Jak v Německu probíhá volební den?
Na 73 500 volebních místností se po celém Německu otevřelo přesně v 8:00 SELČ. Lidé, jejichž volební účast by mohla být o něco vyšší než před čtyřmi lety - 71,5 procenta, v nich do 18:00 SELČ mohou vybírat z celkem 42 stran. Oprávněných voličů je v Německu zhruba 61,5 milionu. První odhady výsledků zveřejní veřejnoprávní televize ARD a ZDF hned po uzavření volebních místností. Předběžné výsledky by mohly být známy nejdříve o šest hodin později.
Kdo má největší šanci stanout v čele německé vlády?
Bezpochyby stávající kancléřka Angela Merkelová. Její sociálnědemokratický vyzyvatel Martin Schulz sice po ohlášení své kandidatury letos na jaře dostal svou SPD na téměř stejnou úroveň voličské podpory, jakou měla CDU, efekt nového lídra v čele druhé nejsilnější strany v zemi ale rychle vyprchal. V tuto chvíli volební průzkumy CDU/CSU přiřazují okolo 36 procent hlasů, Schulzově straně pak přibližně 21 procent. Strany jsou spolu nyní ve velké koalici.
Může dojít k překvapení?
Vyloučit se to samozřejmě nedá, ale je vysoce nepravděpodobné, že by Merkelová opětovně neobhájila post spolkové kancléřky. Funkci nicméně nezískává automaticky. I když CDU volby vyhraje, nového kancléře si v tajném hlasování zvolí až nový parlament. Bude to ale spíš formalita.
Jejímu největšímu rivalovi, bývalému předsedovi Evropského parlamentu Schulzovi, nepomáhá ani kritika kancléřčiny dřívější imigrační politiky. V průzkumech Merkelovou v čele vlády preferuje dokonce i řada voličů SPD. Jsou již smíření s pokračováním velké koalice CDU/CSU a SPD, v níž budou mít sociální demokraté větší slovo, než jaké by měli v opozici.
Jak velká je podpora velké koalice mezi voliči?
Podle průzkumů velkou koalici více či méně podporuje přes polovinu respondentů, přestože asi 36 procent lidí ji naopak odmítá.
Křesťanští a sociální demokraté se shodují v celé řadě důležitých otázek, mimo jiné v pohledu na imigraci, a jejich spojení proto vytváří perspektivu stabilní vlády.
Kancléřka Merkelová totiž korigovala svůj někdejší postoj a je v ohledu na přijímání uprchlíků méně vstřícná než v roce 2015, kdy je v podstatě "pozvala" do země.
#Německo: 30 % je pro pravicovou koalici CDU/CSU-FDP, ale zároveń je 42 % proti. Pokračování velké koal.- pro 27 %, proti 36 %. @Hospodarky pic.twitter.com/fNuLh49PHS
— Václav Lavička (@Lavicka1) September 21, 2017
Kolik stran se dostane do parlamentu?
Průzkumy dávají největší šance sedmi stranám, počítáme-li odděleně sesterskou stranu CDU, bavorskou křesťansko-sociální unii (CSU).
Dále se jedná o už zmiňovanou SPD, kterou by měly doplnit ještě Levice (Die Linke), Zelení, FDP a poprvé v historii nejspíš i ultrapravicová partaj Alternativa pro Německo (AfD), která může vytvoření kabinetu notně zkomplikovat.
Všechny strany, které mají šanci dostat se do Spolkového sněmu, již vyhlásily, že AfD pro ně v žádném případě není koaliční partner. Přitom může být její zisk i dvojciferný, odhady se pohybují na zhruba 10 či 12 procentech.
Piráti, kteří bodovali před šesti lety, jsou dnes marginální formací a ultrapravicová NPD se pohybuje v průzkumech okolo jednoho procenta.
Vznik vlády malé a velké strany namísto velké koalice podle všeho nebude možný právě kvůli vysokému počtu stran, které budou mít v příštím Bundestagu zastoupení. Největší naději má v tomto ohledu CDU a její tradiční koaliční partner FDP. To by ovšem křesťanští demokraté museli získat něco přes čtyřicet procent hlasů a liberálové deset, což je hranice, na které se nyní podpora FDP pohybuje.
O jaké koalici se ještě hovoří?
Hodně se uvažuje o možnosti tzv. modelu Jamajka. Tedy koalice CDU a FDP, které by pro dosažení potřebného počtu mandátů přizvaly do vlády ještě Zelené.
Takováto konstelace stran je u moci ve Šlesvicku-Holštýnsku. S CDU vládnou Zelení v Bádensku-Württembersku a Hesensku. V první z těchto dvou spolkových zemí je navíc předsedou vlády politik Zelených.
Jaká jsou hlavní témata předvolební kampaně?
Předvolební kampaň nebývá v Německu zpravidla nijak zvlášť vyhraněná a ta letošní není výjimkou. Ačkoliv se AfD snaží ve společnosti, zejména na východě země, vytvářet atmosféru ohrožení v souvislosti s uprchlickou vlnou z let 2015-2016. Běženců ale letos přišlo do země nepoměrně méně.
Imigrace a integrace uprchlíků do života země a pracovního trhu zůstává přesto důležitým tématem voleb. Dalšími nosnými tématy kampaně jsou důchody, digitalizace veřejného prostoru, stejně jako čistota ovzduší ve městech a s tím spojená aféra okolo zfalšovaných testů emisí dieselových motorů.
Proč jsou německé volby důležité pro Evropu?
Německo je motorem Evropské unie. Daří-li se mu dobře hospodářsky, přidává tak i na prosperitě Evropské unii, zejména však svým sousedům.
Německo hraje v Evropě vůdčí roli a spoluurčuje směřování celoevropské politiky, byť se v orgánech EU hlasuje na základě tzv. kvalifikované většiny.
Spolková republika přispívá k HDP unie zásadním způsobem a jako nejlidnatější a ekonomicky nejzdatnější země unie hraje v EU první housle. Role Německa navíc ještě stoupne v souvislosti s blížícím se odchodem Británie z EU.
Kolik poslanců v Bundestagu usedne?
Po volbách může v parlamentu zasednout až 685 poslanců. Německo by tak mohlo mít největší parlament v historii. Doposud v něm sedělo 630 poslanců.
Počet poslanců se totiž může v každém volebním období lišit vzhledem k zvláštnímu volebnímu systému. V něm má každý volič dva hlasy. Prvním volí konkrétní osobnost v některém z 299 jednomandátových volebních obvodů, druhým pak jednu z politických stran.
Právě první hlasy sehrávají důležitou roli, pokud jde o počet poslanců. Může se totiž stát, že některá ze stran v dané spolkové zemi získá v jednomandátových obvodech více křesel, než by odpovídalo procentu druhých hlasů, které dostala. V takovém případě se jí i tito přímo zvolení poslanci ponechají a navýší se o ně počet členů parlamentu - jde o takzvané dodatečné mandáty.
Jak si stojí německé volby oproti českým?
Volby do Poslanecké sněmovny ČR se taktéž konají jednou za čtyři roky.
Zatímco od roku 1949 se v Německu vystřídalo jen osm kancléřů, Česká republika (do roku 1993 ještě jako Československo) stihla mít za stejné období 17 premiérů.
V Německu proběhly od roku 1989 celkem jedny předčasné parlamentní volby (v roce 2005), Česká republika za stejnou dobu uspořádala dvoje předčasná hlasování (v roce 1998 a 2013).
