Podle představ Varšavy by se v česko-německo-polském pohraničí mělo dolovat uhlí až do roku 2044 a důlní jáma by se do té doby měla výrazně rozrůst: měla by se bezprostředně přiblížit k české státní hranici a sahat by měla až do hloubky 30 metrů pod hladinou moře. S tím ale české úřady nesouhlasí a s Polskem se přou u Soudního dvora EU. Místní lidé se totiž obávají hluku, prachu a také úbytku podzemní vody. Ta zásobuje několik obcí v pohraničí.
Řešení sporu by měla přinést mezinárodní smlouva, která by Polsko zavázala k transparentnosti ohledně dopadů těžby. Varšava by měla také přispět sumou přibližně 50 milionů eur (přes 1,2 miliardy korun) na vybudování vodovodů a další infrastruktury, která by vodu lidem zajistila.
Delegace obou států jednají o dohodě už několik týdnů, poslední schůzka proběhla ve čtvrtek.
Jak potvrdilo české ministerstvo životního prostředí, návrh smlouvy počítá s tím, že povinnosti polské strany neskončí spolu s těžbou v Turówu. Plány jsou ale zatím jen obecné: těžaři z PGE už v okolí vysázeli podle svých slov 22 milionů stromů a hovoří o vzniku jezera v místě těžební jámy s vodní plochou asi 2000 hektarů a hloubkou 140 metrů. Zaplavené by tak mělo být prakticky celé území, kde se doluje.
Podle Markéty Hendrychové z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity (ČZU) je ale takový návrh z několika důvodů problematický. "Zatopení je sice považováno za efektivní způsob rekultivace zbytkových hnědouhelných jam u nás i v sousedním Německu, ale tam lomy obvykle nejsou tak hluboké jako Turów," uvedla pro Aktuálně.cz Hendrychová. Svou analýzu situace připravila pro právnickou organizaci Frank Bold.
Bude málo vody
Podle Hendrychové není jasné, jestli je vytvoření jezera v takovém rozsahu a hloubce vůbec reálné. Hrozí, že nebude dost vody nebo se bude muset neustále doplňovat, což je velmi nákladné.
Zaplavení jámy má navíc podle polských odhadů trvat čtyři desítky let, někteří ekologové ale mluví nejméně o jednom století. Během této doby se mohou ještě výrazněji projevit dopady klimatické krize, hlavně sucho. S obdobnými potížemi se potýká například severočeské jezero Most, také rekultivovaná důlní jáma.
Proč si Poláci předběžně vybrali právě tento přístup a jestli mají dostatečné důvody věřit, že se povede, podle Hendrychové není zřejmé. Jak uvedlo české ministerstvo životního prostředí, Polsko plán rekultivace vydá až "v budoucnu". Předcházet by mu mělo přeshraniční posuzování jeho vlivů na životní prostředí - tedy například prověření možných situací, kdy by se stěny jezera protrhly nebo by voda byla kontaminovaná. Před tím už dříve varovala studie německých expertů.
Podle Hendrychové by k něčemu takovému spíš dojít nemělo. "Není ale jasné, kdy bude plán rekultivace zhotoven, ani jeho finanční stránka," přidává další nedostatky. Polská strana odhaduje náklady v přepočtu na 33 miliard korun.
Byly to ale právě české námitky proti tomu, jakým způsobem Polsko provádí posuzování vlivů na životní prostředí, které vedly i k aktuálnímu soudnímu sporu o pokračování a rozšiřování těžby samotné. Evropské úřady v tom daly Česku za pravdu a Varšavě nařídily těžbu pozastavit. To se ale nestalo.
Situace se zhoršuje
Dění v Turówu zaměstnává obyvatele obcí na české straně hranice dlouhodobě, opakovaně proti dopadům těžby protestovali. Například kvůli strachu z nedostatku vody. Na české straně totiž hladiny podzemních vod v posledních letech klesly o desítky metrů, lidem ze studní mizí voda a v ohrožení jsou i zdroje, ze kterých je napájen místní vodovod.
