Jednasedmdesátiletý předseda výboru na obranu lidských práv Memorial tvrdí, že se chce vrátit do rodné země, jakmile to bude možné. Ve vězení, kam jej moskevský soud poslal letos v únoru na dva a půl roku, si odpykával trest za diskreditaci ruské armády. Měl se jí dopustit veřejnou kritikou ruské agrese proti Ukrajině.
Do Prahy přijel na pozvání organizace Gulag. Ve Valdštejnské zahradě slavnostně otevřel výstavu Gulagu o ruských politických vězních.
Ve vězení jste odmítl napsat Vladimiru Putinovi dopis se žádostí o milost. Jak na to reagovali ti, kteří za vámi s tou nabídkou přišli?
Dost se divili. Říkali, že se z vězení dostanu, když ji napíšu. Předvolali si mě do speciální místnosti, kde byli tři lidé. Ptali se mě, proč ji odmítám napsat. Řekl jsem, že nebudu žádat o milost, protože jsem nic neprovedl. Nejsem ničím vinen, tak jakápak milost. Pak jsem jim říkal, jestli si pamatují z dějepisu, že v padesátých letech rehabilitovali lidi, kteří byli nezákonně vězněni. A že ta doba zase přijde a rehabilitují mě.
Jeden z těch lidí - dost mladý - se smál a říkal, že věřím pohádkám, jako jsou rehabilitace nebo svoboda slova, a že to je všechno směšné. Druhý muž tomu mladému řekl, ať se uklidní. Pak se obrátil na mě a řekl, že mě v něčem chápe, v něčem ne. Prý je to moje rozhodnutí, ale musím to říct na kameru, aby video mohli poslat nadřízeným do Moskvy jako potvrzení, že jsem dopis o milost odmítl napsat. Tak jsem do kamery řekl, že jsem se nedopustil žádného zločinu, a proto nemohu žádat o milost.
Zacházeli s vámi dozorci a vedení ve věznici hůře než s ostatními trestanci kvůli tomu, že jste byl zavřený z politických důvodů?
Zacházení s politickým vězni bývá v ruských trestaneckých koloniích různé. Vše závisí na tom, jestli vedení věznice dostane z Moskvy pokyn, aby se chovalo k dotyčnému trestanci normálně, nebo mu naopak co nejvíce ztrpčovalo život a vyvíjelo na něj nátlak. Když takový příkaz přijde, na vězně nasadí provokatéry, zavírají je do cel s tvrdším režimem, kde je zima a strašné podmínky. Vladimir Kara-Murza (opoziční předák, kterého v Rusku odsoudili na 25 let a který byl stejně jako Orlov součástí srpnové výměny vězňů - pozn. red.) seděl celou dobu po svém odsouzení v takové cele.
U mě takový příkaz nebyl. S jinými vězni jsem vycházel celkem dobře. Někteří dozorci se mě vyptávali, za co tam jsem, tak jsem odpovídal, že za diskreditaci armády, že jsem zveřejnil svůj názor a za to dostal trest. Viděl jsem na některých, že pro mě mají uznání, a občas mi pomáhali.
Mohl jste někdy zavolat rodině a mít někdy přístup k internetu?
Internet vůbec, na ten musíte v ruském vězení zapomenout. Zavolat domů mi občas dovolili, ale muselo se žádat o povolení. Vždy trvalo dlouho, než souhlas vydali. Musí to schválit náčelník věznice a ten si vždy dával na čas. Všechno tam trvá, čas tam ubíhá pomalu. Výjimečně mi dovolili schůzku s manželkou, která za mnou přijela. Viděli jsme na sebe, ale mezi námi byla dvě skla a mluvili jsme do telefonu.
Dostat nějaké informace o tom, co se děje venku, je složité. Nebyla tam televize, rádio ani noviny. Neměli jsme ani knihovnu, takže nebylo co číst. Řekli mi, že knihovna je mimo provoz, protože tam natekla voda.
Jak jste se dozvěděl o smrti výrazného Putinova kritika Alexeje Navalného, který zemřel letos v únoru?
To jsem byl ještě poslední den na svobodě. Den před rozsudkem, po kterém mě poslali do vězení, Navalnyj zemřel.
