Pro The New York Times jste popsal, jak se poslední čtyři roky Donald Trump choval jako "stínový prezident" a setkával se se zahraničními vůdci a ovlivňoval americkou zahraniční politiku. Je to opravdu tak neobvyklé, že se vlivní politici schází s lídry jiných zemí?
Není neobvyklé, že bývalí prezidenti hovoří se zahraničními lídry. Je ale neobvyklé, že se chovají, jako by pomáhali určovat zahraniční politiku. Ještě před volební kampaní zahraniční lídři považovali Trumpa za sílu, se kterou je třeba v americké politice počítat. A z dobrého důvodu. Věděli, že pokud Trump zveřejní nějaké výbušné vyjádření na sociálních sítích, může to ovlivnit republikány ve Sněmovně reprezentantů a možná i v Senátu.
Nejjasnějším příkladem je samozřejmě pomoc Ukrajině, která měla širokou podporu obou stran, ale Trump řekl, že nechce, aby ji schválili. Republikánské vedení Sněmovny reprezentantů tak kvůli Trumpovu postoji měsíce zdržovalo jakékoli hlasování o pomoci, i když pro ni byla silná většina republikánů. A tak jste viděli, jak lídři jako polský prezident Andrzej Duda a tehdejší britský ministr zahraničí David Cameron jeli za exprezidentem do jeho resortu Mar-a-Lago s prosbou, aby hlasování nechal proběhnout.
A to je v americké politice velmi neobvyklé. Nikdy jsme neviděli, že by bývalý prezident hrál aktivní roli v zahraniční politice fakticky mimo svůj úřad.
Není ale běžné, že bývalí politici zasahují do politického dění?
To je naprosto běžné. Trump je stále dominantní silou v Republikánské straně. Ale v jeho případě je to do té míry, že se republikáni bojí zaujmout postoj, který on neschvaluje, protože po nich pak půjde. A pokud po nich půjde, mohou mít protivníka v primárkách, mohou přijít o peníze nebo čelit protestům Trumpových příznivců. Má nad svou stranou takovou moc, jakou neměl žádný bývalý prezident, kterého jsem kdy viděl.
Peter Baker
Peter Baker působí v deníku The New York Times jako hlavní zpravodaj pro oblast současné administrativy amerického prezidenta. Do deníku nastoupil v roce 2008 po dvaceti letech práce pro The Washington Post. Věnoval se pěti posledním prezidentům, počínaje Billem Clintonem v roce 1996, přes George W. Bushe, Baracka Obamu, Donalda Trumpa a nyní Joea Bidena.
Čtyři roky také strávil se svou ženou, taktéž novinářkou Susan Glasserovou jako zpravodaj The Washington Post v Moskvě, kde sledoval vzestup Vladimira Putina. Z místa pokrýval první měsíce válek v Afghánistánu a Iráku. Krátce působil jako vedoucí reportér jeruzalémské redakce The New York Times.
Napsal sedm knih, z nichž poslední je The Divider: Trump in the White House, 2017-2021.
Bude tu moc mít, i pokud prohraje listopadové prezidentské volby?
Částečně to záleží na tom, jak dopadne. Pokud prohraje velkým počtem hlasů, což se v tuto chvíli nezdá pravděpodobné, tak by republikáni měli větší motivaci se s ním rozloučit. V americké politice se obvykle poté, co prohrajete, váš vliv zmenší, protože jste považován za poraženého. V roce 2020 Trump sice prohrál, ale vliv si udržel částečně tím, že šířil lži o posledních volbách a předstíral, že je neprohrál. Pokud prohraje podruhé za sebou, pak si mohou republikáni říct: O. K., musíme přejít k novému vůdci. Ale to není vůbec jisté. Stále je to vlivná osobnost. I kdyby příští měsíc prohrál, pořád má spoustu stoupenců, kteří mohou být v Republikánské straně stále důležití.
Uznal by vůbec Trump tentokrát svou porážku?
Myslím si, že by to ani tentokrát nevzal dobře. Očekáváme, že nastane až 70 dní nejistoty a zmatku, než bude inaugurace. V tuto chvíli nikdo nepředpokládá, že dnem voleb to končí. Ale tentokrát Trump není prezidentem, nemá přístup k ministerstvu spravedlnosti ani armádě. A jeho schopnost úspěšně zvrátit volby, které prohrál, bude podstatně menší než minule. Je těžší si představit, jak se mu podaří změnit výsledek, pokud prohraje. Ale to neznamená, že nemůže způsobit velké škody. Už jenom to, že bude protestovat a říkat, že volby byly ukradeny, což dělá od roku 2020, je pro fungující demokracii zhoubné.
Pokud by naopak vyhrál, víme, co od jeho druhého mandátu čekat?
Můžeme předpokládat, že bude všechno silnější než minule. Všechny věci, o kterých si lidé mysleli, že se staly minule, budou znásobené, jako na steroidech, protože se naučil používat moc způsobem, který minule neznal. Lidé, kteří ho obklopovali poprvé, byli typičtí republikáni, vojenští veteráni, lidé, kteří byli součástí systému, a proto buď brzdili Trumpovy nejextrémnější projevy, nebo ho nějakým způsobem blokovali. Nikdo z těchto lidí tu už nebude.
