New York - Američané Joshua Fattal a Shane Bauer, kteří byli dva roky vězněni v íránském žaláři, poprvé vylíčili, co během 781 dní v Teheránu prožili.
Bauer, jeho snoubenka Sarah Shourdová (tu propustili už loni) a blízký přítel Joshua Fattal byli drženi v naprosté izolaci.
"S našimi nejbližšími jsme za celé dva roky jen několikrát krátce telefonovali, dohromady jsme mluvili tak patnáct minut. Nechtěli nám ani předávat dopisy z domova. Abychom je k tomu přiměli, museli jsme několikrát držet hladovku," líčil své zážitky Fattal novinářům bezprostředně po příletu na newyorské letiště Johna F. Kennedyho.
Většinu času navíc Američané trávili na samotce v celách o rozměrech 2,5krát 4 metry. Svou snoubenku Shane Bauer vídal jen během jednohodinových návštěv a poté, co byla minulý rok propuštěna na svobodu, se mu podle jeho slov zhroutil svět.
Po velikém mezinárodním nátlaku Teherán souhlasil s alespoň krátkou návštěvou matek obžalovaných. K té ale dozorci svolili za celou dobu jen jednou.
Všudypřítomný křik mučených vězňů
Oběťmi ani přímými svědky mučení Američané nebyli, často ale slýchávali nářek spoluvězňů.
"Pobyt na íránských samotkách byl tím nejhorším, co jsme v životě zažili. Velmi často jsme z okolních cel slyšeli křik mlácených lidí. Ti tam jsou drženi dlouhé měsíce a roky jen proto, že se zúčastnili demonstrace nebo napsali nevhodný příspěvek na svůj blog," vzpomíná Fattal.
Sarah Shourdovou straší nářek spoluvězňů dodnes. "Nevím, co jim dělali, ale ten pocit, že někde blízko mě trpí jiná lidská bytost a já jsem absolutně bezmocná, nemohu pro ni vůbec nic udělat, to je pocit, na který nikdy nezapomenu," svěřila se Shourdová americké televizi CNN.
Celý pobyt vězni shrnují jako život ve lži a falešné naději. "Řekli nám, že nás švýcarská velvyslankyně v Teheránu Livia Leu Agostiová nechce vidět, že se dočkáme spravedlivého procesu a budeme mít právo na konzultace s naším obhájcem - odvážným a vytrvalým Masúdem Shafiefiem," vyprávěl Bauer a dodal, že pravý důvod jejich zatčení je třeba hledat jinde.
"Od začátku nám bylo jasné, že jsme rukojmí. Nešlo totiž o to, že bychom překročili neoznačenou hranici, ale o to, že jsme Američané. Byli jsme uvězněni kvůli své národnosti. Případů, kdy lidé nelegálně překročili hranici, je mnoho, viníci jsou ale pouze pokutováni nebo je během krátké doby deportují," vysvětlil.
"Ten soud byl úplná fraška. Aniž by nám předložili jediný důkaz, zasypávali nás absurdními obviněními, že jsme byli zapleteni do rozsáhlého americko-izraelského spiknutí s cílem rozvrátit Írán," potvrdil druhý vězeň.
Nestěžujte si, vy zas máte Guantánamo
Kdykoliv si Američané stěžovali na nelidské podmínky, v nichž je dozorci drželi, dostalo se jim odpovědi, že jejich vláda s Íránci na Guantánamu zachází mnohem hůře.
"Vždy nám připomínali, že vězni na Guantánamu a v dalších věznicích CIA po celém světě trpí mnohem více. Nevěříme, že by tam docházelo k tak rozsáhlému porušování lidských práv, jako se to dělo v našem případě, ale jsme přesvědčeni, že tato americká zařízení slouží jako ospravedlnění nehumánního zacházení v íránských a dalších věznicích".
Jak později Bauer a Fattal vypověděli, o tom, že budou propuštěni, neměli ani tušení. "Když jsme ve středu dokončili každodenní krátké cvičení, čekali jsme, že nám jako vždy zaváží oči a odvedou nás zpět do cel. Oni nám ale vzali otisky prstů, oblékli nás do civilních šatů a předvedli před velvyslance ománského sultána. První, co nám řekl, bylo: Pojďme domů," vzpomíná dojatě Joshua Fattal.
Propuštění Američanů na kauci ve výši 500 tisíc dolarů za jednoho zprostředkoval Omán, protože s oběma zeměmi udržuje dobré vztahy. Spolu s Ománci si pro turisty přijela delegace švýcarských diplomatů, kteří v zemi ajatolláhů americké kolegy zastupují.
Kauci zaplatili také Ománci. Američané totiž nemohli kvůli vlastním ekonomickým sankcím vůči Íránu poslat peníze přímo.
Po příletu do hlavního města Maskatu propuštění turisté několik dní odpočívali a užívali si svobody. Poté odletěli do New Yorku.
Diplomatická hra
Propuštění Američanů těsně před Ahmadínežádovým projevem na Valném shromáždění OSN není náhoda - Íránci chtěli tímto způsobem projevit svou dobrou vůli. Tím se ostatně íránský prezident netajil. V rozhovoru pro americkou televizi MSNBC uvedl, že Teherán se odhodlal k humanitárnímu gestu a Američané budou během několika dní propuštěni.
Tato zpráva byla ale později dementována - zřejmě kvůli vnitropolitickým bojům o moc. Podle komentátorů za nimi stojí soupeření íránského prezidenta s šíitskými duchovními v čele s ajatolláhem Alím Chameneím.
"Ahmadínežádovo rozhodnutí nemohlo dostat zelenou bez toho, aby to nejvyšší duchovní v zemi posvětili. Jednání soudu má prezidentovi ukázat, kde jsou hranice jeho možností," řekl listu Al-Ahram politický analytik Saíd Monfared.
"Chameneí je velmi chytrý politik. Zdráhá se přímé konfrontace. Ti dva budou propuštěni, ale v jinou dobu, než kterou oznámil Ahmadínežád," dodal.
