Proč si myslíte, že Evropané nenávidí Izrael a milují Palestince?
Dříve jsem si to nemyslel, ale poté, co jsem strávil v Izraeli a Palestině přes půl roku, jsem zjistil, jak tam lidé doopravdy přemýšlejí. V Izraeli jsem se narodil, ale jako ještě velmi mladý jsem odtamtud odešel. Po 33 letech jsem se vrátil do země, která ale už nebyla tou zemí, kterou jsem opustil.
Když jsem odjížděl, žily v Izraeli dvě skupiny lidí: Židé a Arabové. Teď tam žijí tři: Židé, Arabové a Evropané. Jsou všude.
Nikomu jsem teď neřekl, že jsem Žid, vystupoval jsem jako německý novinář. Díky tomu jsem se seznámil s Palestinci, dokonce jsem se spřátelil s palestinskými lídry. Řekli mi, co si myslí, co dělají, byli ke mně upřímní. Mně, jako Němci, klidně řekli, že Žid je vrah, zloděj a že se před Židy musí chránit. Bylo pro mě děsivé něco takového slyšet. Je to úplně něco jiného, než co lidé řeknou veřejně.
Procházel jsem se po palestinském území s vojáky, kteří mě měli chránit před Židy. Mezinárodní organizace tam v podstatě čekaly, dokud nenačapají Žida dělat něco špatného. A pak malé dítě hází kameny na izraelské vojáky, ti se ho snaží chytit a v médiích vidíte palestinské dítě, které terorizují izraelští vojáci. Devětadevadesát procent všech mezinárodních a evropských organizací straní Palestincům.
Proč to podle vás dělají?
Tuvia Tenenbom
"Víte, co představuje ten obrázek?" ukazuje Tuvia Tenenbom na přebal své knihy Chyťte Žida!. Na autorovu podobiznu tu kálí holubice míru sedící na jedné ze zlatých hvězd, které symbolizují vlajku Evropské unie. "Ten mír je nesmysl, ve skutečnosti Evropa nenávidí Izrael. Nenávist k Židům je v lidech zakořeněná."
Americko-izraelský spisovatel a novinář se narodil do ortodoxní rodiny v Izraeli, kde ale strávil jen krátkou část svého života. Když se tam po 33 letech vrátil, aby napsal knihu, našel podle svých slov jinou zemi, než kterou jako zhruba dvacetiletý opustil.
Cestoval sedm měsíců, mluvil s lidmi a sbíral příběhy, aby pak ukázal to, co o Izraeli a Palestině ostatní podle něj zamlčují. "Všechno mám podložené nahrávkami. Můj nakladatel je hodně opatrný, aby ho nikdo nemohl žalovat," hájí během rozhovoru závěry, ke kterým došel.
Stejný postup pak opakoval při psaní dalších knih. Během psaní titulu Všechny jejich lži procestoval v roce 2016 Spojené státy a ukázal, jak podle něj ve skutečnosti vypadá Trumpova Amerika. Jeho další kniha, kterou se chystá napsat, bude pojednávat o Velké Británii.
Tuvia Tenenbom sklidil za svou knihu hlavně v Izraeli kritiku. Sám je však přesvědčený, že svou prací odhalil pravdu lépe než většina novinářů. Sebe přitom prezentuje trochu jako komika, upozorňuje na svou tloušťku, neobvyklé vzezření a přátelskost, která mu podle něj otevírá cestu k lidem.
Znovu musím říct, že dřív jsem si to nemyslel. Myslel jsem si, že především v Evropě tohle po holokaustu skončilo. Ale ve skutečnosti se nic nezměnilo. Už nepálí Židy v pecích v koncentračních táborech, protože to nedovoluje zákon, ale ta nenávist nezmizela.
Je mi smutno, když vidím mladé lidi a obzvláště Němce přijíždět do Izraele jako dobrovolníky nějaké neziskovky, kde se snaží nachytat Žida. Říkám jim, proč sem do Palestiny jezdíte z Berlína nebo z Kolína na Rýnem? A oni odpovídají: "Protože tady Židé Palestince uzurpují." Ve skutečnosti ale podle mě Palestinci nikoho doopravdy nezajímají. Rozhodně ne ti, co žijí mimo Izrael v uprchlických táborech. Evropu zajímají jen Palestinci v Izraeli.
Co by si lidé měli z vaší knihy odnést?
Jestli si myslí, že vědí, co se děje na Blízkém východě, tak to není pravda. Ať už čtete jakékoliv noviny. To, co vidíme v médiích, neodpovídá realitě. Tam, kde jsem byl já, jsem neviděl stanice BBC nebo Deutsche Welle, neviděl jsem tam žádné novináře. A pak v Jaffě na pláži v restauraci, kde je bezpečno, vidíte novináře s notebookem na stole, jak píší svoje reportáže.
Proč myslíte, že novináři nehledají pravdivé příběhy?
Těch důvodů je podle mě několik. Prvním z nich je fakt, že Blízký východ je drsné místo. Jaffa je oproti tomu krásná a klidná. Takže pokud můžete napsat reportáž odtamtud a dostat za ni zaplaceno, uděláte to a nebudete riskovat někde, odkud se třeba nemusíte vrátit živý. A víte, že můžete napsat jakýkoliv článek, protože všichni stejně nenávidí Židy. Prostě na ně ukážete jako na viníky a všichni vám budou věřit.
Nerozumím tomu. Já jsem narazil na úplně jiné příběhy.
Co děláte jinak, že narážíte na odlišnou realitu?