V naší knize The Divider, kterou jsme s manželkou napsali, citujeme poradce pro národní bezpečnost, který byl s Trumpem mnohokrát v Oválné pracovně. A tento představitel národní bezpečnosti ho přirovnal k dinosaurovi velociraptorovi z filmu Jurský park. V něm je scéna, kdy děti utíkají před dinosaurem do kuchyně. Zavřou za sebou dveře a myslí si, že jsou v bezpečí. Ale velociraptor se naučil, jak otevřít kliku dveří. Ten poradce tím myslel, že Trump se naučil používat páky moci. Jeho druhé funkční období tak bude mnohem méně zdrženlivé než období první.
Zvlášť v posledních týdnech před volbami se Trump na veřejnosti často chová stále více nevyzpytatelně a chaoticky. Je způsobilý vládnout?
O tom rozhodnou voliči. Rozhodně nemá stejné problémy jako prezident Joe Biden, pokud jde o fyzickou stránku. Biden působil staře, vypadal křehce, měl problém přejít po pódiu, aniž by to nevypadalo, že se šourá. V červnové prezidentské debatě jsme viděli jeho nejextrémnější verzi - zmatené věty, nedokončení myšlenky. Trump je jiný. Je zřejmé, že má stále určitou energii, že i ve svých 78 letech působí čile.
Ale když skutečně sledujete jeho projevy na mítincích, a já jsem tím nedávno strávil hodně času kvůli článku, vidíte někoho, jehož projevy jsou nyní mnohem delší, temnější, méně souvislé a více zaměřené na negativitu, také méně soustředěné, méně disciplinované. Těžko říct, jestli je to dáno věkem, ale je zřejmé, že za posledních osm nebo devět let, co je na politické scéně, u něj došlo k určité změně. A lze si představit, že se bude měnit i nadále.
O Trumpovi se neustále objevují další zprávy o tom, jak se jako prezident choval nepatřičně. Například že během pandemie posílal ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi testy na covid, kterých byl tehdy nedostatek. Může tohle ještě ovlivnit voliče?
Jeho nejzarytější příznivci vidí jakoukoli kritiku Trumpa jako nelegitimní, vymyšlenou demokraty nebo liberálními médii. Když slyší, že udělal něco špatného nebo že byl celkem čtyřikrát obviněn či shledán vinným, všechny tyto věci odmítají jako součást spiknutí proti němu.
Poslouchají Trumpa. Jeho vysvětlení je, že všichni jdou po něm, že je pronásledován, a jeho nejhorlivější příznivci s tím souhlasí. Bez ohledu na to, co jim řeknete, nebudou sedět a říkat "panečku, máte pravdu". Miliardář z New Yorku, který cestuje v limuzínách a pozlacených letadlech a vlastní golfové resorty, je sice sotva mužem z lidu, ale ve skutečnosti využil odpor k elitám, odpor ke změnám, odpor k rozmanitosti a demografickým změnám a odpor ke globalismu. To vše v Americe už dlouho existuje.
Co Kamala Harrisová? Nemá zase takové množství politických zkušeností a hodně voličů se obává, že toho o ní vědí příliš málo. Je připravena stát se prezidentkou?
Ano. Spousta prezidentů neměla mnoho zkušeností s politickým působením ve Washingtonu. Většina našich nedávných prezidentů byli guvernéři - Ronald Reagan, Jimmy Carter, Bill Clinton, George W. Bush. Harrisová má výhodu, že alespoň čtyři roky dělala jako viceprezidentka po Bidenově boku zahraniční politiku. Dnes je mnohem kvalifikovanější, než byl Trump, když nastoupil do úřadu poprvé.
Jako prezidentka by čelila různým problémům a úskalím, jako každý prezident. Na tuhle funkci vás nic nepřipraví, protože je to jedinečná práce. Být viceprezidentem vám ale dává první místo v řadě pro to, abyste pochopil, jak prezidentství funguje.
Měla Harrisová šanci zapojit se do vládnutí víc vzhledem k Bidenovu pokročilému věku a tomu, že Biden podle všeho nezvládá všechny své povinnosti?
Nemyslím si, že je Harrisová tajným loutkovodičem. Biden je určitě starší. To je jasné. Ale pořád je to prezident. Stále je to on, kdo rozhoduje. Většina lidí, kteří s ním pravidelně jednají, vám řekne, že i když si plete jména a je někdy trochu unavený, tak stále chápe problémy a dělá racionální rozhodnutí.
Jaký odkaz za sebou Biden zanechá?
Jeho odkaz závisí na tom, jak dopadnou volby. Je toho hodně, co by se dalo říct o jeho prezidentství, o zákonech, které přijal, o vyvedení země z pandemie a z ekonomických problémů, které zdědil.
Pokud Harrisová prohraje, lidé budou říkat, že to bylo proto, že Biden příliš dlouho odolával výzvám, aby odstoupil z prezidentských voleb a nechal nastoupit další generaci. Budou mu vyčítat, že umožnil Trumpovi vrátit se do úřadu. Pokud naopak Harrisová vyhraje, pak bude Biden moci tvrdit, že se mu nejen podařilo prosadit tu či onu politiku, ale že pomohl do funkce amerického prezidenta dosadit první černošskou ženu, respektive první jakékoliv barvy pleti, a že pomohl udržet Trumpa mimo úřad.
