V pořadí dvacáté olympiády se zúčastnilo přes 10 500 sportovců, 26. srpna v den zahájení vzlétlo k nebi pět tisíc mírových holubic. Do bavorské metropole se sjelo nevídaných šest tisíc novinářů. Němcům velmi záleželo na tom, aby se hry vydařily a staly se pro celý svět symbolem změn, kterými jejich země prošla. Na tom, že nová německá generace je úplně jiná než ta, která dopustila Adolfa Hitlera a nacismus.
"První, co člověk pocítil po příjezdu do Mnichova, bylo bezmezné odhodlání Němců, ať už olympijských představitelů, policistů, novinářů, nebo i široké veřejnosti, zapudit minulost. Zcela nás zachvátil pocit, že tohle je nové Německo. Němci mohutným úsilím působit otevřeně, moderně a nezatíženě minulostí člověka okamžitě strhli. Všude vládla přátelská nálada," uvedl tehdy zpravodaj britské televize ITN Gerald Seymour.
Do Mnichova dorazila také výprava z Izraele. Přijela do země, která připravila o život šest milionů Židů během holokaustu. Běsy minulosti se ale v prvním týdnu her opravdu zdály být zapomenuty. "Bylo nám báječně, panovala výborná atmosféra," vypověděla později izraelská běžkyně přes překážky Ester Rothová.
Vše se změnilo v noci na 5. září 1972. K plotu olympijské vesnice, kde byli sportovci z celého světa ubytováni, se přiblížila skupina osmi mladých mužů ve sportovních kombinézách a s taškami. Vypadali jako sportovci a do komplexu se dostali bez problémů. Součástí německého pojetí maximálně přátelské olympiády bylo i to, že ostraha nikde příliš nehlídala a jen málo policistů mělo zbraň.
Když se muži dostali do budovy na ulici Connollystrasse číslo 31, otevřeli své tašky a vyndali z nich pušky a granáty. Vydali se směrem k pokojům, kde spali členové izraelské výpravy. Měli o tom přehled: vůdce teroristů zvaný Ísa se v olympijské vesnici nechal zaměstnat jako stavební dělník. Další člen skupiny pracoval ve vesnici jako kuchař.
Nesplnitelné požadavky
V půl páté ráno tragédie začala. Teroristé vtrhli do bytů, kde Izraelci spali. První obětí se stal trenér zápasníků Moše Weinberg. Snažil se bránit nožem a jeden z útočníků na něj zblízka vystřelil. Zasáhl ho do hlavy. Druhým mrtvým byl vzpěrač Josef Romano. Vrhl se na jednoho z útočníků a chtěl mu zbraň vyrvat z rukou. Neuspěl, kulka ho trefila do břicha a na místě vykrvácel.
Některým Izraelcům dal možnost utéci jejich kolega Josef Gutfreund, který do Mnichova přicestoval jako rozhodčí řeckořímského zápasu. Svojí obrovitou postavou - měřil 195 centimetrů a vážil 133 kilogramů - zablokoval vstupní dveře. Několik sportovců toho využilo a stačilo uprchnout přes balkony.
Seriál Aktuálně.cz Bouřlivé olympiády
Olympiády mají být z podstaty nepolitické. Přesto se ve 20. století staly dějištěm protestů, ukázkou moci totalitních režimů nebo místem, kde docházelo k teroristickým útokům. Zřetelně se tu projevovala nejen síla sportovců, ale také nejmocnějších vůdců planety. Deník Aktuálně.cz přinesl sérii textů věnovaných pohnuté historii klání pod pěti kruhy.
Již jsme publikovali:
- Berlín 1936: Když se olympiáda stane zvrácenou reklamou na nacismus
- Melbourne 1956: Rána pěstí spustila bitku, jakou olympiáda nepamatuje
- Mexiko 1968: Nechceme olympiádu, ale revoluci, volali demonstranti
- Mnichov 1972: Sportovci umírali, zatímco se bojovalo o medaile
- Moskva 1980: Bojkotovaná komunistická olympiáda, kvůli hrám vznikl největší hotel světa
- Los Angeles 1984: Město andělů dokázalo vydělat a ukázalo cestu dalším
- Barcelona 1992: Bosenská atletka trénovala ve strachu z ostřelovačů
- Peking 2008: Olympiáda měla otevřít Čínu světu. Stal se opak
První zpráva, že se něco děje, se objevila ve 4:50. Uklízečka telefonicky upozornila ostrahu, že slyšela výstřely. S rozedněním se rozletěla informace, která byla pro německé organizátory zhmotněním hrozné noční můry. Teroristé zastřelili dva izraelské sportovce a jedenáct dalších drží jako rukojmí. Útok na Židy na německé půdě.
Ozbrojenci shodili dolů z okna své požadavky. Představili se jako palestinská organizace Černé září a vznesli požadavek na propuštění 234 Palestinců vězněných v Izraeli. Pokud se tak nestane, pohrozili, že rukojmí zastřelí.
