Rijád - Saúdskoarabské ženy už mají dost nerovnoprávnosti. Chtějí mít stejně jako muži právo řídit automobil.
Alespoň ty, které se připojily k iniciativě místních aktivistek, jež na Facebooku založily skupinu Woman2Drive, vyzývající ženy z celého království, jež umějí řídit, aby v pátek na protest usedly za volant a vyjely do ulic.
Iniciativa na sociálních sítích vznikla jako reakce na zatčení třiatřicetileté odbornice na zabezpečení informačních technologií Manaly al-Šarifové, která se nechala natočit, jak řídí automobil a klip umístila na Youtube.
Svou rebelii navíc korunovala kritickým komentářem k nesmyslnému zákazu a vyzvala ostatní ženy, aby se nebály a rovněž usedly za volant.
Nejedná se přitom o jediné znevýhodnění, jež musejí obyvatelky bohaté monarchie strpět. Autoritářský režim krále Abdalláha Sáliha už například příslušnicím něžného pohlaví roky slibuje volební právo.
Když se v zemi před šesti lety poprvé konaly komunální volby, úřady ženám vzkázaly, že příště už půjdou k urnám i ony. Nestalo se tak.
Už dost, zlobí se Amnesty
V roce 2009 zase Saúdové na půdě OSN slíbili, že reformují pravidla zakazující ženám pohybovat se ve společnosti bez mužského doprovodu. Ani k tomu nedošlo. O zrušení zakázu řízení aut ženami Abdulláh a jeho lidé mluví od roku 2005 - ani v této oblasti se ale dosud nic nezměnilo.
Řízení přitom ženám žádný zákon nezakazuje. Za vše může fatva, kterou v roce 1991 vynesl jeden z duchovních. Jelikož je Saudská Arábie přísně muslimským státem, začala se jí řídit náboženská i místní policie.
Iniciativu Woman2Drive podporuje i nezisková organizace Amnesty International.
"To, že mají ženy v Saudské Arábii zakázáno řídit, nesmírně omezuje jejich svobodu pohybu a závažně limituje jejich každodenní aktivity. Ženy nemohou samy jezdit do zaměstnání, na nákupy nebo vyzvedávat děti ve škole," vysvětluje na internetové stránce organizace zástupce ředitele AI pro Blízký východ a Severní Afriku.
Hlavně se nerozhodovat sama
Saúdská Arábie je jedinou zemí na světě, která ženám řízení auta zakazuje. Nejedná se ale o nejhorší formu diskriminace, s níž se Saúdky musejí vypořádat.
Bez svého mužského "ochránce", tedy nejčastěji manžele, bratra, otce, ale i například syna, nemohou přijímat žádná důležitá rozhodnutí.
Bez souhlasu muže se například nesmějí zapsat na školu, nastoupit do zaměstnání ani cestovat. Paradoxem je, že bez mužského doprovodu nemohou ani nahlásit domácí násilí, i když agresorem často bývá právě jejich "ochránce".
