Keith Borders je téměř dvoumetrový výřečný právník. Přesto má problémy přesvědčovat lidi, neboť se ho bojí. Keith Borders je černoch a vůči Afroameričanům panují ve Spojených státech stále velké předsudky, napsala agentura AP.
"Musel jsem se naučit, jak komunikovat s lidmi," říká Borders, který pochází z města Mason ve státě Ohio. "Přestal jsem si dávat ruce do kapes anebo za záda. Stojím s nohama u sebe. Kdybych stál rozkročený, mohlo by se zdát, že chci zaútočit. A používám měkký tón hlasu," vysvětluje základní triky, jak jednat s okolím.
Afroameričané se každý den potýkají se vžitými stereotypy. Jsou považováni za nebezpečné a agresivní. Snaží se proto stále usmívat, konzervativně se oblékat a uctivě odpovídat: "Ano, pane," nebo "Ne, madam". Neustále se musí ovládat. "Je to velmi stresující," přiznává Borders.
Sebekontrola se týká také vyjadřování. Walter White z Cincinnati doporučuje moc nemluvit a spíš ukazovat. "Nemluvit je způsob, jak získat to, co chcete."
Ani školy nepřistupují k Afroameričanům nezaujatě
Ačkoli doby rasové segregace v Americe jsou již dávnou minulostí, s jejími pozůstatky bojují potomci černých otroků dodnes. Zvlášť patrné je to na školách. Loni provedla Yaleova univerzita průzkum na základních školách ve 40 státech, z něhož vyplynulo, že afroameričtí žáci jsou ze školy vylučováni dvakrát častěji než bílí studenti. Devět z deseti těchto vyloučených byli chlapci.
I zde platí doporučení k sebeovládání, a to i pro nadané děti. "Pokud jste černošský chlapec, který je chytrý a energický, znáte na všechno odpověď a stále se hlásíte, rodiče vám přesto řeknou: Nesnaž se na sebe upozorňovat," vysvětluje Melissa Lacewellová z Chicagské univerzity.
Nejhorší je to pro černé chlapce, kteří se dostanou do puberty. Ti jsou obecně považováni za potencionální kriminálníky a veřejné nebezpečí, dodává Lacewellová.
Umět se chovat je důležité zejména při styku s policií. Před dvaceti lety byl syn Carol Taylorové dvakrát zadržen nedaleko jejich brooklynského domova.
Černochův průvodce po Americe
"Zacházeli s ním, jako by někoho přepadl," říká matka, kterou tato zkušenost přivedla k nápadu sepsat a vlastním nákladem vydat "průvodce" pro Afroameričany, jak přežít na ulici.
Hlavní rady se týkají právě jednání s policií: ruce musí být neustále vidět, je dobré mít u sebe fotoaparát, moc nemluvit a být uctivý.
Bývalá zdravotní sestra a bojovnice za práva menšin už prodala tisíce těchto kapesních knížek, které stojí dva dolary za kus. Hlavní rada podle ní zní: "Naučte se číst, psát a mluvit správně anglicky. Pokud chcete přežít v Americe, musíte jít na univerzitu!"
Své dělá i styl oblékání. Na tradiční černošské Hamptonské univerzitě ve Virginii proto učí afroamerické studenty chodit v decentních oblecích při každé příležitosti. Dredy ani náušnice nejsou povoleny.
"Ve společnosti jste univerzálně přijímáni, pokud vystupujete a oblékáte se konzervativně," vysvětluje děkan obchodní fakulty Sid Credle.
Infobox
- Když Rosa Parksová odmítla uvolnit místo v autobusu pro bílé cestující a byla uvězněna, rozhořely se nepokoje, jež řídil Martin Luther King.
Rasa vždycky hraje roli
Ani to však někdy nestačí. Své zkušenosti s tím má i Mark Ferguson. Už 20 let pracuje na Wall Streetu, příjemně se usmívá a má pevný stisk ruky.
"Myslím, že o sebe dbám - dobře se oblékám a správně mluvím. Všechno je to ale na nic, když přijdu na schůzku, kde je plno bílých mužů. Jednoduše se mě bojí," konstatuje Ferguson, který měří 1,93 metru a má tmavou kůži. "Rasa vždycky hraje roli," dodává.
Tento každodenní tlak je pro Afroameričany značně vyčerpávající a ovlivňuje jejich osobnost. "Vede to často k depresím a někdy to končí i sebevraždou," říká Janet Reidová z poradenského centra pro menšiny. "Ztrácí důvěru v sebe sama a schopnost cítit se jako muž a ovládat vlastní osud."
Zdravotní dopady potvrzují i lékařské výzkumy. Sociální psycholog z Dukeovy univerzity Sherman James přišel na to, že černí muži umírají o 20 procent více na nemoci srdce než bílí. Podle dat Národní zdravotnické organizace trpí zároveň nejvíc na světě vysokým tlakem.
Ferguson se vyrovnal s předsudky okolí po svém. Naučil se jednat s klienty po telefonu. "Musíme se s tím vyrovnat a svůj úděl nést dál," říká rezolutně. "Nelze skončit." Veškeré frustrace z práce si poté léčí doma u své ženy a malého dítěte. "Zase se tam vrátíte a musíte se s tím porvat."