V roce 1956, jen krátce po sovětské invazi, bylo pro maďarské sportovce složité koncentrovat se na olympijské hry. Maďarský tým vodních pólistů byl v době vrcholící krize na soustředění v Československu. Hráči neměli moc informací o tom, co se děje doma. Podrobnosti se dozvěděli až po příletu do olympijského Melbourne.
Vedení maďarské výpravy se postavilo na stranu protisovětských povstalců. V olympijské vesnici vlála stará maďarská vlajka bez komunistických symbolů a maďarští sportovci s ní dokonce pochodovali na zahajovacím ceremoniálu.
Ve finálové skupině turnaje vodních pólistů na sebe narazily Maďarsko a Sovětský svaz. Vodní pólo je v Maďarsku dodnes velmi populární sport a maďarská liga patří k nejkvalitnějším na světě. Odcházejí do ní hrát špičkoví hráči z celé Evropy. Je to národní sport, podobně jako v Česku lední hokej.
Zápas v Melbourne 6. prosince 1956 měl vzhledem k událostem v Maďarsku samozřejmě politický přesah. Do hlediště dorazily stovky maďarských emigrantů, kteří mohutně povzbuzovali svůj celek a pískali na sovětský tým.
Zápas byl od začátku velmi tvrdý, s hrubými fauly a kopanci pod vodou na obou stranách. "Uměli jsme rusky, takže jsme se snažili je provokovat. Vyvést je z míry," popsal později ve filmovém dokumentu Ervin Zádor, jeden z hráčů maďarského týmu.
Seriál Aktuálně.cz Bouřlivé olympiády
Olympiády mají být z podstaty nepolitické. Přesto se ve 20. století staly dějištěm protestů, ukázkou moci totalitních režimů nebo místem, kde docházelo k teroristickým útokům. Zřetelně se tu projevovala nejen síla sportovců, ale také nejmocnějších vůdců planety. Deník Aktuálně.cz přinesl sérii textů věnovaných pohnuté historii klání pod pěti kruhy.
Již jsme publikovali:
- Berlín 1936: Když se olympiáda stane zvrácenou reklamou na nacismus
- Melbourne 1956: Rána pěstí spustila bitku, jakou olympiáda nepamatuje
- Mexiko 1968: Nechceme olympiádu, ale revoluci, volali demonstranti
- Mnichov 1972: Sportovci umírali, zatímco se bojovalo o medaile
- Moskva 1980: Bojkotovaná komunistická olympiáda, kvůli hrám vznikl největší hotel světa
- Los Angeles 1984: Město andělů dokázalo vydělat a ukázalo cestu dalším
- Barcelona 1992: Bosenská atletka trénovala ve strachu z ostřelovačů
- Peking 2008: Olympiáda měla otevřít Čínu světu. Stal se opak
Mela, jakou olympiáda nezažila
Právě jednadvacetiletý Zádor se stal hlavní postavou utkání. Před koncem za stavu 4:0 pro Maďarsko rozhodčí zapísknutím přerušil hru (vodní pólo se hraje na čtvrtiny po osmi minutách čistého času). V tu chvíli se před Zádorem vztyčil sovětský hráč Valentin Prokopov a vší silou ho rukou udeřil do tváře.
Voda kolem se zbarvila doruda, a když zraněný Maďar vylézal se zkrveným okem z bazénu, vypadal, jako kdyby vystoupil z filmového hororu. Úder spustil nevídanou melu, jakou předtím ani poté olympiáda nezažila.
Rozzuření maďarští diváci běželi k bazénu, plivali na sovětské hráče a hrozili jim pěstmi. Hráči obou týmů se mezitím pustili do sebe. Situaci musela zklidnit policie a doprovodit sovětský tým do sprch. Fotografie zkrvaveného Zádora se stala symbolem rozdělení světa na Západ a Východ.
Hráli jsme za celou zemi
Rozhodčí zápas přerušil a výsledek 4:0 zůstal platný. V posledním zápase finálové skupiny Maďarsko porazilo Jugoslávii a získalo zlato, Sověti brali bronzovou medaili. Mnozí maďarští sportovci se z Austrálie domů nevrátili a zůstali v emigraci. Patřil k nim i Ervin Zádor. Usadil se v Kalifornii, později tam působil jako trenér vodního póla. Zemřel v roce 2012.
O památném zápase hovořil v dokumentárním filmu Hněv svobody, na kterém se jako producent podílel známý režisér Quentin Tarantino. "Brali jsme to tak, že nehrajeme jen za sebe, ale za celou zemi," řekl Zádor.
Do her v Melbourne promlouvaly i další mezinárodní politické spory. Komunistická Čína je bojkotovala kvůli účasti Tchaj-wanu. Egypt a několik dalších arabských zemí nevyslalo výpravy kvůli invazi do Suezského průplavu, kterou krátce před začátkem her podnikly společně Velká Británie, Francie a Izrael.
Navždy však Melbourne zůstane spojeno hlavně s "krvavým vodním pólem" a maďarským vítězstvím. Sluší se dodat, že maďarští vodní pólisté dosáhli skvělého hattricku na začátku tohoto století. Vyhráli tři olympijská zlata za sebou: v Sydney 2000, Aténách 2004 a Pekingu 2008. Na posledních dvou hrách v Londýně a Riu ale skončili až pátí, což je v Maďarsku považováno za neúspěch.