Tak třeba mluvím arabsky. Ostatní novináři se spoléhají na tlumočníky, ale to jsou podle mě často aktivisté. Hlavně ale spoustu věcí ignorují. Asi jako když Němci tvrdí, že když odváděli Židy do koncentračních táborů, tak o ničem nevěděli.
V lidech je stále tolik antisemitismu, proto nic nevidí. Já sbírám fakta, odmítám přijímat nějakou realitu jenom proto, že o ní tak píší třeba listy New York Times nebo Der Spiegel.
Jak si nárůst antisemitismu, o kterém mluví v poslední době například německá média, v dnešní době vysvětlujete?
To ale není nárůst antisemitismu, ta nenávist vůči Židům nikdy nezmizela. Je to něco hluboko zakořeněného. O antisemitismu v Německu jsem napsal knihu v roce 2011 (anglicky vyšla pod názvem I Slept in Hitler’s Room - pozn. red.) a zjistil jsem, že kolem 80 procent Němců jsou antisemité.
Jak jste na to přišel?
Tak, že jsem mluvil s lidmi. Podívejte se na mě: jsem tlustý chlápek, který se zrovna neobléká normálně, nosím podivné brýle a mám trochu zvláštní přízvuk, takže je těžké odhadnout, odkud pocházím. Povídám si s lidmi a nejdřív jim pokládám zbytečné otázky, jako třeba jak se vyspali, jaké mají rádi jídlo, jaké mají přátele a podobně. Nikdy se jich přímo neptám: Máte rádi Židy? Lidé mi důvěřují a sami mi říkají, co si doopravdy myslí.
V Německu už jsem předtím nějakou dobu žil, ale nedělám závěry bez toho, abych si předtím nasbíral data. Můj dojem z Němců byl vždycky velmi pozitivní. Jsou to úžasní a krásní lidé, štíhlí, vysocí, světlovlasí, hezky oblečení, čistotní, mají skvělé stolování, jsou dobří řidiči, jezdí v pěkných autech, jedí dobré jídlo. Ale když jsem si nasadil "masku" a začal mluvit s lidmi, abych napsal knihu, objevil jsem úplně jiné Německo, než které jsem znal.
Odkud se podle vás tahle nenávist bere?
Lidé ji mají v sobě po staletí. Nacisté přece nerozkazovali lidem, ať Židy zabíjejí. Dali jim jen tu možnost a mnozí se rádi přidali. Dokonce i když jste se v srdci tehdejšího Německa nechtěli na vraždění Židů podílet, nemuseli jste. Nikoho nenutili, našli jiné způsoby, jak vás zapojit do tehdejší společnosti. A to mluvíme o nedávné historii, nějakých 80 let zpátky. Židé byli cílem po staletí, začalo to od rozdělení judaismu a křesťanství a trvá to dodnes, i když náboženství už pro mnoho Evropanů není důležité. Nenávist k Židům je zakořeněna v křesťanství a v evropské kultuře.
Týká se to i dobrých lidí, moderních Evropanů, milých, přátelských, vzdělaných, kteří vyprávějí o lidských právech a v Boha nevěří. Ale pak se třeba napijí a říkají věci, které nečekáte.
Ve své poslední knize Všechny jejich lži, kterou jste napsal o Spojených státech amerických, jste podle svých slov odhalil přílišnou politickou korektnost, která tamní společnost svazuje. I teď říkáte, že lidé říkají něco jiného, než si doopravdy myslí. Jak byste pak vysvětlil úspěch populismu a politických lídrů, kteří se takzvaně nebojí říkat pravdu nahlas?
Tak zaprvé bych nenazýval populistou někoho, koho lidé zvolili v demokratických volbách. Vůle lidu, možnost výběru, to je přece demokracie ve své nejlepší podobě. Proč tomu dávat takové nálepky? Přijde mi to nefér. Shazujeme tím lidi, se kterými nesouhlasíme. Tak například ve Velké Británii si obyvatelé odhlasovali brexit. A ti, kteří si říkají liberálové, pak volají, že lidi jsou idioti a mělo by se hlasovat znovu. Ale lidé si vybrali a demokratické je to přijmout. To samé platí o Donaldu Trumpovi, toho si lidé také zvolili.
Politická korektnost je diktát, ve kterém žijeme. Každý by měl mít právo říct, co si myslí.
Je tedy podle vás dobře, když se k moci dostávají krajně pravicové strany a politici, kteří dávají hlas lidem, o kterých píšete?
Politici nikomu hlas nedávají, to lidé dávají hlasy politikům. A po pravdě řečeno, když narazím na antisemitu, byl bych raději, kdybych to věděl, kdyby ke mně byl upřímný a nebál by se to říct nahlas. Pak bychom o tom mohli diskutovat a možná bych ho přesvědčil, že nejsem tak hrozný, jak si myslí.
To, co se mi líbí na Spojených státech, je svoboda projevu. Když chtějí členové Ku-klux-klanu demonstrovat, mohou. Já s nimi nesouhlasím, ale jsem rád, že mohou vyjádřit svůj názor. Jestli nenávidíš Židy, řekni to a možná to spolu vyřešíme. Rozhodně to ale nevyřešíme, pokud to nebudeš smět říct nahlas.
Dá se říct, že při své práci odhalujete temné lidské stránky, které nejsou na první pohled vidět. Neděsí vás, že tihle lidé získávají moc, když víte, čeho jsou schopni?
Co se týče toho, čeho jsou lidé schopni, zjistil jsem, že není žádný rozdíl mezi otevřenými rasisty a lidmi, kteří jsou takzvaně politicky korektní. Většina z nás jsou bohužel rasisti a sobci, je to lidská přirozenost. To je realita a je lepší ji vidět a uvědomovat si ji.