Začaly velké manévry. Policie ulici Connollystrasse odřízla od okolního světa, s teroristy se pokoušeli vyjednávat policisté, politici a také zástupce Ligy arabských států, Egypťan Madždí Goharí. Podařilo se jim několikrát odsunout časovou lhůtu, kterou ozbrojenci stanovili pro splnění svých požadavků.
Před polednem ale izraelská vláda oznámila Německu, že na výměnu v žádném případě nepřistoupí a požadavky nesplní. Situace byla kritická: zatímco se odehrávalo v části vesnice toto drama, hry pokračovaly a sportovci dál soutěžili o medaile. Mediální pozornost ale přitáhli teroristé.
Příliš málo odstřelovačů
Policisté jim donesli jídlo, ale to si vzali jen rukojmí. Palestinci měli své zásoby, protože se obávali, že potraviny jsou otrávené. To později vypověděl jeden z nich, Džamál Gháší. Večer vůdce teroristů Ísa oznámil, že žádají přepravu na letiště a letadlo, aby s rukojmími odletěli. Kam měli namířeno, dodnes není jasné, v úvahu připadaly Egypt, Libye nebo Alžírsko.
Kolem desáté večer rozdělili rukojmí na skupiny a přesunuli se k vrtulníkům, které je měly přepravit. Když vyšli, němečtí policejní velitelé s hrůzou zjistili, že teroristů je osm. Do té chvíle se domnívali, že jen čtyři nebo pět. Na letišti Fürstenfeldbruck bylo proto připraveno k akci jen pět odstřelovačů.
Vrtulníky přeletěly nad setmělým městem a přistály na malém a téměř nepoužívaném letišti, které se nacházelo nedaleko bývalého koncentračního tábora Dachau. Krutá připomínka dějin.
Po přistání dva teroristé včetně vůdce Ísy vstoupili do letadla Boeing 727, aby zkontrolovali, zda to není léčka. Když vystoupili a vraceli se k vrtulníkům, spustili policejní odstřelovači palbu. Aby zajistili přežití rukojmích, museli rychle - během několika sekund - všech osm teroristů postřílet.
To se nepodařilo. Strhla se divoká přestřelka, která trvala skoro dvě hodiny.
Sedm z osmi teroristů zemřelo, ale spolu s nimi i všech zbývajících devět rukojmích. Jeden z členů Černého září před svou smrtí stačil dovnitř helikoptéry hodit odjištěný granát. Zemřeli i všichni v druhém vrtulníku.
Celosvětový omyl
Akce skončila naprostou tragédií, která však ještě měla pokračovat. Svět s napětím očekával zprávy z Fürstenfeldbrucku, které nepřicházely. Pak se odehrála nepochopitelná událost, kterou popisuje novinář Simon Reeve v knize Jeden den v září, v níž vyzpovídal mnoho účastníků tehdejších vyjednávání i zásahu.
"U hlavní brány letiště, kde se sbíhaly desítky novinářů a zvědavců, kteří odtamtud nemohli nic vidět ani slyšet, předstoupil před shromážděné z nejasných důvodů jakýsi muž s oficiálním olympijským kloboukem na hlavě. Vykřikl, že všechno dobře dopadlo a rukojmí jsou na svobodě," uvádí Reeve ve své knize.
Zpráva se rychle rozšířila a uvěřili jí nejen novináři, ale i policisté a politici. "Jsem velice rád, že podle našich dosavadních zjištění policejní zásah skončil úspěšně," řekl v televizi Conrad Ahlers, mluvčí německého kancléře Willyho Brandta.
Agentura Reuters oznámila v půl dvanácté večer velkými písmeny: VŠICHNI IZRAELŠTÍ RUKOJMÍ BYLI OSVOBOZENI. Uvěřila tomu také izraelská vláda a deník Jerusalem Post vyšel druhý den ráno s titulkem "Rukojmí v Mnichově jsou na svobodě. Němci políčili na Araby na vojenském letišti".
Pravda vyšla najevo až ve tři hodiny v noci, když se vrátili do olympijské vesnice představitelé německé policie a izraelští specialisté, kteří byli v Mnichově na svoji žádost přítomni. Ve 3:17 vydala agentura Reuters opravnou zprávu: VŠICHNI IZRAELŠTÍ RUKOJMÍ ZAJATÍ ARABSKÝMI OZBROJENCI ZABITI.
Druhý den ráno se konala na olympijském stadiónu tryzna za zavražděné sportovce, ale Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že hry budou pokračovat. Ze stínu tragédie na Connollystrasse a na letišti Fürstenfeldbruck ale nikdy nevystoupily. Když se dnes řekne Mnichov 1972, většina lidí si vybaví spíše krveprolití než výkony sportovců.
