Brusel – "Odvykám si velet a rozkazovat. Namísto toho musím dovést osmadvacet aliančních zemí ke konsensu," říká v pokračování prvního velkého rozhovoru předseda Vojenského výboru NATO generál Petr Pavel. Do nejvyššího vojenského postu v NATO nastoupil před měsícem. Svého šéfa - generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga - pak charakterizuje jako brilantního diplomata s vytříbeným smyslem pro humor. A zamýšlí se i nad tím, jak v tak vlivné funkci nepodlehnout kouzlu moci a nezblbnout.
Aktuálně.cz: Počítám, že výsadkáře, který prošel velmi dramatickými momenty ve válce v bývalé Jugoslávii anebo se zúčastnil spojeneckých operací, jen tak něco nerozhází. Nicméně přesto: Jak obtížný je pro vás odchod do čela Vojenského výboru NATO? Jak to "přeoralo" váš život?
Petr Pavel: Není to zase až natolik zásadní změna, jak by se mohlo zdát. Jako náčelník českého generálního štábu jsem většinu problémů, jimiž se nyní v Alianci zabývám, znal. I když ne samozřejmě tak detailně. Až dosud jsem se pohyboval především v národním prostředí, avšak nyní se jedná o zcela jiný typ práce.
Náčelník generálního štábu totiž velí, zatímco v Alianci jednám - hledám shodu - s osmadvaceti představiteli zemí (tedy i s tím českým), kteří rozhodují o vývoji v NATO. Tohle je naprosto zásadní rozdíl. Nejsem tedy tím, kdo stanovuje, jak co bude, kdo rozděluje úkoly a nakonec po diskusi rozhodne, kdo a jak bude věci dělat. Jsem zde naopak člověkem, který musí osmadvacet států Aliance dovést ke společnému rozhodnutí. Už zkrátka nejsem v pozici velitele, jehož musí všichni poslouchat, nýbrž v roli manažera, který vede ty ostatní ke konsensu.
A.cz: Existuje recept na to, aby se člověku ve vysokém postavení (a váš post patří k těm nejvyšším) nezatočila hlava, nezachutnala mu moc? Nebyl byste ostatně prvním a určitě ani posledním, koho by to dostalo. A vy jste nyní druhým mužem nejmocnějšího politicko-vojenského uskupení. Jak se tedy ubránit opojení mocí? Lidově řečeno - aby člověk nezblbnul.
Snad už se mohu považovat za muže ve zralém věku, který se už tak moc nemění a jemuž proto zblbnutí hrozí méně. Nepodlehl jsem kouzlu moci až dosud, takže by mě to nemělo potkat ani v čele Vojenského výboru NATO. Beru tuhle funkci s velkou pokorou. Člověk se neustále učí a já jsem vděčný za to, že mohu působit v prostředí, kdy se učím od osmadvaceti států s jejich unikátní sadou zkušeností, historickým a kulturním zázemím. A učím se nejen od vojáků, ale i nejvyšších představitelů aliančních zemí.
Tohle nahlédnutí do prostředí, v němž se tvoří dějiny, je pro mě velmi důležitá a mimořádně zavazující životní zkušenost. Proto se budu i nadále držet nohama pevně na zemi. A určitě se nenechám strhnout opojením, o němž hovoříte.
Nejde kromě toho jen o mě, ale také o ocenění role České republiky a její armády v NATO. Tak to zkrátka je. Pokud by bylo Česko outsiderem, nikdy bych se nestal předsedou Vojenského výboru NATO.
Šéf NATO? Bourá klišé o severských podivínech
A.cz: Pokud vás nová práce tolik naplňuje a zřejmě i zavazuje, je v ní vůbec místo pro soukromí?
Nikdy jsem neměl ambici dosáhnout nejvyšších postů. Ono se ani nedá naplánovat, že se chcete stát předsedou Vojenského výboru NATO. Závisí to na velmi mnoha faktorech, které nemůžete ovlivnit. Vždyť i samotná volba předsedy výboru představiteli dvaceti osmi zemí NATO nemá nikdy předem jasný výsledek.