Obyvatelé i experti z řad geologů a hydrologů jsou přesvědčeni, že za to může pokračující hloubení důlní jámy.
"Došlo k dalšímu zhoršení situace," říká Josef Datel z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. I on přijel na čtvrteční schůzku do obce Uhelná. "Za poslední rok se ten pokles sice mírně zpomalil, trvá ale dál," vysvětluje.
"Dlouhodobý průměrný pokles za několik posledních desítek let byl asi půl metru za rok. Aktuálních 0,8 metru za rok není dobrá zpráva," míní. Zdůrazňuje přitom, že jinde po republice se zásoby podzemní vody umístěné nejblíže povrchu zvětšily - důvodem byly deštivé roky 2020 a 2021.
Rekultivace
Obecně se jedná o obnovu krajiny zasažené lidskou činností, zejména těžbou. Kromě zaplavování povrchových dolů a vzniku jezer určených hlavně k rekreaci dochází hlavně k opětovnému zalesňování krajiny. Podle expertů je ale vhodné nechat část území obnovit i přirozeně. V takových oblastech totiž může vznikat "nová divočina", jež poskytuje útočiště vzácným rostlinám a živočichům.
Jak k rekultivacím přistupuje Německo, si můžete přečíst v reportáži: Kdysi doly, teď jezera a vrtule. Takto se Němci a Češi připravují na život bez uhlí
Polská těžařská společnost PGE odmítá, že by důl mohl za nedostatek vody, podle Datla je to ale nevyhnutelné. "Nejde to vysvětlit suchem ani odběrem vody z Uhelné. Zbývá tedy jen vliv dolu Turów," tvrdí. Na vodní zdroj v Uhelné je podle analýzy Severočeské vodárenské společnosti z roku 2015 napojena asi čtvrtina obyvatel v oblasti nejblíže těžby.
Za řešení možného problému PGE považuje vznikající podzemní stěnu, zasahující do hloubky skoro 120 metrů pod svah těžební jámy. Ta by případný odtok měla vyloučit. Jenže rypadla dolu se při jeho dalším rozšíření zakousnou tak hluboko, že voda tuto zábranu podteče, míní Datel.
"S vodou v té oblasti už nic moc dělat nejde. Vodárenský vrt v Uhelné se bude muset utlumit nebo odstavit, domovní studně asi také nečeká dobrá budoucnost," předvídá hydrogeolog. Pokud se nic nezmění, Uhelná podle něj přestane být použitelná jako zdroj vody za pět nebo šest let. "Je to přírodní bohatství České republiky, o které přicházíme," uzavírá.
Místní lidé se ve čtvrtek se svými obavami obrátili v otevřeném dopise i na premiéra Andreje Babiše (ANO). "Nedostatek pitné vody je již několik let dennodenní realitou pro spousty lidí v okolních obcích: chybí na pití, vaření i osobní hygienu. Lidé si dělají rozpisy na koupání a chodí prát k sousedům," stojí v textu, který žádá po české vládě, aby trvala na ukončení provozu dolu co nejdříve.
Řešením by pro lidi, kteří se v obcích Uhelná, Václavice nebo Horní Vítkov bojí o pitnou vodu, mělo být budování nových vodovodů nebo rozšiřování stávajících. A právě na to by měla směřovat slíbená miliarda korun od polské vlády. Vodu by přiváděly ze vzdálenějších zdrojů v oblasti, jako jsou Pekařka nebo Machnín.
Druhý jmenovaný ale musí nejdřív projít kompletní rekonstrukcí a povolení k zahájení stavby pravděpodobně nebude dříve než v roce 2022. Rekonstrukce přivaděče z Pekařky zatím také nezačala, naopak vodovody zásobující Václavice a Horní Vítkov už stavební povolení mají.
