"Pravidla jsou striktní. V takzvané úrovni čtyři smějí pracovat jen lidé v nezbytných odvětvích, fungují jen obchody s potravinami a benzinky," popisuje pro Aktuálně.cz Filip Pavloň. Sám na Novém Zélandu žije téměř dva roky, a strávil tu tak celou pandemii.
Úroveň čtyři znamená v podstatě zákaz vycházení - omezená doprava, sportování povolené jenom venku a zákaz kontaktu s cizími lidmi. Do začátku září platila na celém Zélandu, od soboty už jen v jednom ze tří regionů.
Za zvládání koronavirové pandemie se vláda premiérky Jacindy Ardernové těší uznání. V mezinárodním srovnání epidemiologických statistik si její země vede dobře. Od začátku roku 2020 se v bezmála pětimilionové zemi nakazilo 3720 lidí, 26 jich zemřelo. V přepočtu na milion je to zhruba 767 nakažených a pět mrtvých. Pro srovnání: v Česku se tato hodnota od loňského března vyšplhala na 156 tisíc nakažených a více než 2800 obětí v přepočtu na milion obyvatel.
Nový Zéland zažil první vlnu nákazy loni na jaře. Tehdy také vznikl zmíněný čtyřúrovňový systém omezení, kterého se země drží dodnes. Úroveň opatření mohou úřady zavést zvlášť pro každý ze tří novozélandských "krajů". První přísný lockdown, tedy úrovně čtyři, platil mezi loňským březnem a květnem. Od té doby se virus šířil minimálně, s výjimkou oblasti okolo města Auckland.
"Od června jsme tu měli klid. Chodili jsme na koncerty, festivaly, do kina a posilovny, v zimě na snowboard a v létě surfovat," říká osmadvacetiletá Češka Marie, která žije a pracuje na jižnějším ze dvou novozélandských ostrovů, poblíž města Christchurch. "Můžu říct, že díky zásahu novozélandské vlády jsem tu až doteď žila zcela normálním životem. Roušku znám jen z vyhlídkového letu a veřejné dopravy," vypráví.
Nový Zéland nicméně stále neotevřel hranice cizincům a místní lidé musí po návratu ze zahraničí do dvoutýdenní, státem organizované a přísně hlídané karantény. Někdo tak už skoro rok a půl neviděl své blízké, kteří žijí v cizině.
Strategie "nulový covid"
Když v polovině letošního srpna úřady zaznamenaly první výskyt vysoce nakažlivé varianty koronaviru delta, vláda reagovala znovu velmi rychle: v řádu hodin byl vyhlášen přísný lockdown v celé zemi.
Nový Zéland se totiž v boji s virem stále drží strategie nazývané epidemiology "nulový covid". Spočívá se snaze stlačit počet nových případů nákazy a udržet ho na nule. Kromě pečlivého trasování nakažených vyžaduje přísná omezení: uzavírky obchodů, podniků, zákaz kontaktu mezi lidmi.
Po roce a půl pandemie se proto množí otázky, jak dlouho je takový přístup udržitelný. Země totiž nyní usiluje o to, co se nepovedlo nikde jinde na světě: zastavit deltu.
"Loni nikdo pořádně nevěděl, s čím máme tu čest, a rychlá a tvrdá reakce byla podle mě skvělá. Ale strategie 'nulový covid' je z dlouhodobého hlediska nereálná. Dost mě to překvapilo," říká Pavloň o zavedení omezení letos v srpnu.
Jak dlouho to vydrží?
Do konce srpna byl v přísném lockdownu celý Nový Zéland. Z původně ohlášených tří dnů se tak staly dva týdny. V pátek země zaznamenala jen 28 nových případů nákazy, což znamená výrazný pokles a podle epidemiologů také to, že tvrdý zákrok vlády znovu zafungoval. Od 1. a 3. září se omezení zmírňují na úroveň tři, s výjimkou Aucklandu s 1,7 milionu obyvatel.
"Teď už můžu opět chodit do práce, ale třeba restaurace nebo kavárny jsou otevřené jen pro výdej," říká Marie, která pracuje jako ošetřovatelka a trenérka koní. Postup novozélandské vlády si jako laik hodnotit netroufá. "Ale obávám se, že ta taktika není dlouhodobě udržitelná. Zéland je závislý na turistickém ruchu a sezonních pracovnících z oblasti Tichomoří. Nemohou zůstávat zavření donekonečna," dodává.
Experti v té souvislosti varují, že ačkoliv strategie "nulového covidu" nejspíš znovu zabere, vláda by ji měla přehodnotit. Pokud selže, hrozí, že země zůstane zavřená dlouhé měsíce. "Myslím, že úplně nechápeme, jaké to bude, když nad virem ztratíme kontrolu," uvádí epidemiolog Michael Baker z Univerzity v Otagu. Například sousední Austrálie strategii "nulového covidu" nedávno vzdala.
Jenže Nový Zéland má velký skluz s očkováním. Právě to jiným státům umožňuje "naučit se s virem žít" - tedy připustit nějakou míru šíření nákazy, která nevede k přehlcení zdravotnictví ani k úmrtím. Jak si všímá americký deník New York Times, první várku vakcín od firem Pfizer/BioNTech novozélandská vláda objednala až koncem letošního ledna, kdy koupila asi 65 tisíc dávek. Podle svých vyjádření necítila potřebu spěchat, když mohla spoléhat na striktní přístup, který udrží míru nákazy na minimu. Dvě dávky tak v tuto chvíli dostalo jenom necelých 27 procent obyvatel.
Poustevnická dystopie
"Očkování pro mou věkovou kategorii se otevřelo teprve 1. září a já mám v plánu vrátit se v říjnu do Česka, takže očkovaný nejsem," popisuje devětadvacetiletý Pavloň. Nechce riskovat, že by mu stěhování narušilo možnost dostat druhou dávku.
Kampaň zacílenou přímo na očkování podle jeho slov Nový Zéland nemá. "Spíš takovou celkovou, která informuje o současné situaci a doporučeních. Je to spíš o přístupu 'pojďme společně porazit covid'," vysvětluje.
Výzva ale zatím nejspíš funguje. Když Novozélanďané v srpnu znovu vstoupili do karantény, tisk ve Velké Británii (která naopak v červenci navzdory vysokému počtu nově nakažených prakticky veškerá omezení zrušila) se Novozélanďanům vysmál. Označil je za "podivný socialistický poustevnický národ", který žije v "izolované dystopii". Jenže podpora strategie zvolené vládou premiérky Ardernové zůstává mezi veřejností vysoká. Věří jí 84 procent obyvatel, ukazuje průzkum společnosti Stickybeak.
I ona ale teď připouští možnou změnu. "Nikdo nechce udržovat karanténu donekonečna. A můžu vám už teď říct, že to není ani náš záměr," ujistila obyvatele. Dokud ale nebude proočkováno dost lidí, cílem zůstává nákazu srážet na nulu.