Samozřejmě že jde o velmi prestižní post, který dost - vlastně víc než dost - ovlivňuje i můj osobní život. Ale s tím jsem do toho šel. Práce mi zabírá stejně času jako funkce náčelníka generálního štábu. Tedy od rána do večera, víkendy často nevyjímaje. Vás asi ale zajímá i názor manželky. Pokud tedy mohu mluvit za ni, tak si na to už zvykla. Když mi proto zbude nějaký čas, tak ho plně věnuji své rodině, která pro mě hodně znamená.
A.cz: Promiňte, ale nabízí se otázka - že z toho všeho už asi víc zešedivět nemůžete?
To určitě ne. Až tu budu za tři roky končit, tak budu možná rád, když mi nějaké šediny na hlavě alespoň zůstanou.
A.cz: Jak se vám spolupracuje s vaším šéfem - generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem? A jaká je to vlastně osobnost?
Máme nastaveny poměrně úzké pracovní vztahy. Jde o mimořádně zkušeného politika, k němuž mám velký respekt. Velmi si cením jeho schopnosti naslouchat, řídit důležitá politická jednání, ale i snahy porozumět složitým problémům. Sympatický je mi i jeho specifický smysl pro humor. A pokud to mohu posoudit, respektuje rovněž on mě. Jens Stoltenberg má mimochodem respekt ke všem generálům jako k vojenským partnerům. Bez ohledu na to, ze které země pocházejí.
A.cz: V čem spočívá Stoltenbergův specifický humor?
Obecná představa o seveřanech (Stoltenberg je Nor - pozn. red.) je, že jde o jakési málomluvné podivíny. Tohle klišé ovšem Stoltenberg při jednáních zcela bourá, ať již neobyčejnou bystrostí, či vtipnou poznámkou, kterou občas odlehčí často náročná jednání.
Že porozumím Rusku? Nemám na to patent
A.cz: Je to nicméně vůbec poprvé, kdy se v čele Vojenského výboru NATO ocitl někdejší voják Varšavské smlouvy, jenž se jako výsadkář připravoval na válku s Aliancí. Takže neodolám otázce: Hraje to ve vaší práci či v komunikaci s partnery vůbec nějakou roli? Z některých komentářů dokonce vyplývá, že právě nyní (v době války na Ukrajině) jde o vaši velkou výhodu, protože máte přečtené uvažování ruských generálů.
Nepochybně šlo o jeden z faktorů, který byl při mé volbě posuzován. Alespoň státy na východní straně Aliance to chápou tak, že budu schopen porozumět motivům, záměrům i potřebám Ruska. Na druhé straně bych nepřeceňoval svou schopnost nahlédnout do ruského uvažování. Od kontaktu s ruským prostředím uplynulo přece jen hodně času. Navíc jsem byl jako výsadkář zařazen na dost nízkou taktickou úroveň. Proto si nemohu dělat patent na to, že rozumím tomu, jak uvažují současní ruští generálové.
A.cz: Když už jsme u generálů. Říká se, že konfliktní doba si žádá bojové generály, a nikoliv vojáky, kteří si vyseděli kariéru v kancelářích. Jste tedy vojákem vhodným k řešení bojových situací?
Tohle nechci hodnotit. Každá zkušenost je pro funkci předsedy Vojenského výboru NATO užitečná. Ať již jde o zkušenosti z působení v mezinárodních štábech, z bojových operací, anebo z důležitých politicko-vojenských jednání.
A.cz: Stojíte v čele Vojenského výboru NATO, který tvoří náčelníci generálních štábů. Jaké jsou vlastně vaše pravomoci či vztah k velitelům strategických aliančních uskupení?
Asi máte na mysli dvě strategická vojenská velitelství. Přesněji vrchního velitele aliančních sil v Evropě Philipa Breedlova a velitele strategického velitelství pro transformaci v Norfolku Jeana-Paula Palomérose. Oba tito velmi zkušení velitelé jsou mými nejbližšími vojenskými partnery. Jako předseda Vojenského výboru NATO jim ale nevelím. Úlohou Vojenského výboru NATO je mimo jiné i "překládání" politických směrnic do řeči vojáků. Tedy do řeči jasných úkolů, které zmínění strategičtí velitelé rozpracovávají pro další, jim podřízená velitelství.
První část rozhovoru s Petrem Pavlem: Pro NATO je Islámský stát větší hrozba než Rusko
