Navalnyj, který zemřel minulý pátek, strávil poslední dny svého života v trestanecké kolonii v osadě Charp na severu Ruska za polárním kruhem. Ačkoliv kremelské úřady informovaly, že důvodem jeho smrti byl "syndrom náhlého úmrtí", stále odmítají vydat rodině jeho tělo. Manželka Julija je přesvědčená, že ho režim otrávil novičokem, a tvrdí, že zná jména vrahů. Čím si opozičník procházel, popsali jeho blízcí deníku The New York Times prostřednictvím několika soukromých dopisů, které od něj dostali.
Nikdo nemůže pochopit život v ruském vězení, aniž by tu byl, napsal Navalnyj svému příteli a novináři Iljovi Krasilščikovi loni v červenci. O měsíc později dodal: "Když dostanou rozkaz, aby vás v cele uškrtili, tak vás prostě uškrtí."
Za mříže se Alexej Navalnyj dostal v lednu 2021, kdy se vrátil do Moskvy poté, co se v Německu zotavil z otravy, z níž následně obvinil Kreml. Většinu svého trestu strávil ve vězení v Melechovu východně od Moskvy. V prosinci 2023 se však na téměř tři týdny ztratil a znovu se ozval až z nápravné kolonie za polárním kruhem v Jamaloněneckém autonomním okruhu.
Tady většinu času musel trávit ve velmi přísném a tvrdém režimu na samotce. Trvalo dlouhou dobu, než mu došly dopisy, a návštěvám zase několik dní, než za polární kruh dorazily.
Přesto Navalnyj sledoval aktuální dění. Svému kamarádovi, ruskému fotografovi Jevgeniji Feldmanovi, se svěřil, že volební program exprezidenta Donalda Trumpa vypadá "opravdu děsivě". Opozičník byl přesvědčený, že pokud se zhorší zdraví Joea Bidena, Trump ho v listopadu porazí a opět se stane šéfem Bílého domu.
Navalnyj mohl posílat stovky ručně psaných dopisů díky zvláštní digitalizaci ruského vězeňského systému, která je pozůstatkem krátkého rozmachu liberálních reforem uprostřed 24leté vlády Vladimira Putina. Prostřednictvím webových stránek mu lidé mohli psát a dostávat skeny jeho odpovědí. Obvykle týden nebo dva po jejich odeslání a poté, co prošly cenzurou.
S venkovním světem Navalnyj komunikoval i během svých soudních jednání, která režim zahájil s cílem prodloužit jeho uvěznění. Novináři Krasilčikovi napsal, že ho však tato slyšení bavila. "Rozptylují vás a pomáhají vám, aby čas rychleji ubíhal. Kromě toho poskytují vzrušení a pocit boje," dodal.
Soudní stání se konala i v případě, kdy Navalnyj podal stížnost na podmínky, ve kterých ho drželi: chtěl mít v cele více knih a delší pauzy na jídlo, aby podle svých slov stihl "vypít dva hrnky horké vody a sníst dva nechutné kusy starého chleba", které mu ve věznici přidělili.
"Opravdu mi chybí každodenní práce - novinky ze života, jídlo, peníze, drby," svěřil se zase Navalnyj lidskoprávní aktivistce Kerry Kennedyové, dceři bývalého amerického ministra spravedlnosti Roberta F. Kennedyho, zavražděného v roce 1968. Podle kopie anglicky psaného dopisu, který po Navalného smrti zveřejnila na Instagramu, jí ruský opozičník napsal, že se "dvakrát nebo třikrát rozplakal", když četl knihu o jejím otci.
Kennedyové Navalnyj poděkoval za to, že mu poslala plakát s citátem z projevu jejího otce o tom, že "malá vlna naděje" znásobená milionkrát "může strhnout nejmocnější zdi útlaku a odporu".
"Doufám, že si ho jednou budu moci pověsit na zeď své kanceláře," odpověděl jí Alexej Navalnyj.