Oleg Orlov
- Vystudoval biologii na Moskevské státní univerzitě.
- Od roku 1988 je členem lidskoprávní organizace Memorial, která se dřív zabývala hlavně rehabilitacemi obětí sovětského komunistického režimu. Je jejím předsedou.
- V 90. letech působil v čečenské válce jako prostředník při výměně válečných zajatců.
- V roce 2004 se stal členem Rady prezidenta Ruské federace pro občanskou společnost a lidská práva. Po dvou letech na své členství rezignoval.
- Letos v únoru ho soud poslal na dva a půl roku do vězení, protože na Facebooku kritizoval ruskou agresi proti Ukrajině.
- V srpnu jej Rusko vyměnilo v rámci velké výměny vězňů se Západem. Nyní žije v Německu.
Zavraždili Navalného?
Rozhodně, ať už přímo, či nepřímo. Věznili ho v takzvaném specbloku, což jsou samotky se strašnými podmínkami, nedávali mu léky. Nevyloučil bych, že ho přímo otrávili. V každém případě nesou odpovědnost za jeho smrt.
Po svém propuštění jste na první tiskové konferenci v Berlíně řekl, že se chcete při první příležitosti vrátit zpět do Ruska. Vidíte tam nějakou šanci na změny k lepšímu?
Putinovský režim tak, jak existuje dnes, vydrží maximálně deset let. Režim neustojí problémy, do kterých se dostává. Stojí na represích a propagandě, ale to nemůže vydržet dlouho. Vezměte si loňskou vzpouru Jevgenije Prigožina. Prostě se část režimu vymkla kontrole. Hospodářská situace se zhoršuje, protože ekonomika pracuje hlavně pro válku a armádu. Válka je výhodná pro lidi, kteří profitují z obranného a zbrojního průmyslu.
Obyvatelé Ruska jsou rozděleni. Někdo je pro válku a Putina, jiní jsou proti. Jakmile Putin skončí nebo někdo skončí s ním, začne konflikt uvnitř elity o to, kdo bude první reformátor.
Mluvíte o tom, že obyvatelé Ruska jsou rozdělení. Co si tedy vlastně Rusové skutečně myslí o válce na Ukrajině?
Většina Rusů se od všeho, co se týká války, snaží odstřihnout. Hovořil jsem s mnoha lidmi, kamarády, spolužáky. Říkali: "Olegu, my nemůžeme nic změnit, tak radši nechceme nic vědět, nic nám o Ukrajině neříkej." Proč se stresovat něčím, co nemůžeme změnit, a trápit se zbytečným přemýšlením o tom? Lepší je nic nevědět a snažit se žít, jako by žádná válka nebyla. To je pozice mnoha Rusů.
Jsou samozřejmě také lidé, kteří věří propagandě a Putinovi, podporují válku. Jak už jsem říkal, daří se lidem, kteří pracují ve zbrojařských podnicích nebo v těch, které vyrábějí pro armádu. Rodiny, jejichž členové odešli dobrovolně bojovat na Ukrajinu, dostaly peníze, o kterých by se jim jinak ani nesnilo.
Vy jste se zhruba před dvaceti lety několikrát potkal s Vladimirem Putinem. Byl jste dva roky členem Rady prezidenta Ruské federace pro občanskou společnost a lidská práva, než jste rezignoval. Co vám ze setkání s Putinem nejvíce utkvělo v paměti?
Pamatuji si ho jako člověka, jenž ostře reagoval na slova, která se mu nelíbila. Například říkal, že neexistují nezávislá média, že za každým médiem je nějaký zájem, zájem nějakého státu. Neuznával aktivity ochránců přírody a ekologů, protože podle něj reprezentovali zájmy někoho, kdo například nechce, aby někudy vedlo potrubí, protože je to pro něj nevýhodné. Že je něčím zájmem, aby Rusko nemohlo využívat své přírodní zdroje, aby nemělo přístup k Arktidě a tak dále. Za každým názorem, stanoviskem viděl něčí objednávku, něčí zájem.
A už tehdy - je to dvacet let - říkal, že Rusko a Ukrajina jsou jedna země, uměle rozdělená. Už tehdy.
