San Salvador - Před několika týdny vtrhli do domu teprve šestnáctiletého Henryho Juáreze a jeho příbuzných členové jednoho z gangů v Salvadoru. Pohrozili mu, že pokud jim nezaplatí na výpalném sto dolarů, tak ho zabijí.
"Chtěl jsem zůstat ve své zemi. Měl jsem i dobrou práci. Jenže po mně chtěli peníze, které jsem neměl," řekl Juárez britskému listu The Guardian s tím, že pracoval pro firmu, která instaluje stožáry vysokého napětí.
Z obav o svůj život se rozhodl utéct ze Salvadoru. Přidal se k takzvané "karavaně", skupině asi 1500 lidí převážně ze Střední Ameriky, která nedávno překročila hranice do Mexika.
Karavana přitáhla také pozornost amerického prezidenta Donalda Trumpa. Použil ji jako záminku k tomu, aby povolal na hranici s Mexikem Národní gardu. A znovu zmínil, že Spojené státy podle něj potřebují zeď na hranici s Mexikem, aby zastavily "velký proud drog a lidí". Násilí, ale i drogy jsou přitom často důvodem, proč lidé Střední Ameriku opouštějí a míří na sever.
Utíkají před násilím
Drtivou většinu karavany tvoří lidé z takzvaného severního trojúhelníku, tedy z Hondurasu, Guatemaly a Salvadoru. Tyto tři země patří mezi vůbec nejnásilnější a nejnebezpečnější regiony na světě. Někteří experti dokonce přirovnávají tamní míru násilí k občanské válce.
Vůbec nejhůře je na tom milionový Salvador, kde loni podle údajů Světové banky zemřely násilnou smrtí téměř čtyři tisíce lidí, to je asi 60 osob na 100 tisíc. Pro srovnání: světový průměr je 5,3 na 100 tisíc obyvatel, připomíná agentura AFP.
Za násilím stojí především ozbrojené gangy a drogové kartely. Vedle distribuce drog se často živí výpalným - zaměřují se na drobné podnikatele i lidi z chudých čtvrtí.
Odhaduje se, že lidé ze Salvadoru ročně vyplatí na výpalném přes 390 milionů dolarů (zhruba osm miliard korun), u Hondurasanů je to přibližně polovina.
"Vraždy, únosy, vyhrožování, vydírání, sexuální násilí a nucené zmizení - to je válečná realita, které ale musí čelit také lidé v této části Střední Ameriky," uvedl nedávno Bertrand Rossier z mexické pobočky Lékařů bez hranic.
Lidé před násilnými gangy nemají zastání, protože policie a úřady jsou často zkorumpované. Například 83 procent Hondurasanů se domnívá, že policie je úplatná, vyplývá z průzkumu z roku 2016.
V regionu také vládne beztrestnost. Odhaduje se, že v některých oblastech je až 95 procent všech zločinů nepotrestáno. Pravděpodobnost, že úřady vyšetří vraždu a viník půjde za mříže, je velmi malá.
A nejen to. Potíže obyvatel ze "severního trojúhelníku" umocňuje i nedostatek pracovních příležitostí a chudoba.
Míříme do Mexika i USA
Mnozí běženci ze Střední Ameriky doufají, že najdou lepší život jinde. Část z nich končí třeba v Kostarice nebo Mexiku, další doufají, že se jim podaří dostat až do USA.
Cestovat v karavaně je podle nich bezpečnější, protože se spíš ubrání. Skupina, o které hovořil Trump, původně čítala na 1500 lidí. Podobné karavany nejsou zase tak výjimečné - obvykle jsou ale mnohem menší a je v nich zhruba 300 migrantů.
V pondělí by podle agentury EFE mělo dorazit do Mexico City přes tisíc lidí. Karavana se totiž už zmenšila, část lidí se odpojila různě po cestě.
Mexické úřady daly běžencům ve většině případů časově omezená víza, která jim umožní prozatím zůstat v zemi. Po jejich uplynutí se ale lidé ze Střední Ameriky musí rozhodnout, co dál.
"Mnozí chtějí zůstat v Mexiku," uvedl pro deník USA Today Alex Mensing z nevládní organizace Pueblo Sin Fronteras, která migrantům pomáhá. Další mají příbuzné v USA a chtějí tam požádat o azyl, doplňuje Mensing. Není ale jasné, kolik jich je.
