raketu zneškodnila vzdušná obrana, kusy střely údajně dopadly na budovu, kde sídlí dvě nemocnice. Devět lidí včetně zaměstnanců z kanceláří, které se taktéž nachází ve zmiňované budově, zemřelo.
"Viděl jsem tělo dívky. Myslím, že se přišla do nemocnice objednat. Ležela a nedýchala," popisuje Oleksandr Karjakin pracující v kanceláři budovy, kterou výbuch zasáhl. On přežil, ale dva jeho kolegové zahynuli.
Příklady z minulosti
Organizace The Reckoning Project zaznamenává útoky na zdravotnická zařízení na Ukrajině od chvíle, co Rusové zaútočili na nemocnici v Mariupolu. Na začátku března 2022 se město na jihu Ukrajiny zmítalo v bojích. Rusko 9. března zahájilo nálet na porodnici dětské mariupolské nemocnice. Útok zranil nejméně 33 lidí, tři lidé zemřeli v porodnici. Mezi oběťmi byla těhotná žena a její nenarozené dítě.
V den útoku bylo v nemocnici 37 těhotných žen a 20 dětí včetně předčasně narozených. Personál se snažil ubytovat co nejvíc pacientek na chodbách. "Po příjezdu do nemocnice jsem si myslela, že jsem v bezpečí. Nikdo příčetný by nebombardoval porodnici. Je to jako ničení kostela, že ano?" popsala tehdy jedna z přeživších Anastasia Piddubnová. Spolu se synem, který se narodil dva týdny před náletem, se jí podařilo z Mariupolu uprchnout.
Podle mezinárodního humanitárního práva nesmí být nemocnice a kliniky cílem útoků. Považují se za civilní objekty se zvláštní ochranou. Článek 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu říká, že cílené útoky na nemocnice a místa s nemocnými a zraněnými jsou válečným zločinem.
Mezinárodní a lidskoprávní organizace včetně eyeWitness to Atrocities, Insecurity Insight, Media Initiative for Human Rights, Physicians for Human Rights a the Ukrainian Healthcare Centre vytvořily mapu útoků na ukrajinská zdravotnická zařízení od počátku invaze. V dubnu 2024 zaznamenali 1442 útoků na zdravotnická zařízení, z toho bylo ve 742 případech byly nemocnice a kliniky poškozeny a nejméně 210 pracovníků zabito.
Ukrajina není první obětí ruských válečných taktik. V říjnu 1999 ruské rakety zasáhly porodnici v čečenském Grozném. Podle zpravodajské agentury AP tehdy zemřelo nejméně 30 lidí včetně žen a novorozenců. Groznyj byl stejně jako Mariupol srovnán se zemí. V roce 2016 ruské rakety zasáhly syrské Aleppo a zničily většinu nemocnic a zdravotnických zařízení ve městě.
Rusko ve všech ukrajinských regionech pokračuje s útoky na elektrárny, zásobárny vody a teplárny. Lidé dokážou přežít bez přístupu k elektřině, teplu a vodě, ale nemohou žít ve městech bez nemocnic.
Největší ukrajinská dětská nemocnice léčila nejzranitelnější jedince. Útok na symbol naděje a spásy mnoha rodičů napříč zemí měl zlomit morálku obyvatel.
V Kyjevě se k záchranným operacím po pondělních ruských úderech připojilo více než 2000 záchranářů, policistů, vojáků a dobrovolníků. V prvních deseti hodinách se vybralo 2,5 milionu dolarů (58 milionů korun) na pomoc nemocnice.
Článek byl připraven v rámci iniciativy The Reckoning Project ukrajinských a mezinárodních reportérů, analytiků i právníků, jejímž cílem je zdokumentovat válečné zločiny Rusů na Ukrajině. Autoři tohoto projektu shromažďují výpovědi svědků možných válečných zločinů a zaznamenávají je neutrálním způsobem podle metodiky, která je činí použitelnými pro soudní spory.
